Aseronův pláč, první díl

Jemný vánek si pohrával s jeho dlouhými, tmavě hnědými vlasy. Stál tam, na vrcholu této velké hory, s nohami zabořenými až po kolena ve sněhu. Jeho oči bedlivě pozorovaly okolí. Sledovaly každičký pohyb, který bylo možno vidět obyčejným, lidským pohledem. Široký meč, Aseron, jak mu říkával jeho původní elfí majitel, se mu tyčil na zádech ve vší své kráse. Velmi nápadně obyčejnou rukojeť následovala velkolepá čepel. Naleštěný mithrilový kov, lehký jako pírko, by projel tělem jakéhokoli živého tvora, ale také mnohými neživými předměty. Průsvitný fialový krystal, který jemně zářil ve slunečním svitu, byl umíštěn přesně uprostřed kovu. Endor byl na něj velice pyšný. Souboj o něj mu přinesl několikdalších bolestivých ran, modřin, a hlavně dlouhou, táhlou jizvu přes pravé oko. Ještě dnes mu dělalo problém zvednout ruku úplně nad hlavu. A to už uběhly tři týdny. Projel si rukou v kožené rukavici vlasy, a shrnul si je na hlavě dozadu. Od úst se mu vznesl malý obláček bílé páry, který postupně stoupal k čiré obloze. Je čas jít. Vykročil dopředu, brodíc se sněhem, který příjemně křupal. Byl rád, že má na sobě právě teď své kožené boty. Jakékoli jiné by již dávno byly promočeny. Nános sněhu začal postupně ustupovat, jak se přibližoval k vyšlapané obchodní cestě. Tohle bylo místem jeho dnešní práce. Rukou jemně přejel po stopách ve tvrdém sněhu, a s hlasitým oddechnutím se opět narovnal. Přišel včas. Touhle cestou již několik hodin nic neprojelo, což znamenalo, že karavan s plány Lorda Werthose pojede každou chvílí. Endor neměl chuť chovat se opatrně. Neměl chuť se složitě schovávat, stejně nebylo kam. Strhl si ze zad plášť, a zároveň sundal Aseron. Do pláště meč zabalil, a uchopil jej do obou ruk velmi pevně. Osvědčená metoda. Neochotně si lehl napříč přes cestu, a meč si přitiskl k tělu. Kdokoli bude chtít projet, musí se zastavit. Několik dalších minut tam ležel, chlad mu prostupoval zády. Jeho tělo se začalo míně třást pod náporem zimy. Konečně. Zvuky kopyt v jeho těle probudily adrenalin. Povoz slyšel stále více nahlas, nyní vjížděl do zatáčky, kde ležel. Zavřel oči, a uměle přidal na třasu. Nyní musel vypadat jako velmi nemocný a zraněný poutník. Koně úplně zastavili, a do sněhu se dle zvuků zabořily čísi nohy. "Co to k sakru..." řekl kdosi hlubokým chraplavým hlasem,a rozešel se k Endorovi. "Je to nějakej člověk, Thomasi." "Žije? Nebo je mrtvej?" další kroky doprovázely tento druhý hlas. "Třese se jako kapitán Quok před proměnou do vlčí formy. Jak já toho zatracenýho worgena nemám rád." řekl ten první. Chvíli bylo ticho. Endor pocítil dotyk čísi tvrdé ruky na jeho krku. "Divný, srdce mu bije jako normálně zdravýmu člověku." řekl Thomas. "No.. Nechat ho tady asi nemůžem, co?" uchechtl se ten s hlubokým hlasem těsně u válečníkovy hlavy a podebral ho kolem ramen. Thomas jej vzal za nohy, a společně s velkou námahou jej odnesli do nějakého krytého přívěsu. "Tak.. Ve vesnici se o něj postaraj." ukončil tuto situaci první muž, a oba se odebrali do hlavní hovozu. "Hyjé!"zvuk biče prorazil tichem, a klepání kopyt se opět rozeznělo. Endor otevřel oči. Ležel v nějakém zadním vozíku, který kodrcavě rytmicky nadskakoval. Před ním byl otvor ven, bez jakékoli zábrany. Když otočil hlavu, spatřil několik různých beden, zavřených, otevřených, rozbitých... S námahou donutil své ještě promrzlé tělo k sedu. Vůbec nečekal, že by vše mohlo jít tak hladce. Za několik hodin bude pohodlně dopraven do vesnice, kde byl cíl jeho úkolu. Lord Werthos. Velmi zákeřný politik, který měl obrovský vliv na Stormwindské záležitosti. Všichni věděli, že obchoduje s magickými svitky, nikdo však neměl důkazy. Lord byl totiž velmi pečlivý zločinec. Nikdy nezanechal jedinou stopu. Proto se Endor musí dostat do jeho vesnice, získat důkazy, a následně lorda zabít. Promrzlý válečník sáhl do nejbližší krabice a rozsypal jí na zem. Rukou prohrábl obsah. Jaká ironie. Spousta zažloutlých pergamenů zapečetěných Dalaranským znakem. Endor rozlomil jednu z pečetí a svitek rozbalil. Magické runy byly po celé stránce. Některé z nich rozpoznával. Celý text však přeložit nedokázal. V další krabici našel rudá naleštěná jablka, hrozny a hrušky. Jedno jablko okamžitě uchopil a hladově se do něj bez váhání zakousl. Bylo tak šťavnaté a chutné, že si musel ukousnout ihned znovu. Ještě nikdy tak lahodné ovoce nejedl. Zrak se mu pomalu začal rozostřovat, a vička začala jemně klesat. Myšlenky v jeho hlavě začaly ztrácet na významu. Co se to děje? Rukou velmi těžce zašmátral ve váčku u pasu, a vytáhl malou skleněnou ampulku s čirou tekutinou. Prsty praskl sklo na horní části, a obsah si vylil do úst. Hlava se mu zalomila do zad a on v oslabení padl k zemi. "...jo.. Něcobych snědl." Endor zaslechl jakési hlasy. Sic velmi rozostřeně, ale již byl schopný vnímat. Protijed zřejmě zabral. Jakožto zkušený válečník měl u sebe vždy několik kusů dobře namíchaných lektvarů, pro každou příležitost. Ta jablka musela být otrávena. Vůbec netušil jak dlouho byl v bezvědomí. "To už snad vydržíš, ne? Už jen co zajde slunce za obzor tam budem.. Jsme už jen míli od vesnice." Endor se poplašeně posadil. Míli? Musel prospat minimálně pět hodin. Vůbec nebyl připraven na průnik do města. "No jasně. Sotva přijdem, už zas budem přenášet zboží, a já se najím bůh ví kdy." pronesl Thomas, jak Endor poznal. "To tedy ne, já se najím teď." vůz pomalu zastavil. Kopyta úplně utichla. Teď byla Endorova šance. Svižně vyskočil z vozíku a skokem se schoval za roh. Thomasovy kroky byly slyšet velmi blízko. "Billy? Tys toho chlapíka vysadil, když jsem spal?" Válečnk udělal pár neslyšných kroků. Nyní byl za Thomasovými zády. "Co? Co to meleš? Ty ještě spíš?" řekl Billy, ten s hlubokým hlasem, sedící zřejmě ve předu. Dobře mířená rána do zátylku omráčila zmateného Thomase spolehlivě. Endor jej hodil do vozíku kde před chvílí ležel on sám. "Thome?" zavolal Billy opět. "Chlape, co je s tebou?" Válečník se potichu přesouval druhou stranou vozu dopředu, směrem ke koním. Meč a plášť pevně svírajíc v ruce. "Thome!" zvolal Billy, který nyní dorazil k vozíku. Endor využil situace a svižně odvázal jednoho koně. Pobídl jej, a jedním vysokým skokem se na něj vyhoupl. "Jeď!" zvolal a kopl koně do třísel. Ten se prudce rozběhl. Endor slyšel, jak za ním Billy bezmocně huláká. Nasměroval koně tak, aby zaběhl do lesa. ...Teď teprve začala jeho pravá práce...
Naspäť do sekcie Povídky


Naposledy upravil/a Mordecay 11.03.2011 v 17:31:34.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Hadius.cz 19.08.2010 08:52

Good ale zdá se mne to mooc krátký i na první díl...x)

krejzy 28.02.2010 16:54

Tam je nějaký Endor?

Smakoun 28.02.2010 16:35

Endor... ty ses asi nedávno koukal na Návrat Jediho

Sunkael 28.02.2010 15:28

pekne napsano tesim se na dalsi dil

Aerias 24.12.2009 09:54

Pokračuj, je to pekné ale je toho málo :-)

Degen 16.12.2009 20:20

Omlouvám se..
Bude to o prázdninách, protože se mi do života připletla škola... Silný nával školy a učení.
Takže o Vánocích si určitě najdu čas.

Radiaw 12.12.2009 22:38

Stale čekám na pokračování

Anstriber 29.11.2009 15:03

Do týdne napíšu a přidám druhý díl, ve kterém už bude více děje .)

Anstriber 29.11.2009 13:36

super

Javorovej 28.11.2009 23:02

Štavnaty text sem nechtěl číst žeje to dlouhé ale precetl jsem větu a byl konec

Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet