The Council of Three Hammers: Fire and Iron, 6. kapitola

• Bellatrix
• 15.12.2011
• Oficiální literatura

<- Předchozí | Stránka 6 | Další -> „Tomu bys nerozuměl. Jsi úplně stejný jako Moira.“ Muradin si povzdechl a sklonil hlavu. „Když ses připojil k radě, říkal jsem si ,Konečně je tu trpaslík, kterej ukončí hašteření v tomhle městě.` A místo toho jsi jenom všechno dělal horší a horší.“ „Jo, protože jsem v tom byl sám. Přivítal jsi mě s otevřenou náručí, ale jakmile jsem se postavil za něco, v co jsem věřil, obrátil ses ke mně zády.“ „Kolikrát už jsem ti říkal, že tahle záležitost s tím kladivem prostě nestála za to, abych se kvůli ní rozčiloval? Když mi začalo bejt jasný, že mě stejně neposlechneš, tak jsem na tebe přestal plýtvat dechem,“ odsekl Muradin. Kurdran si připomněl, jak ho Muradin mnohokrát v minulých dnech oslovil v soukromí a mluvil k němu o Wildhammerském žezlu a o tom, aby se ho vzdal. Ale každý z těch rozhovorů Kurdranovi připadal spíše jako útok na jeho osobu než rada. „Copak to nevidíš, chlape?“ pokračoval Muradin. „Ten starej kus železa je jako okovy, který tě poutají. A tím poutají celý město. A čím víc se o tom dohaduješ, tím víc tě ty okovy svírají.“ „A co když se zítra nebudu účastnit kování?“ vyhrkl Kurdran. Zatímco ta slova opouštěla jeho ústa, cítil, jak ho žezlo skryté pod brněním tlačí do žeber. Muradin svraštil čelo a zadíval se na Kurdrana s opovržením v očích. „Magni rád poslouchal příběhy o tobě a Sky´ree a o bitvách v Outlandu. Jsem rád, že tu teď není a nevidí, jaký jsi ve skutečnosti blázen.“ Kurdran předtím zvažoval, že poví Muradinovi o svém rozhovoru s Moirou; teď ale začal přemýšlet nad tím, jestli Muradin nebyl s Magniho dcerou tajně smluven. Přesto ale k Muradinovi pocítil náhlou otevřenost, která zmírnila jeho obavy. Způsobem, který ale zapříčinil, že Bronzebeardova slova ho ještě více zabolela. „To žezlo drželo v Outlandu naživu srdce našeho klanu!“ vykřikl Kurdran. „Srdce vašeho klanu je ve vás!“ Muradinův hlas si v hlasitosti nijak nezadal s Kurdranovým. „Bylo ve Sky´ree. A je ve všech těch Wildhammerech ve městě, kteří trpí každým okamžikem tvého neustálého dohadování. Snažím se pohnout tohle městu kupředu a ne ho zase srazit dolů nesmyslem s kusem starýho železa.“ „Pohnout kupředu?“ Kurdran se uchechtl. „To kladivo rozhodně nebylo správnou cestou, jak město pohnout kupředu, ani když jsme mysleli, že je pravý, natož teď, když víme, že je to jenom jedna velká lež!“ Muradin se zhluboka nadechl a položil ruku Kurdranovi na rameno. „Nech to být, kámo. Nic dobrého nemůže přijít bez obětí. Ty sám to víš líp než kdokoli z nás.“ Kurdran setřásl Muradinovu ruku ze svého ramene. „Je tohle důvod, proč jsi mě vyhledal? Abys mi řekl, jak mám vést svůj klan?“ Muradinova tvář se zkřivila vztekem. Ohlédl se přes rameno na stínové postavy pracujících rozplývajících se ve tmě; trpaslíci dál bez povšimnutí pokračovali ve vykládání beden. Když se Bronzebeard otočil, uhodil pravou rukou Kurdrana prudce do tváře; Wildhammer klopýtl dozadu. „Ne, kámo. Jenom jsem chtěl na vlastní oči vidět, kde leží hranice mezi skutečností a výmysly.“ Muradin už byl na cestě zpět k vozíku, když z Kurdrana opadl šok z úderu. Trpaslík teď jenom stál před branou a zíral do neprostupné tmy noci. Wildhammerské žezlo se náhle zdálo být podivně těžké. Bylo k němu připoutáno mnoho jeho vzpomínek z Outlandu. Ale předtím k tomu předmětu neměl žádný bližší vztah. Ve skutečnosti si vzpomněl na okamžik, kdy ho málem nechal na Aerie Peak, než vyrazil do orkské domoviny. Žezlo jenom viselo na zdi, pokryté vrstvou prachu, když se náhle spontánně rozhodl vzít ho s sebou spolu se svými věcmi. Kurdran si náhle kvůli tomu, že odnesl žezlo z High Seat, připadal nekonečně hloupý. Co s ním hodlal udělat? Opustit město a vzdát se svých povinností jako člena rady, pošpinit nejen svou vlastní čest, ale i čest Falstadovu a zbytku svého klanu? Kurdran nad tou otázkou dlouze přemítal, zatímco procházel branou zpět do dusivého horka Ironforge. Když pomalu bezcílně kráčel po vnějším obvodu města, ozval se za ním čísi hlas. „Kurdrane!“ Běžel k němu Eli s balíkem kožešin v ruce. „Nemám na tebe náladu,“ zabručel Kurdran. „Jo, jo. Znám ten pocit. Ale tohle musíš vidět, kámo!“ řekl Eli a málem se v rychlosti svalil na zem. Ošetřovatel gryfonů položil kožešiny na kamennou podlahu a poklekl k nim. Kurdran si klekl k němu a s náhlým zájmem sledoval, jak Eli začal balík rozbalovat. „Je její,“ řekl Eli. Úsměv obklopený jeho hustými vousy se mu táhl od ucha k uchu. Kurdran se nevěřícně naklonil blíž. Uvnitř leželo uhnízděné vejce, jehož skořápka byla zašpiněná od sazí. „Jak...?“ Kurdran nebyl schopen slova. „Našel jsem jednoho gryfona, kterej měl to vejce u sebe. Schovával se v hřadu u Great Forge. Musel to vejce sebrat během požáru. Nikdo z ostatních se o vejce nestaral,“ řekl Eli. „Od tý doby tě hledám.“ Kurdrana udeřila vzpomínky na gryfona, který mezi vším tím chaosem ohně, popela, padajícího peří a vyděšených skřeků vystřelil vzhůru z mlhy vedle Sky´ree, zadní končetiny pevně přitisknuté k hrudi. Kurdran zvedl hlavu a spatřil, že Elimu zvlhly oči. Ošetřovatel si je rychle otřel rukou. „Nikomu o tom neříkej. Kdyby ostatní chlapi věděli, že jsem tu ronil slzy, nikdy bych se už nedozvěděl, jak to dopadlo.“ „Nebylo by to prvně, kdy by ses rozbrečel.“ Z hloubi Kurdranovy hrudi zaburácel smích, zatímco ta slova opouštěla jeho ústa. Avšak když pohlédl zpět na vejce, jeho radost byla stále zkalená hněvem. Byl to zázračný zvrat událostí, ale kdyby měl možnost, byl by bez váhání vyměnil to vejce za Sky´ree. „Není to Sky’ree...“ řekl Kurdran. „Ále, takovýhle myšlenky jsou jako jed ve tvý hlavě, kámo. Nech to být, nebo strávíš celý zbytek života čekáním na něco, co nikdy nepřijde.“ Eli sevřel Kurdranovo předloktí. „Tohle nikdy nebude Sky’ree,“ pokračoval Eli s tak vážnou tváří, jak ho Kurdran nikdy předtím nespatřil. „Ale je to její krev. Její dar pro tebe. A můžu ti slíbit, že z něj jednoho dne vyroste gryfon stejně obdivuhodný, jako byla jeho matka.“ „Jo...“ řekl Kurdran a cítil, jak se mu udělal v krku knedlík. Kurdran položil váhavě dlaň na vejce. Hřálo, ale ten pocit byl naprosto odlišný od dusivého horka Ironforge. To teplo se vlilo Kurdranovi do žil a on si náhle připadal, že opět stojí pod modrou oblohou v Hinterlands a koupe se ve sluneční záři. V tom jediném okamžiku mu náhle bylo všechno jasné. Věděl, co musí udělat, bez ohledu na následky, aby uctil krále Magniho a splnil své vlastní povinnosti jako člen Rady tří kladiv. ***** V Great Forge byla hlava na hlavě, když tam Kurdran dorazil. Dostavilo se sem téměř celé město; všichni chtěli být u znovuzkování Modimova kladiva. Bylo zde přítomno dokonce i několik málo gnómů, draeneiů a ostatních členů Aliance, ale všichni se drželi v povzdálí od trpaslíků shromážděných poblíž Velké kovadliny. Prostor kolem kovadliny lemovala řada Ironforgeských strážců a uvnitř kruhu stáli pouze Moira, Muradin a Dark Ironský kovář. Mnoho přítomných trpaslíků bylo ozbrojených a napjatých potlačovaným vztekem. Wildhammerští stáli shromážděni poblíž vchodu na High Seat, nezvykle daleko od jejich obvyklého stanoviště na gryfoním hnízdišti. Trpaslíci po požáru odvedli všechny své okřídlené společníky z města; vyčištěný hřad, do kterého byla nanošena nová sláma, byl nyní domovem pouze gryfonů patřících Ironforge. Kurdran si razil cestu davem. Ode všech shromážděných zazníval hluk a povyk a v jinak nesrozumitelném kraválu Kurdran několikrát zaslechl slovo „zloděj“. Jak se trpaslík blížil ke středu místnosti, spatřil Moiru stojící za strážemi a pronášející řeč. „Máme jistá tušení, kdo mohl ukrást rukojeť Modimova kladiva,“ řekla Moira. „Proběhne vyšetřování. My ale těm hanebným zlodějům nedovolíme, aby narušili náš plán. Započneme s kováním, jakmile...“ Moira se odmlčela, když uviděla Kurdrana pomalu se vléct skrz řadu stráží, které obklopovaly Velkou kovadlinu. „Kurdrane,“ řekla Moira nenuceně, jako by k jejich setkání minulé noci nikdy nedošlo, „mezi námi je zloděj.“ Dědička Ironforge pokynula k Velké kovadlině, kde před očima všech ležela Bronzebeardská hlavice kladiva a Dark Ironský drahokam. „Nechtěl bys vrhnout nějaké světlo na tuto záhadu?“ optala se pak dostatečně nahlas, aby ji všichni přihlížející slyšeli. Pod její maskou zdvořilosti Kurdran viděl, jak si Moira vychutnává každý okamžik, kdy věřila, že právě teď dosahuje naprosté nadvlády nad představitelem Wildhammerů. „Ano, chtěl,“ odpověděl Kurdran a krátce se zahleděl na Muradina. Bronzebeard se na Kurdrana díval se znechucením, ale neřekl ani slovo. Kurdran došel až k okraji Velké kovadliny. Vytáhl Wildhammerské žezlo zpod svého brnění a pozvedl je před oči přihlížejících trpaslíků. „Ironforge!“ zaburácel Kurdran. „To já jsem vzal rukojeť kladiva!“ Z davu se ozvaly výkřiky a trpaslíci se začali tlačit proti kruhu stráží kolem Velké kovadliny; ostatní vyrazili k Wildhammerům stojícím ve vchodu na High Seat. Muradin udělal krok blíž ke kovadlině a sevřel Kurdranovu paži. „Kurdrane!“ Bronzebeard zuřil. „Chystáš se započít povstání?!“ <- Předchozí | Stránka 6 | Další ->


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.