Fan fiction - Sňatek železem a krví #2

  fanfiction   

Po zhruba dvou hodinách pochodu jim oba muži předvoje vyšli naproti a oznámili svému veliteli, že došli k cíli. Daraen pokynul svému doprovodu, aby se přikrčil a pokud možno šel tišeji. Lehce odění vojáci s tím problém neměli, na rozdíl od těžkooděnců. Dva trolové stojící na stráži před slizkým mechem porostlým portálem, který vedl do dlouho opuštěných hlubin katakomb, si jich však zatím nevšimli. Byli ohromní, masité hromady svalů a šlach, pokryté tlustou zelenkavou kůží, která místy vypadala spíše jako srst. Oba mohli být dost dobře o hlavu větší než Daraen, jejich výstroj však byla mnohem primitivnější. Šlo o krátké kožešinové kalhoty, náholenice a nátepníky ze stejného materiálu a jeden z nich měl cosi, co vzdáleně připomínalo brigantinu, jen z pásků, těžko určit, zda kožených, dřevěných či rákosových. Štíty neměli, zato masivní kopí s kamennými hroty působila hrozivě jako jejich rozšklebené obličeje pomalované nějakou barvenou hlinkou. Na hrudích jim visel bezpočet amuletu, totemků a talismanů, z nichž některé měli dokonce zapletené do složitých účesů, jaké se v Silvermoonu občas pokoušel někdo napodobovat. Elfský oddíl stál mimo jejich zorné pole a toho chtěl Daraen beze zbytku využít. Pokynul svým lučištníkům, že můžou postupovat podle plánu. Osm střelců se plížením přesunulo do strategických pozic, tak tiše, jak to jen v husté vegetaci šlo. V jednu chvíli se mezi stromy blýskla modrá stuha, ale trolové si jí naštěstí nevšimli. Jeden z nich, ten s odhalenou hrudí a vlasy rudými jako krev, ale náhle zastříhal dlouhýma špičatýma ušima. Cosi broukl svému společníkovi a ten zavětřil. Kývli na sebe a sevřeli svá kopí oběma rukama se třemi prsty v očekávání útoku ze zálohy. Daraen nervózně sykl, ale dokázal se ovládnout a zůstat v klidu. Když si byl jistý, že jsou střelci na svých místech, hvízdl. Než se trolí stráž dokázala zorientovat, vyletělo z houštin osm šípů. Všechny neomylně zasáhly svůj cíl. První troll zahynul okamžitě, když mu šíp prolétl okem až do mozku, druhý se se zachrčením sesunul k zemi se šípem v hrdle a dalšími dvěma trčícími z levé plíce. V ten moment vyskákali těžkooděnci ze svých úkrytů s tasenými meči a štíty a naběhli k otevřenému vchodu, který hned zleva doprava vyplnili svými štíty jako zeď. Desátník Firewind, mezi jehož povinnosti patřila práce dorážeče, vytasil zahnutý lovecký tesák a obě mrtvá těla pro jistotu důkladně podřízl. Trolí regenerace byla proslulá a nikdo nechtěl riskovat, že by se zdánlivě mrtvá trolí těla za pár hodin připojila k boji. Dokud trol neprošel rukama dorážeče, nemohl být považován za stoprocentně mrtvého. Zatímco se Firewind činil, řada těžkooděnců s Daraenem uprostřed postupovala oslizlou chodbou, která měla v obou stěnách výklenky, z nichž se na elfy šklebily pradávné masky mumifikovaných mrtvol z dob před příchodem a kolonizací Quel’thalasu vznešenější rasou. Za každým štítonošem šel jeden z lučištníků s prsty na tětivě. Věděli, že víc než jeden šíp vystřelit nestihnou, proto se už někteří chystali na použití mečů. Zbylých pět střelců, mezi nimi i Baleanna, zůstalo venku a drželo stráž pro případ, že by si trolové nachystali překvapení. Pochodně zaražené troly ve zdech vrhaly strašidelné stíny a čím hlouběji postupovali, tím jasněji slyšeli ponurá zaříkadla a formule zlovolných šamanů.

 

Vstoupili do zatuchlého nevětraného sálu, osvíceného plameny z velkých bronzových misek, částečně pokrytých měděnkou, a se stěnami posetými výjevy a reliéfy znázorňujícími činy mumifikovaných hrdinů. Uprostřed sálu stáli okolo vysušené mrtvoly dva černokněžníci, s morbidními maskami kryjícími jejich ohyzdné obličeje, divoce bubnovali na bubny a do toho prozpěvovali pohanské nápěvy, jež měly probudit mrtvého k novému, mrzkému a bezduchému životu. Opodál postával třetí trol, třímající dvě kamenné sekery ozdobené orlím peřím, nepochybně další hlídač. Ihned si všiml vetřelců a s děsivým zaryčením se jim vrhl naproti. Oba kouzelníci, uvěznění v horečném transu, si okolního dění nijak nevšímali. Tětivy pohotově zadrnčely o lučiště a i když hlavního útočníka jen lehce poranily, ďábelské bubnování zpola utichlo, jak jeden z obludných hráčů bez hlesu padl na nechutnou podlahu. Strážný, jako by nebal šípu, jenž mu trčel z levého ramene, třískl sekerami o sebe a vrhl se jako hladový medvěd na elfy. Daraen jim ani nemusel říkal, co mají dělat; většina z nich byla zkušenými zabíječi trolů. V místech, kde čekali dopad těžkých sekyr, se rozestoupili a obklopili obra jako mravenci obklopují vzteklou sršeň. Proti čtrnácti zkušeným a vystrojeným vojákům neměl trol sebemenší šanci. Jediný úder sekerami, kterým stačil zasáhnout cíl, se hladce, i když s odporným skřípěním, svezl po helmici jednoho z elfů. Během několika krátkých vteřin bylo po boji a berserkr ležel na podlaze v kaluži vlastní krve, která unikala z bezpočtu bodných a sečných ran. Elfové teď obrátili svoji pozornost k poslednímu šamanovi. Ten stále divoce křepčil, z těla se mu řinul pot a bubnování znělo stále hektičtěji, naléhavěji, nepravidelněji a zoufaleji. Nijak se nepokoušel bránit, když k němu Daraen přistoupil a jedinou ranou mu srazil hlavu. Bezhlavé tělo ještě dvakrát přízračně udeřilo dlaní do bubnu, než se složilo k zemi. Daraen si otřel meč a proklepl paži, která ho z toho úderu zabolela. Po oživené mumii nebylo ani stopy, ale ohromný otvor v jedné ze zdí, který ústil do vlhká hliněné šachty dával tušit, kam se asi poděla. Desátník Firewind zůstal venku, ale dorážení nebylo nic složitého, takže se o těla postarali přítomní vojáci.

 

Náhle se jeden z elfů podíval k východu, který i ve světle pochodní jasně zářil denním světlem, a vyděšeně vykřikl. Sevřel pevněji meč i štít a vyběhl chodbou ke vstupnímu portálu. Než ho Daraen stačil zadržet či jen okřiknout, sám rozeznal, že se venku něco děje. Zavolal na svůj doprovod, ať se pohnou ven, a niž by čekal na jejich reakci, sám vyrazil za prvním mužem. Nemohli plýtvat časem. Venku se jim naskytl hrozivý pohled. Šestý, poslední trol, pomalovaný bílou, rudou a černou hlinkou, divoce řval a mával okolo sebe velkým dřevěným kyjem, do něhož byly ze dvou stran vražené ostré úlomky sopečného skla, černé a hrozivé. Daraen tyhle zbraně už viděl, silný trol s nimi neměl potíže urazit krávě hlavu. Pro čtrnáct elfů byl trol pramalou výzvou, pro pět smrtelně nebezpečným soupeřem. Desátník Firewind už ležel na zemi na boku, sténal a svíral si rukou levé rameno. Mezi prsty v rukavici mu tekla červená krev. Baleanna na tom byla hůř. Ležela pod nedalekým stromem a i když nekrvácela, nejevila ani známky života. Zbylí tři strážní se akorát snažili udržovat dostatečnou vzdálenost i trolovu pozornost od dvou raněných. Těžkooděnec, který vyběhl z katakomb jako první, ani nečekal na zbytek a s řevem udeřil zbraní do štítu, aby na sebe upoutal pozornost. Nečekaně mazaný obr neotočil hlavou, nýbrž se okamžitě obrátil v těžkém úderu, který by elfa dozajisté zranil i při zásahu do štítu. Jen včasný výstřel z luku, který trola při nápřahu trefil do žeber, zabránil tomu, aby úder dopadl na zamýšlené místo. To už byl venku i Daraen. Nebyl čas zdržovat se přehnaným taktizováním, musel se spolehnout na své instinkty, zkušenosti a svalovou paměť. Než se stačil trol připravit k dalšímu nápřahu, proběhl Daraen vedle něj a tahem jej řízl do stehna. Rána nebyla hluboká ani smrtící, to ale být ani neměla. Trol se ohnal svalnatou levicí a byl by Daraena zasáhl, kdyby nestačil úder včas vykrýt štítem. Přesto kapitána trochu vyvedl z míry a nedobrovolně tak udělal několik kroků dozadu, než znovu nabral rovnováhu. První voják toho využil a sekl mečem do trolova pravého předloktí. Současně se z katakomb vyhrnul zbytek jednotky, ozbrojený a připravený zabíjet. Trol ihned seznal, že proti takové přesile nemá naději, odhodil tedy kyj a pokusil se o zoufalý útěk. Pohotový šíp střelce, který zůstal venku na stráži, mu ale jeho záměr překazil, když mu provrtal lýtko. Cosi slyšitelně prasklo a trol se s řevem zřítil.

„Spoutat!“ rozkázal udýchaně Daraen a až teď si všiml ležící Baleanny. Zbledl, s prázdným žuchnutím upustil meč a vrhl se k bezvládné elfce. Byla stejně bledá jako on, měla zavřené oči, ale dýchala. Třísky ze stromu, jenž leželo okolo ní, dávaly tušit, co se s ní stalo. Trol ji musel nadlidskou silou vymrštit do vzduchu a ona zasáhla kmen. Zdálo se, že byla zraněna na bedrech a hlavně pánvi.

„Zdravotník! Zdravotník!“ vykřikl zoufale Daraen. Medik, který právě ošetřoval krvácejícího Firewinda, na něj jen beznadějně zamával, že slyší, ale že musí chvíli vydržet. Daraen Baleanně rozvázal gambeson a odspodu vyhrnul košili. Nebyl specializovaným zdravotníkem, měl ale nepříjemné tušení, které i se svými omezenými znalostmi dokázal potvrdit či vyvrátit. Letmý pohled na elfčino ploché břicho neodhalil nic hrozivého, kromě přízračné bledosti. Daraen si strhl rukavice a zběžně jí prohmátl břicho okolo pupku i podbřišek. Pevné svaly měla stažené v bolestné křeči, ale po chvilce masírování se uvolnily a změkly. Daraen si oddechl. Absence modřin a strašidelné tvrdosti břicha naznačovaly, že ať už s ní bylo cokoliv, alespoň to nebylo vnitřní krvácení, zhouba mnoha jinak úspěšných léčeb. Medik konečně ošetřil Firewinda a běžel se podívat na Baleannu. Vyslechl si a ověřil Daraenovu amatérskou diagnózu a během chvíle měl jasno: zlámané stehenní kosti a minimálně naštípnutá pánev, i když počítal spíše s jejím přelomením. Obratle podle něj zůstaly v pořádku, ale i tak existovala šance, že z ní bude mrzák. A pokud by se potvrdilo zdravotníkovo podezření, nejspíš by nemohla nikdy ani zdravě porodit. Do bezvědomí upadla kvůli šoku způsobenému prudkou bolestí. Daraen si chmurnou prognózu vyslechl a obrátil svůj pohled k místu, kde elfové zápolili se spoutaným trolem. Netušil, kolik toho mohla ta bestie vědět, ale chtěl z ní dostat co nejvíc. Hlavní ale bylo dostal oba raněné zpět do tábora.

 

Cesta zpátky byla delší, než by se Daraenovi zamlouvalo. Jednak kvůli celkové únavě mužstva, jednak kvůli trolímu zajatci, který se ve svých poutech neustále mrskal a snažil se osvobodit. Dobře totiž věděl, co ho čeká. Daraen si několikrát pohrával s myšlenkou ho prostě popravit a nechat shnít jako psa v nějaké polozapomenuté rokli, už kvůli tomu, co provedl Baleanně. To byl další původce zpoždění. Zatímco statečný Firewind dokázal s lehkou pomocí svých kolegů trasu pochodu urazit, pro bezvědomou Baleannu zřídili improvizovaná nosítka a dlahy. V jejím nošení se pravidelně střídali. Do tábora se vrátili v mizerné náladě a to i přes úspěch mise. Zraněné kázal kapitán odnést do polní nemocnice s tím, že o nich očekává pravidelná hlášení, trolího zajatce potom nechal odvést před svůj stan a náležitě ho tam připoutat k silnému kůlu, který nebude mít šanci vyvrátit. Svázán měl být tak, aby se nedokázal vůbec pohnout. Mužstvu potom dal velitel rozchod a na zbytek dne volno. Sám se vydal sepsat zběžné hlášení pro velitelství v Tranquillienu, aby se před výslechem vězně aspoň trochu uklidnil a odpočal si u fyzicky jednoduché práce.

 

Poručík Fillien Skyhawk byl muž podobného ražení jako Daraen, přesto se v mnoha věcech názorově rozcházeli. To byl paradoxně důvod, proč se s ním kapitán Sunstriker často radil. Skyhawk, i když s Daraenem v lecčems nesouhlasil, měl vždy zcela střízlivý pohled na svět a svůj nesouhlas dokázal obhájit přesvědčivými argumenty. Právě tato schopnost vést plodné diskuze jej stavěla nad drtivou většinu ukřičených a nepatřičně hrdých důstojníků, s nimiž se Daraen během své kariéry setkal. A právě poručík Skyhawk se měl spolu se svým kapitánem podílet na výslechu. Než Daraen skončil s papírováním, nachystal Fillien několik nástrojů, které se daly při dostatečné vynalézavosti použít k tortuře. Okolo kůlu se během chvíle shromáždil malý dav čumilů v očekávání krvavého divadla. Sunstriker, který na scénu dorazil s náholenicemi a plátovými rukavicemi, jim to nijak nezazlíval. Dokud byl někdo na hlídce a ostatek měl blízko ke zbraním, trochu té zábavy jim upřít nemohl.

Přistoupil k vězni a přísným pohledem si ho změřil.

„Dal jsem mu šanci a na pár věcí jsem se ho zeptal, pane,“ sdělil poručík. „Odkud je, co měli v plánu, kdo a kde je jejich velitel… Na všechno se akorát nejapně šklebí.“

„Použil jste násilí?“ zajímal se kapitán. Důstojník kopl do tmavě červeného kousku tkáně, který se válel v prachu pod nimi.

„V jednu chvíli mi s tím jeho šklebem došla trpělivost a tak jsem mu jednu vrazil, až mu z té jeho hnusné tlamy vyletěl zub,“ doznal se Skyhawk. „Jinak jsem čekal na vás, pane.“

„Dobře,“ přikývl Daraen. Osobně by se mučení radši zdržel, ale už měl tu čest s tolika troly, že věděl, že jinak než silou z nich nic nedostane. Zmínka o úderu ho proto nechávala chladným. Počítal s tím, že ho budou muset zmlátit ještě víc. Vzhlédl a zadíval se svázanému válečníkovi zpříma do fialových očí. „Co jste dělali v katakombách?“ otázal se pomalu, ale ostře zajatce. Ten si jen odplivl krvavou slinu a zašklebil se. Kapitán Sunstriker cosi broukl, natáhl si rukavici a vší silou udeřil trola na solar. Trýzněný by se byl přehnul dopředu, ale pouta mu to nedovolila. Prudký sten a následné zachrčení však prozradily, že velitel se trefil. Ani když trol znovu nabral dech, neřekl nic a jen zavrtěl hlavou. V tom vrtění však byl jasně vidět strach.

„Tvrdá cháska,“ poznamenal Skyhawk. Aniž by dostal rozkaz, podal svému kapitánovi velké kladivo, kterým zatloukali kolíky od stanů. Tušil velmi dobře, že bude třeba silnější kalibr. Sunstriker potěžkal významně kladivo a znovu se zeptal trola.

„Co jste dělali v katakombách?“ Když nedostal odpověď, napřáhl se, stejně jako se předtím trol napřáhl svým kyjem, a za okamžik se ozvalo děsuplné zapraskání holenní a lýtkové kosti na trolové pravé noze. Vězeň vykřikl a výrazně se mu zrychlil dech, po chvíli se ale zahryzl horními zuby do rtu a zavrtěl hlavou. Kapitán se tedy znovu napřáhl a stejným, možná ještě o něco hrozivějším křupnutím mu přelomil i kosti na druhé noze. Nebýt provazů, které ho držely na místě, klesl by trol na kolena. Takhle si mohl jen vyřvat hlasivky. Ani neměl čas na odpověď, když mu jeho trýznitel namířil palici na rozkrok. Skyhawk si v tu chvíli povšiml zlostné záře v Daraenových očích a zakročil.

„Zadržte, kapitáne!“ zvolal Fillien. „Něco říká.“ Daraen spustil palici a dvakrát se zhluboka nadechl. Byl Skyhawkovi vděčný, že ho přerušil, protože i jeho samotného zaskočilo, jak snadné bylo tomu trolovi ubližovat. Možná to bylo tím, co provedl Baleanně, že cítil při jeho mučení takový hněv, krvežíznivost a zároveň odpudivé potěšení. Jako by jeho vždy chladnou a racionální mysl najednou ovládla pomstychtivá bestie, jejímž cílem bylo jediné: Oko za oko, zuby za zub.

„Zit ha…zi…tha…uz’niwa…zi tha,“ šeptal trol. Skyhawk ho hrubě chytl za jeden z dlouhých klovitých zubů a stočil si ho k sobě.

„Mluv! Nahlas! Co jste plánovali v těch zatracených katakombách!“ vyštěkl na něj Fillien. Trol na něj pohlédl skleným zrakem.

„Iwa… Iwa mun ahatha…zel hina Aman i mara ohatlicha…Zul’jin Aman zul hawa’teb dihena nathenu…“

„Cože? Mluv thalasky, ksakru,“ zasyčel poručík. Daraen se rozhlédl po čumilech.

„Hej! Tlumočník! Kde máme tlumočníka?“ Chvíli bylo ticho, které rušilo akorát sténání trola a šum mezi vojáky. Až pak se provinile ozval Skyhawk.

„My… my s sebou žádného nemáme, pane.“

„Žádného?“ obořil se na něj Daraen. „Vůbec žádného tlumočníka? Ani Theledorn neumí zandalarsky?“ Skyhawk zavrtěl hlavou. „Do prdele práce!“ vykřikl Sunstriker, kterého v tu chvíli popadl amok. Takže to celé bylo nadarmo. Pustil palici, uchopil tesařskou širočinu a než ho stačil Skyhawk zadržet, vrhl se jako maniak na svázaného zajatce. Před očima se mu udělalo rudo, ze kterého vystupovat jen jeden obraz: pohled na zuboženou Baleannu, který se mu vypálil do paměti jako cejch. Nedbal křiku svého podřízeného ani bolestného „Zi tha!“ Poprvé po mnoha letech u Daraena zvítězily zvířecké emoce, které si chtěly své chvilky vlády náležitě užít. Širočina se zakusovala do těla vězně a nikdo z přihlížejících neměl zprvu dost odvahy, aby se tu řezničinu pokusil zarazit. Za minutu naplněnou krví, nářkem a bestiálním řevem jak kapitána, tak trola, bylo po všem. Daraen stál zbrocený rudou, horkou krví, těžce oddechoval a se zhnusením hleděl na své dílo. Z rozčísnuté a zpola uťaté hlavy vytékal horoucí mozek, levá paže byla useknuta v rameni a hrudní koš se proměnil skoro na kaši.

„Kapitáne!“ zvolal Skyhawk, když se Daraen dostatečně uklidnil. „Co jste to provedl? Mohli jsme počkat na tlumočníka z Tranquillienu nebo…“ Sunstriker obrátil hněvný pohled na důstojníka a pak zpět na dílo nelítostné bestie. Zhnuseně mrskl sekerou do prachu země, až to lehce zavířilo. Vrhl polopříčetný pohled na zástup diváků, který se nedovážil ani hlesnout.

„Nečumte tak!“ zakřičel na ně. „Odneste to! Hoďte do příkopu nebo to spalte, je mi to jedno!“

 

Ten den už kapitán Sunstriker ze svého stanu nevylezl. Nikoho nepřijímal s výjimkou poručíka Skyhawka, který mu přinášel důležité raporty a odnášel od něj důležité rozkazy. Ani den po tom už ho nikdo neviděl. Táborem se začínaly nést nejrůznější zvěsti, včetně těch divokých, že kapitánovi přeskočilo či že dokonce z hanby nad svým činem spáchal sebevraždu a že poručík Skyhawk jen mlží a potichu velí táboru, aby zabránil panice. Až k večeru se jejich velitel ukázal před nastoupeným mužstvem, čistý, upravený, ale co bylo nejdůležitější, klidný. Všem se veřejně omluvil za své obludné chování a zmasakrování vězně a odpřisáhl na jméno své rodiny, že takový exces, kdy ztratí kontrolu nad svými činy ve slepé zuřivosti, se už nikdy nebude opakovat. Od většiny malé armády se dočkal pochopení a odpuštění, ne však ode všech. Ti si však nechtěli kapitána zbytečně znepřátelit, rozhodně ne po tak krutém divadle, jehož byli svědky či se o něm doslechli. A hned zrána dalšího dne, jako by osud chtěl nečekaně milosrdně ocenit Daraenovu upřímnou lítost a pokoru, obdržel tu skvělou novinu. Hned jak ji dostal, vydal se do lazaretu.

 

Pokud vojáci po té osudné misi, kdy odnášeli Baleannu na nosítkách přes hornatý terén, dokázali zázrak, pak se armádnímu lékaři Aremminu Goldenleafovi podařilo nemožné. Během dvou dnů dokázal Baleannu probudit z kómatu, do kterého upadla, a díky jeho léčbě a dlahám se jí začínala vracet síla. Podle Goldenleafa potřebovala ještě tak týden a pak by mohla být snesena dolů do Tranquillienu, kde by se mohla začít pořádně léčit. Daraen nedokázal lékaři dostatečně poděkovat, tím spíš, že mu povolil návštěvu.

 

Baleanna napůl ležela a napůl seděla na lůžku v přední části lazaretu, která byla kromě ní prázdná. Byla stále bledá a zesláblá, s tmavými kruhy pod očima a v dlouhé bílé košili, zpod níž vykukovaly nohy obalené v obvazech a zpevněné dlahami, ve vlasech však stále měla svoji typickou modrou stuhu a na tváři nadějný úsměv. Na židli vedle ní seděl Tarmis Falconwing a tvářil se podobně jako Baleanna, snad jen trochu ustaraněji.

„Daraene,“ rozzářila se Baleanna, když kapitán rozhrnul závěsy oddělující ordinaci a lazaret. Hned k ní přišel a radostně ji objal.

„Baleanno… já už myslel, že je konec,“ zašeptal jí do ucha. Tarmis se zvedl ze židle a obešel oba šťastně shledané snoubence.

„Poznám, když jsem někde navíc,“ řekl s úsměvem.

„Vrátíš se ještě?“ zeptala se Baleanna, pažemi stále objímající Daraenova záda a s bradou opřenou o jeho rameno. Tarmis, který byl už na půli cesty ven, přikývl.

„Určitě. Ty se zatím koukej uzdravit.“ Roztáhl závěs a oba milenci osaměli. Teprve teď se Baleanna odtáhla, pořád ale měla paže ovinuté okolo jeho šíje. Chvíli se na sebe jen tiše dívali a pak rázem posmutněla.

„Felčar říkal, že mám přeražené obě nohy a pánev, že už možná nebudu nikdy chodit,“ řekla na rovinu. Šlo to snáz, než čekala. Větší strach měla z otázky, která ji trápila od první chvíle, kdy se o své možné budoucnosti dozvěděla. „Měl bys mě pak vůbec ještě rád, zmrzačenou?“

„To neříkej,“ ohradil se Daraen. „Miluju tě bez ohledu na to, jestli budeš chodit nebo ne. V nejhorším tě budu všude nosit,“ pokusil se zavtipkovat. Baleanna se hořce zasmála a pohlédla na zafačované končetiny.

„Vždycky jsi mi říkal, že mám nejkrásnější nohy v celém království, pamatuješ? Jako kdybys viděl úplně všechny a mohl to posuzovat, říkávala jsem ti. A teď,“ povzdechla si těžce. „Koncem týdne mě mají odnést do Tranquillienu do špitálu. Budeš moci jít se mnou?“

„Samozřejmě,“ přikývl rychle Daraen. „Neboj se, neopustím tě.“

„To říkáš teď,“ uchechtla se Baleanna a úsměv už na jejím obličeji zůstal. „Jsem tak ráda, že tu jsi se mnou. Miluji tě, Daraene, víc než cokoliv jiného na světě.“

 

Theledorn z Goldenmistu si o sobě rád myslel, že se na mága udržuje ve skvělé kondici, skutečnost však byla docela jiná. Občasné cvičení a střídmost v jídle, která přicházela s vojenským životem, mu sice propůjčovaly štíhlou a pohlednou figuru, s fyzickou zdatností na tom však byl hůř. Přesto teď uháněl mezi stany, co mu síly stačily a podkasaná róba dovolila. Nedbal na strážného u kapitánova stanu ani táborové předpisy a vpadl rovnou dovnitř.

„Kapitáne Sunstrikere! Kapitáne Sunstrikere!“ volal na svého velitele a než stihl Daraen nějak zareagovat, vychrlil na něj tu hroznou novinu. „Jdou sem! Skrz náš tábor! A je jich mnoho!“

„Koho? Co se děje, Theledorne?!“ překřikl Daraen mága. Ten jen zvedl prst a předklonil se, aby se vydýchal z náhlého fyzického vypětí.

„Amani,“ řekl nakonec, už o něco klidnějším hlasem. „Během noci přepluli jezero a míří na Tranquillien. A půjdou tudy!“

„Tudy?“ Daraen cítil, jak se mu prudce nahrnula krev do hlavy. „Kolik jich je?“

„Příliš mnoho, kapitáne. Nemáme proti nim šanci, počítal bych je aspoň na stovky.“

„Kde jsou teď?“ zajímal se Daraen.

„U východního úpatí Sungrazu. Do šesti hodin jsou tady!“

„Strážný!“ houkl kapitán na hlídače před stanem. „Ihned mi sežeňte poručíka Skyhawka a doktora Goldenleafa. Vy tu zůstaňte, magistře, vaši radu budeme potřebovat.“

 

Když se oba důstojníci dostavili na velitelství, stál kapitán spolu s nazíračem u stolu, na němž měli rozvinutou podrobnou mapu Sungrazu, a živě debatovali. Jakmile si Daraen obou mužů všiml, přizval je hned do konverzace.

„Pánové, blíží se sem nečekaná hrozba. Pokud Theledorn hovoří pravdu, a já nemám sebemenší důvod o tom pochybovat, na Tranquillien právě z východu míří několikasethlavá armáda trolů, která hodlá zničit vše, co jí bude stát v cestě. Sluncižel, v jejich cestě stojíme i my,“ ukázal kapitán na značku tábora.

„Nemůžou jít jinudy?“ zeptal se Skyhawk.

„Ne v takovém počtu,“ zavrtěl hlavou Theledorn. „Náš průsmyk je nejkratší a nejschůdnější cestou. Kdyby chtěli jít jinudy…“

„Museli by jít rojnicí nebo úplně rozptýleni,“ doplnil Skyhawk chápavě. „A pak bychom je mohli snadno postřílet. Vidím, že jste studoval i trochu strategie, mistře,“ řekl pochvalně. Nazírač mlčky přikývl.

„Tábor je stavěn tak, abychom se v případě nouze dokázali bránit mírné přesile. Pokud bychom ho ale měli držet v poměru jedna ku pěti nebo dokonce deseti, nebyla by to žádná obrana, ale masakr. Nemůžeme tady zůstat,“ osvětlil Daraen důstojníkům situaci. Fillien si důkladně prohlédl mapu.

„A co guerilla?“ navrhl. „Pokud víme, kudy půjdou, můžeme jim útočit na boky a nechat je vykrvácet, než dojdou k cíli.“

„To nemůžeme stihnout naplánovat,“ namítl Daraen. „Na guerillu bychom o tom museli vědět aspoň dva dny dopředu, takhle by to byl jen chaos. A navíc určitě mají svoje průzkumníky. Zničili by nás jednoho po druhém. Navrhuju vylidnění a srovnání tábora se zemí a ustoupit do Tranquillienu. Tam se spojíme s tamějšími silami a budeme mít větší šanci útok odrazit.“

„Jenže co když ho neodrazíme? Co když tam nikdo obranyschopný nebude? Dostanou Tranquillien na stříbrném podnose. Guerilla je risk, ano, ale menší než ústup. A budeme při ní čerství a neunavení pochodem. Když je tady budeme sabotovat, nemusí mít dost sil na to, aby město v případě dobytí udrželi, až si pro něj přijde armáda.“ Daraen si promnul čelo. Skyhawkův plán byl neskutečně riskantní, ale smysl dával.

„Co uděláme se zraněnými, poručíku?“ zeptal se konečně kapitán. Na to Skyhawk neměl okamžitou odpověď, takže se Daraen obrátil na nazírače. „Dokážete se podívat do Tranquillienu a posoudit, jestli se dokážeme společně bránit?“

„Určitě,“ souhlasil Theledorn. „Mohu jim i dát vědět o tom, co se blíží.“

„Tak to udělejte. V každém případě tenhle tábor shoří. Nic jim tu nenecháme.“

„Ehm…je tu ještě jeden problém,“ ozval se konečně Goldenleaf. „Pokud bychom se měli přesunout do Tranquillienu, neměl by být transport té hrstky zraněných, co máme, problém. Dokážou jít sami nebo s oporou. Ale pak je tu stopařka Falconwing.“

Daraen měl náhle pocit, jako by mu nějaká ledová kletba zamrazila srdce a zastavila tep. Nemusel slyšet, co se mu chystá Goldenleaf sdělit, ono nenadálé zjištění se mu vypálilo horkou jehlou do vnitřní strany víček.

„Mluvte,“ zachraptěl jako ve snách. Doktor si nervózně olízl rty, jako vždy, když musel někomu oznámit špatné zprávy.

„Třebaže se jí rychle vrací síla, její odolnost je stále velmi malá a chatrná. Pokud bychom ji měli nést až do Tranquillienu, v současném stavu to nemůže přežít.“ Daraenovi se udělalo zle od žaludku. V prvním náporu doktorova strašlivého sdělení se musel chytit rukou hrany stolu. Pak se ale chytl pomyslného stébla a obrátil se na nazírače.

„Mistře Theledorne, vy jste mág. Nedokážete ji odsud nějakým kouzlem dostat pryč? Aspoň do Tranquillienu nebo rovnou do Silvermoonu? Vím, že se vyučují portály. Prosím vás, řekněte mi, že je nějaký způsob!“

Theledorn se rozpačitě rozhlédl po svém kolegiátu a promnul si zátylek, než kapitánovu zoufalou naději neochotně zhasnul.

„Je mi to líto, kapitáne, ale jsem jen nazírač. Možná kdybych měl dost času a vybavení… Takhle ji můžu akorát zakrýt kouzlem, ale stejně o ni mohou trolové zakopnout a snadno ji najít. Omlouvám se, ale moje schopnosti nestačí na to, abych ji zachránil.“

 

„Je vám dobře, kapitáne?“ zeptal se starostlivě pohotový Skyhawk. Velitel neodpověděl, jen mu dal volnou rukou najevo, ať zmlkne. V hloubi duše tušil, co musí udělat, ale nedokázal se k tomu hned přinutit. Před očima mu jako příslovečnému umírajícímu probíhal celý jeho život s Baleannou. Viděl vše. Jak se seznámili toho slunečného dne na šermířské soutěži, on jako vavříny ověnčený vítěz, ona jako jeho uměním ohromená divačka. Jak společně navštěvovali vybrané bály a večírky, jen aby z nich brzy dětinsky utekli a ještě ve večerním šatu obráželi za nocí silvermoonské vinotéky. Jak během dní trénovali na blížící se válku, aby na ni během nocí strávených milováním znovu zapomněli; k obojímu se však stavěli stejně: s vervou, elegancí, vášní a láskou. Vzpomněl si na noc, kdy ji konečně po mnoha odkladech požádal o ruku i na štěstí, jaké cítil, když s radostí přijala. I na tu kouzelnou noc strávenou v záři Bal’Daru, jejich stromu. A přesto to všechno mělo padnout jako zápalná oběť na oltáři nelítostného osudu a přísné povinnosti. To nemohl být konec, takhle to nemohlo skončit. Nemohl ji tu nechat umřít. Během dlouhého a mučivého ticha si v hlavě přehrával vše, co mu jeho poradci řekli a hledal sebemenší stéblo naděje, kterého by se mohl zachytit. A pak mu najednou všechny hlasy v hlavě utichly, až na jeden. Byl to ohromný risk, ale bylo to lepší, než jistá prohra.

 

Zvedl hlavu a upřel na svého nazírače pohled, v němž se blýskla jiskřička naděje. „Mistře Theledorne, řekl jste, že ji dokážete kouzlem zakrýt, schovat, zamaskovat, je to tak?“ Theledorn velmi lehce přikývl, skoro jako kdyby doufal, že si toho kapitán nevšimne. „Trvalo by vám to dlouho na přípravu?“

„Myslím, že ne… ale jak jsem říkal, když zůstane tady, tak ji určitě najdou, bez ohledu na to, jak dobře ji zakryju.“

„Ano, ano, to vím,“ přikývl Daraen. Mozek mu pracoval na plné otáčky, poháněný náhlým impulsem naděje. Obrátil se na Goldenleafe. „Doktore, jak daleko odsud dokážeme Falconwing bezpečně dostat?“ Lékař vypadal na moment zaskočen přímostí té otázky, i když ji částečně čekal. „Netuším. Je stabilizovaná, ale to se může velmi snadno zhoršit. A když budeme spěchat… netroufám si jí dávat více než půl míle.“ Daraen se na moment ponořil do myšlenek a výpočtů.

„To by mohlo stačit,“ řekl se znatelným odlehčením v hlase. Pánové, tady jsou vaše rozkazy. Evakuujte a spalte ležení. Stáhneme se do Tranquillienu. Co se Baleanny Falconwing týče, magistr Theledorn pro ni připraví kouzlo, které ji skryje a já ji potom odnesu do bezpečí. Osobně. Když nám bude Slunce přát, vrátíme se pro ni. Má někdo nějaké otázky?“

 

Nikdo žádné neměl. Daraen jim pokynem naznačil, že mají jít splnit rozkaz. Jeden po druhém odešli ze stanu, až tam zůstal kapitán sám se Skyhawkem.

„Můj pane, víte, že to i tak nejspíš nepřežije,“ řekl Fillien tu těžkou větu tak jemně, jak jen v tu chvíli dokázal. Daraen se opřel kloubky pěstí do desky stolu a sklonil hlavu. Jistě, že to věděl, ale nechtěl si to připouštět. To už by to mohl rovnou vzdát.

„Já ji tu nenechám, poručíku. Nemůžu.“

„Pak doufám, že se to obejde bez zbytečných obětí.“

„Já také. Víte, že bych nikdy takhle nekupčil s cizími životy. Nikdy.“

„Nikdy,“ přikývl Skyhawk. „Aby tak bylo.“ I on se otočil a nechal svého velitele ve stanu osamoceného.

 

Baleannina radost z Daraenovy návštěvy se rozplynula jako pára nad hrncem, když zpozorovala jeho zdrcený výraz. Fakt, že byl plně vyzbrojený, jí na klidu nepřidal.

„Daraene, co se děje?“ zeptala se ho hned jak vstoupil dovnitř. „Slyšela jsem roh a venku někdo řval.“ Daraen se při pohledu na ni málem neudržel. Vypadala pořád tak křehce. Ne, nesměl na to myslet. Baleanna musela přežít. Přisedl si k jejímu lehátku a přesně v tu chvíli si u něj všimla něčeho, co něj ještě nikdy neviděla: strachu. „Daraene?“ zeptala se znovu, jen vyděšeněji.

„Trolové, Baleanno. Jdou sem, jsou jich stovky. Nemůžeme se jim tu bránit.“

„Tak jim utečeme!“ namítla. „Přece nám ještě nestojí za stanem, ne?“ Daraen si otřel oči do špiček prstů a pokýval hlavou.

„Ano, utečeme. Ale… Goldenleaf… podle něj bys cestu do Tranquillienu nepřežila a já…“

„Co ty? Pro všechno na světe, řekni to, Daraene!“ Daraen sevřel svitek, který mu narychlo naškrábal Theledorn.

„Dostanu tě odsud. Odnesu tě pryč, ukryju tě.“

„Ale vždyť doktor říkal…“

„Že tě nedostaneme do Tranquillienu, já vím. Ale můžu tě odnést dost daleko odsud, někam, kde tě nenajdou.“

Elfčin bledý obličej se zkřivil do zmateného výrazu. Zadívala se Daraenovi zpříma do očí. Viděla v nich něco, co jí neříkal, něco, co se jí bál říct. Nebyla si jistá, jestli mu může věřit. Poprvé v životě měla pochyby.

„Ty mi neříkáš všechno,“ řekla napůl vyčítavým, napůl vystrašeným tónem. „Já to nepřežiju, že ne?“

„Přežiješ!“ řekl ihned zamítavě Daraen. „Musíš to přežít, Baleanno. Nenechám tě umřít, nikdy!“ Zaslzela.

„Pojď ke mně,“ natáhla se pro objetí. Vrhnul se jí kolem šíje, pevně, ale opatrně, aby jí neublížil, jako kdyby byla ze skla. Omotala mu paže okolo krku a zabořila mu obličej do ramene.

„Já mám strach, Daraene.“

„Já vím. Já taky,“ šeptl Daraen, zatímco si proti sobě tiskl její tvář. „Ale zvládneme to. Zachráníme tě, uvidíš. Všechno bude v pořádku.“

 

V táboře to vřelo. Daraen opět přenechal poručíku Skyhawkovi vedení poté, co mu vydal přesný seznam rozkazů a potřebných úkonů, o které bylo třeba se postarat. Plán to byl celkem prostý. Každý voják si měl vzít jen to, co bylo nezbytně nutné a s čím se dokázal rychle pohybovat. Vše ostatní mělo padnout jako potrava ohni. Nesmělo zůstat nic, co by hladová válečná mašinérie trolů mohla použít. Daraen nesl v náručí Baleannu, jako svoji nevěstu, a na zádech batoh se zásobami, které ji pomohou dočkat se záchrany. Věděl přesně, kam ji odnese. Někam, kde ji trolové nenajdou. A napadalo ho jediné místo, u kterého měl jistotu. Místo, kde ji může s klidným svědomím nechat.

 

#1, #2, #3

 

Autor: Orkelt

Diskuze

Žádné komentáře
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet