Milý Ježíšku, Namísto tradičního seznamu dárků ti posílám tento dopis, ve kterém bych se rád vyjádřil k tvým nadílkám a s politováním ti musím oznámit, že jsi mě občas tak docela nepochopil. Tak třeba na Vánoce roku 2006 jsem si přál, abych se podíval i do dálných krajin a poznal nové lidi. Chtěl jsem se tehdy podívat na Kalimdor, na Teldrassil, poznat pár nočních elfek , nebo se podívat do Mulgore na hory, ochutnat tamní speciality a tak. Nebylo nutné otevřít Dark Portal a sestřelit Exodar. Když se na začátku srpna 2007 rozpoutala válka mezi Hordou a Aliancí a můj otec odešel do války, přál jsem si, abys mi ho poslal zpět v jednom kuse. Musí se ti nechat, že se opravdu v jednom kuse vrátil, sice po roce, ale přece. Jen nemusel slintat, cenit zuby a snažit se zabít mne, mou sestru a matku. I když je fakt, že největší radost z jeho návratu měl náš pes Hanzik. S jeho kostmi si hrál asi rok. Což mě přivádí k dalším Vánocům, tentokrát těm v roce 2009. Tehdá jsem si přál knihu Soumrak Draka od Roberta Kraaka. Děkuji, ale skutečně jsi mi nemusel posílat obřího hořícího a naštvaného draka přímo k nám domů. Kvůli němu letos nemáme moc sněhu ani na ty Vánoce. Na druhou stranu je fakt, že se s tebou člověk nenudí. A tak to letos vezmu trochu netradičně. Nic si nepřeju, zato tobě přeju, abys v Ironforge konečně obsadil místo Greatfathera Wintera a užil si Vánoce jako my ostatní – s těmi, kteří jsou nám blízcí a které máme rádi. S pozdravem, Wreis Van Vren P. S.: Moje malá sestřička by si letos přála plyšáka. Konkrétně pandu. Když jsem ti to takhle narovinu prozradil, tak se na tom nic špatně pochopit nedá, no ne?

Milý Ježíšku, jsem ještě malé gnomítko, ale tatínek říká, že jednou budu tááááhkle velká holčička. Tatínek je srandovní, každý rok je vzteky bez sebe, když na mě rok co rok zapomínáš. Nemá žádné vlasy, a tak při štědrovečerní večeři hází zlaté prasátka. Je srandovní. Nemohl by si mu přinést konec taureního ocásku jako paruku? Prasátka jsou prima, ale kvůli plešce mu pořád klouže vánoční čepice. Je to docela srandovní. Maminka si stěžuje, že tatínek moc pije s kamarády trpaslíky a říká tatínkovi, že jestli s tím nepřestane, tak uteče s naším pošťákem Falstadem. Nemohl by si mamince dát letos něco jiného, než půl tucet prázdných láhví Kharanoské medoviny jako každý rok? Maminka pořád utrápeně říká, že je na Azerothu spousta hladovějících sirotků. Kup, prosím, mamince pistoli. Můj mladší bráška je ještě miminko a strašně rád si žužle svých osm prstíků. Nemohl by si mu přinést palčáky z vlčí kožešiny? Já bych si přála, milý Ježíšku, malou sestřičku. Řekla jsem to tatínkovi a ten si z mého přání vytrhl pár imaginárních vlasů a řekl, že v Dun Morogh není tolik Troggů, Trollů ani Trpaslíků, aby ho přiměli k diskuzi na toto téma s mojí maminkou. Ale ze všeho nejvíc bych si přála vyrůst. Vyrůst tak, jako elfové v kreslených pergamenech, které tatínek jednou vyhrál při… Maminka říká, že o tomhle nesmím s nikým mluvit. Nezlob se, Ježíšku, že píšu takhle pomalu, ale neumím rychle číst. Dám dopis tatínkovi, který slíbil, že ho hned zítra ráno pošle k tobě. Snad se to letos k tobě dostane. Děkuji, tvé malé gnomítko.

Milý Santo, to jsem já, Lich King. Doufám, že ten incident, kdy jsem ti před dvěma lety proměnil všechny Vánoční skřítky v ghouly jsi už hodil za hlavu. Tenkrát byla nouze a já nutně potřeboval armádu. Také ta loňská nehoda, jak jsem ti proměnil tvého oblíbeného soba ve Frost Wyrmu mě strašlivě mrzí, ale když na tom chodníku bylo náledí, my už měli nějaké to promile v krvi a ty moje chlupaté boty na ledu strašlivě kloužou... Frostmourne mi omylem vypadl z ruky a toho zatraceného soba probodl. Jinak u nás v Citadele máme jednu novinku! Lana'thel čeká mimonko! Má to ale jeden zádrhel... Otec je řekněme... nejasný. Údajně jsou tři možnosti. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet. Nicméně mám na tebe jednu prozbu. Mohl bys mi donést novou čepici? Jakkoliv to zní divně, tak z té staré mě bolí oči a navíc, kdykoliv chci něco udělat ze svého vlastního rozhodnutí, začne vydávat takové divné syčivé zvuky. Nemluvně o tom, že když se chci poškrábat na hlavě, tak se mi rukavice zasekne na jednom z výstupků, co byly na kloboucích moderní tak před dvaceti lety. Doufám, že si taky Vánoční období užíváš tak, jako já. Už se nemůžu dočkat, až uvidím rozzářené tváře všech mých poddaných (ať už je mají nebo ne), když si budou rozbalovat Vánoční dárečky, které jsem jim koupil. No, už tě nebudu zdržovat, určitě máš lepší věci na práci, než mě číst. Takže hezké svátky a šťastný Nový rok ti přeje tvůj starý přítel Lich King! P.S. Ten kostlivec, kterému jsem dopis diktoval vypadal, že neumí do pěti napočítat, tak prosím omluv případné gramatické chyby.

Milý Ježíšku, již čtyři měsíce se trápím každým dnem. Denně poctivě chodím za svým snem. Štěstí na Raven lorda, však nemám. Po každém dni poctivě si zasténám. Všichni kolem mě už ho mají. I když mounty nesbírají. Jenom mě ho Ježíšku není přáno! Copak nevidíš, co mám naklikáno? Já mohl bych chtít více Alara třeba. SHčko na hero, je však můj denní chleba. Dej mi jenom trošku štěstíčka, líbila by se mi... ta barevná slepička.

Milý Ježíšku, Za tu dobu, co na Azerothu žiju, jsem zažila všelijaké Vánoce, ale tento rok to opět překonal. Už když si vzpomenu na svoje první Vánoce, kdy jsme místo klidu a míru utíkali jak o život před orky… Poté ty roky schovávání, a když už to vypadalo nadějně a tatínek konečně dostal práci (a jakou! Opravit celý Stormwind), tak ho místo zaplacení podvedli a prohlásili za zločince. Následovaly další roky schovávání, ale i tak si tatínek našel vždycky čas a oslavili jsme Vánoce společně na palubě jeho veliké lodi s naší početnou rodinou. A potom tenkrát ty nešťastné Vánoce před sedmi léty, kdy místo společných oslav mi tatínka a spoustu přátel zabila skupinka pěti psychopatů na popud Stormwindu. I tak to není nic ve srovnání s tím, co se stalo a asi i stane tento rok. Po dlouhé době jsem konečně shromáždila naše bratrstvo, což se opět Stormwindu nelíbí (jen ať si zase někoho pošlou, já je nebudu zvát jak tatínek na čaj!). Aby toho nebylo málo, tak se zbláznila polovina elementů světa a nad hlavama nám lítá velký oplátovaný drak a vyhrožuje smrtí. Prostě takové klasické Vánoce. Každopádně bych tě nerada zatěžovala svými problémy a poprosila tě, jestli bys nám pod stromeček nemohl nadělit nové Red leather bandanas, jelikož s narůstajícím počtem členů bratrstva nám dochází. Vždy tvá malá Vanessa VanCleef PS: A příští Vánoce prý budeme slavit s pandama! No věřil bys tomu?