Historie Warcraftu

Historie Warcraftu



/pic/gameinfo/historie/37

Podrobná Časová osa se všemi událostmi, které se kdy ve světě Warcraftu odehrály.


Kapitoly



  1. Titáni a formování vesmíru
  2. Sargeras a zrada
  3. Staří bohové a vytváření Azerothu
  4. Dračí břemeno
  5. Probouzející se svět a Studna Věčnosti
  6. Válka Prastarých 10 000 let před Warcraftem
  7. Rozdělení světa
  8. Hora Hyjal a Illidanův dar
  9. Strom světa a Smaragdový sen 9000 let před Warcraftem…
  10. Vyhnanství Urozených 7300 let před Warcraftem…
  11. Strážkyně a dlouhé bdění
  12. Zakládání Quel’Thalasu 6800 let před Warcraftem…
Nasledujúci text bol upravený redakciou, aby neobsahoval retcon pôvodnej kapitoly napísanej Blizzardom.

Titáni a formování vesmíru



Nikdo přesně neví, jak vlastně vesmír vznikl. Někteří tvrdí, že katastrofická kosmická exploze poslala nekonečné světy do obrovské Velké Tmy, světy, které jednou ponesou životní formy zázračné a ohromné rozmanitosti. Ostatní věří, že vesmír byl stvořen jako celek všemohoucí bytostí. Ačkoliv přesný původ vesmíru zůstává nejistý, je jasné, že rasa mocných bytostí povstala, aby přinesla stabilitu rozličným světům a zajistila bezpečnou budoucnost pro bytosti, které ji budou následovat v jejích stopách.

Titáni, obrovití bohové s kovovou kůží z dalekých částí kosmu, prozkoumali nově narozený vesmír a začali pracovat ve světech na které narazili. Utvářeli světy vztyčováním mohutných hor a hloubením nekonečných moří. Rozdýchali oblaka a větry do bytí. To všechno bylo součástí jejich nezměrného a prozíravého plánu na vytvoření řádu místo chaosu. Také dali nižším rasám moc k pečování o své dílo a k udržování celistvosti vzniklých světů.

Vedeni elitní skupinkou známou jako Pantheon, Titáni vnesli řád do stovek milionů světů, rozptýlených ve Velké Tmě během prvních dnů tvoření světa. Laskavý Pantheon, který usiloval o ochranu těchto světů, byl vždy ostražitý vůči hrozbě útoků od ničemných bytostí z Netheru. Nether, mezihvězdná dimenze magie chaosu, která spojovala nesčetné světy vesmíru, byl domovem nekonečného počtu Démonických bytostí, které usilovaly jen o zničení života a pohlcení žijícího vesmíru. Titáni, neschopni přijmout zlo v jakékoliv formě, usilovali o nalezení cesty k zastavení neustálé hrozby v podobě Démonů.

Sargeras a zrada



/pic/gameinfo/historie/26

V průběhu času Démoni dokázali nalézt cestu do mnoha světů Titánů, a tak Pantheon vyvolil svého nejlepšího válečníka, Sargerase, do první linie obrany. Sargeras, vznešený bronzový obr, plnil své úkoly po nespočetná tisíciletí, vyháněl a ničil Démony kdekoliv, kde na ně narazil. Během bojů narazil Sargeras na na mocnou démonickou rasu. Nathrezim, také známí jako Dread Lords (Páni děsu). Tato rasa upírských Démonů si podrobila množství obývaných světů. Ovládla jejich obyvatele a obrátila je k Temnotě. Hanební Nathrezim štvali jednotlivé národy proti sobě. Vzbuzovali v nich bezmyšlenkovitou nedůvěru a nenávist. Sargeras Nathrezim snadno porazil, ale jejich zkaženost na něj hluboce zapůsobila. Neschopen přijít na původ této zkaženosti, začal Titán sklouzávat do sklíčenosti. Navzdory své rostoucí depresi, Sargeras vesmír těchto démonů zbavil. Chytil je do pasti v rohu Twisting Netheru.

Jak pochyby a nejistota postupně ovládaly Sargerasovy smysly, postupně ztrácel jakoukoliv víru, jak v jeho poslání, tak i v Titánskou vizi uspořádaného vesmíru. Nakonec začal věřit, že představa pořádku byla bláhovostí, a že chaos a zkáza jsou jedinou jistotou v temném a osamělém vesmíru. Jeho společníci Titáni se pokusili přesvědčit ho o jeho omylu a zklidnit jeho zuřící emoce, ale Sargeras jejich míněním opovrhoval. Sargeras navždy opustil jejich řady a vydal se hledat vlastní místo ve vesmíru. Ačkoliv byl Pantheon z jeho odchodu velmi zarmoucen, Titáni nikdy nemohli předpovědět, jak daleko jejich ztracený bratr může zajít.

Jakmile Sargerasovo šílenství pohltilo i poslední známky jeho ušlechtilého ducha, začal věřit, že za neúspěch stvoření můžou sami Titáni. Rozhodl se tedy, že zničí všechnu jejich práci v celém vesmíru. Chtěl toho dosáhnout vytvořením nezastavitelné armády, která uvrhne celý vesmír v plameny.

Dokonce i Sargerasova Titánská podoba se v důsledku zkaženosti, která zamořila jeho kdysi vznešené srdce, změnila. V jeho očích, vlasech a vousech vypukl oheň a jeho bronzová kůže se potrhala, aby mohla odkrýt nekonečnou zásobu ohromné nenávisti.

Ve svém běsnění zničil Sargeras vězení Nathrezimů a osvobodil tyto odporné Démony. A tak se tyto vychytralé příšery rozhodly sloužit tomuto temnému Titánovi, kde jen to bylo možné. Po čase narazil Sargeras na planetu jménem Argus, kde potkal rasu Eredarů, kteří měli přirozený cit pro magii, vybral si tři šampióny - Archimonda, Kil'jaedena a Velena. Nabídl jim nesmírnou magickou moc, za jejich služby pro něj. Velen jako jediný odmítl a s hrstkou Eredarů emigroval na Draenor.

Prvním krokem, který učinil Kil'jaeden, bylo zotročení upířích Pánů Děsu. Páni děsu mu sloužili jako osobní agenti, kteří po vesmíru pátrali po primitivních rasách, které by mohli zkazit a přivést do obětí jejich pána. První mezi Pány Děsu byl Tichondrius. Tichondrius sloužil jako Kil'jaedenův dokonalý voják a byl odsouzen k roznášení Sargerasovy plamenné vůle do všech temných zákoutí vesmíru.

Mocný Archimonde si také pořídil vlastní agenty. Vyvolal zlomyslné Pány Pekel a jejich barbarského vůdce, Mannorotha Ničitele. Archimonde doufal, že má konečně dostatečnou sílu k zastavení stvoření všeho života.

Jakmile Sargeras uviděl, že jeho armády jsou shromážděny a připraveny uposlechnout každý jeho rozkaz, vypustil své bouřlivé síly do ohromné Velké Tmy. Poté nazval svoji armádu Plamennou Legií. Ani do teď není jasné, kolik světů zničili a spálili při jejich Planoucí křížové výpravě.

Staří bohové a vytváření Azerothu



I přes šílenost Sargerase a jeho záměru zničit jejich nesčetnou práci, pokračovali Titáni v pohybu ze světa do světa, formující a organizující každou planetu pro to, pro co se hodila. V průběhu jejich cesty narazili na malý svět, který byl později známý jako Azeroth. Jak šli Titáni přes prvotní krajinu tohoto světa, narazili na množství nepřátelských elementárních stvoření. Tito Elementálové, ctění jako rasa bytostí nezměrného zla, jsou známí pouze jako Staří Bohové, slíbili, že zaženou Titány pryč a ponechají tak jejich svět nedotčený kovových doteků Titánů.

Pantheon, vyrušený sklonem pro zlo Starých Bohů, vedl válku proti Elementálům a jejich temným pánům. Armády Starých bohů byly vedeny nejmocnějším poručíky: Ragnarem, Therazane, Al'Akir a Neptulem. Jejich chaotické síly se střetávali po celé tváři světa s kolosálními Titány. Ačkoliv byli Elementálové silní mimo rozsah smrtelnosti, nemohli jejich společné síly zastavit mocné Titány. Jeden po druhém Páni živlů padli a jejich síly byly rozptýleny.

/pic/oldgods/small/yoggsaron

Pantheon zničil pevnosti Starých bohů a uvěznil pět zlých bohů daleko pod povrch světa. Bez moci Starých Bohů připoutat jejich bouřlivé duše k fyzickému světu byli elementálové vyhnáni do hlubinných plání, kde mohou mezi sebou zápasit na věky věků. S odchodem elementálů se příroda uklidnila a svět se srovnal do pokojné harmonie. Titáni viděli, že hrozba byla zažehnána a dali se do práce.

Titáni zplnomocnily spoustu ras k pomáhání utváření světa. K vykopání ohromných jeskyní do země Titáni stvořili trpaslíkům podobné hliněné, žijící magické kameny. Na pomoc při vylovení a vyzvednutí země z mořského dna, vytvořili Titáni obrovské, ale mírumilovné mořské obry. Po mnoho věků Titáni hýbali a tvarovali zemi až z toho zbyl jenom jediný perfektní kontinent. Uprostřed světadílu Titáni utvořili jezero jiskřících energií. Jezero, které pojmenovali Studna Věčnosti, zdroj života pro Azeroth. Její mocná energie vyživovala kosti světa a posilnila život k ujmutí se v úrodných zemích. Po čase se rostliny, stromy, příšery a stvořeni všech druhů začali radovat z původního kontinentu. Jak soumrak udeřil na poslední den jejich práce, pojmenovali Titáni první kontinent Kalimdor: „ Země věčného svitu hvězd“.

Dračí břemeno



Titáni byli spokojeni s novou podobou tohoto malého světa a chystali se Azeroth pomalu opustit. Nicméně, ještě před svým odchodem pověřili nejmocnější rasu tohoto světa dohledem na Kalimdorem. Tato rasa měla zajistit aby žádná síla nenarušila jeho klid. V této době zde žilo mnoho dračích vážek. Mezi mini žilo pět mocných vážek, které drželi nadvládu nad ostatními. A byly to právě tyto vážky, které byly Titány pověřeny k vedení tohoto nadějného světa. Nejmocnější z členů Pantheonu předali těmto vůdcům část své moci. Tito vznešení draci se stali známými jako Ohrmoná Vzezření.

Aman’Thul, praotec Pantheonu, uložil část své kosmické moci do velkého bronzového draka – Nozdormu. Praotec zmocnil Nozdorma ke střežení samotného času a hlídání stále se proplétajících nitek osudu. Klidný Nozdormu byl znám jako Věčný.

Eonar, patronka všeho živého, dala část své síly červenému obru Alexstrasze. Alexstrasze se poté vždy říkalo Nosička Života a byla pověřena ochranou všech živých bytostí na celém světě. V důsledku své prvotřídní moudrosti a bezmezného soucitu byla korunována Dračí Královnou a získala nadvládu nad svým druhem.

Eonar také obdařila Alexstraszinu mladší sestru, malou a mrštnou dračiči Yseru, částí přírodního vlivu. Ysera upadla do nekonečného transu, směřující k probouzejícímu Snu Tvoření. Známa jako Snílek měla dohlížet na rostoucí divočinu její zelené říše – Smaragdového Snu.

Norgannon, strážce Titánského učení a vedoucí mág, podaroval modrého draka Malygose částí své ohromné moci. Od té doby se Malygosovi říkalo Splétač Kouzel, strážce magie a skrytého tajemství.

Khaz'goroth, Titánský tvůrce a kovář světa, propůjčil část svém ohromné moci mocnému černému drakovi Neltharionovi. Dobrosrdečnému Neltharionovi, také známému jako Strážce Světa, byla dána nadvláda nad pevninou a hlubinami světa. Ztělesňoval sílu půdy a sloužil jako Alexstraszin největší pomocník.Takto posílení byli mocní draci, poveřeni ochranou Azerothu. S mocnými draky za zády opustili Titáni navždy Azeroth. Naneštěstí to bylo jen otázkou času, než se Sargeras o existenci čerstvě stvořeného světa dozvěděl...

Probouzející se svět a Studna věčnosti



/pic/gameinfo/historie/15

Deset tisíc let před tím, než se lidé a orkové střetli v První Válce, svět Azerothu představoval jediný velký kontinent, obklopený mořem. Tato pevnina, známá jako Kalimdor, byla domovem pro množství rozličných ras a bytostí, soupeřících o přežití proti divokým živlům probouzejícího se světa. V temném středu kontinentu leželo tajemné jezero žhnoucích energie. Jezero, jež bylo později nazváno Studna věčnosti, bylo pravým srdcem magie a přírodní síly světa. Čerpající svou energii z Velké Tmy, fungovala Studna jako mystický zdroj, který vydávala svou silnou energii po celém světě a vyživovala tak život ve všech jeho podivuhodných formách.

Jednoho dne, primitivní klan nočních lidí opatrně doputoval až ke břehům okouzlujícího jezera. Divocí lidé, ovlivněni silou jezera, si na jeho březích postavili primitivní obydlí. Postupem času síla Studny učinila členy kmene silnými, chytrými a téměř nesmrtelnými. Klan přijal jméno Kaldorei, které znamenalo „děti hvězd“ v jejich rodném jazyce. Na oslavu jejich bující společnosti vybudovali okolo jezera mnoho úžasných staveb a chrámů.

Kaldorei, neboli noční elfové, jak se jim později říkalo, uctívali bohyni hvězd Elune a věřili, že ve dne spí uvnitř třpytu Studny. První elfí proroci a knězi studovali Studnu s neukojitelnou zvědavostí, hnáni touhou objevit její nevyslovitelnou sílu a taje. Jak jejich společenství rostlo, prozkoumávali elfové Kalimdor a setkávali se s jeho ostatními obyvateli. Jedinými bytostmi, které byli mocnější než oni, byli prastaří a mocní draci. Elfové zjistili, že draci se považují za ochránce světa a pochopili, že bude lepší jejich tajemství nechat na pokoji.

Díky své výjimečnosti se elfové postupně setkali a spřátelili s mnoha mocnými bytostmi. Jedním z nich byl Cenaurius, mocný polobůh pravěkých lesů. Ušlechtilý Cenaurius byl k učenlivým elfův laskavý a naučil je mnoho o světě přírody. Kaldorei si vybudovali silné cítění k lesů Kalimdoru a oddávali se harmonii přírody.

Jak plynuly zdánlivě nekonečné roky, civilizace elfů se rozrostla jak plošně, tak i kulturně. Jejich chrámy, silnice a obydlí se táhly po celé ploše kontinentu. Azshara, krásná a chytrá elfí královna, nechala postavit na břehu Studny ohromný a obdivuhodný palác, který pojmul její nebližší služebníky. Její služebníci, kterým říkala Quel’dorei nebo „Urození“, plnili každý jejich příkaz a věřili že jsou lepší než zbytek elfů. Ačkoliv královna Azshara byla milována celým svým lidem, Urození byli tajně zbytkem elfů nenáviděni.

Sdílejíc zvídavost vůči Studně Věčnosti, přikázala Azshara urozeným objevit její tajemství a odhalit její pravý význam na světě. Urození se do práce ponořili a studovali Studnu bez přestání. Postupem času přišli na to jak sílu Studni usměrňovat a používat. Jak jejich experimenty pokračovali, Urození zjistili že mohou pomocí nově objevené energie libovolně jak budovat, tak i ničit. Neopatrní Urození si chtěli přivlastnit nebezpečnou magii pramenící ze Studny. I přesto, že Azshara a její pomocníci věděli jak je tato magie nebezpečná, začali ji používat s bezohlednou bezstarostností. Cenaurius a mnoho moudrých elfů je varovalo, že takováto nedbalost může skončit jen obrovskou nehodou. I přesto, Azshara a její následovníci pokračovali v rozšiřování svých stále rostoucích sil.

Jak jejich moc rostla, na Azsharu a Urozené dolehla velká změna. Nadutí Urození začali být na své elfské druhy krutí a přehnaně tvrdí. Temná rouška zakryla Azsharinu bývalou krásu a královna se začala stranit všech elfů s výjimkou Urozených knězů.

Mladý učenec Malfurion Stormrage, který strávil mnoho času studiem učení druidů, začal tušit, že je to právě ohromná moc Studny, která kazí Urozené a jeho milovanou královnu. Ačkoliv si nedokázal představit zlo, které mohlo přijít, věděl, že život nočních elfů se brzy navždy změní...

Válka Prastarých



/pic/gameinfo/historie/14

10 000 let před Warcraftem
Nedbalé používání magie Urozených poslalo zčeřenou spirální energii zpět do Věčné Velké Tmy. Proudící zčeřené energie byli ucítěny cizími myslemi. Sargeras Velký Nepřítel všeho života, Ničitel Světů ucítil tyto mocné proudy a byl tažen k jejich zdroji. Zkoumajíc prvotní svět Azeroth a cítící nekonečnou energii pocházející ze Studny Věčnosti, byl Sargeras pohlcen neukojitelným hladem. Velký bůh bezejmenné nicoty se rozhodl zničit tento svět a vzít si jeho energii.

Sargeras seskupil jeho obrovskou Plamennou Legii a vyrazil ke světu Azeroth. Legii, zahrnující milion ječících démonů, ze vzdálených koutů vesmíru, a démonů hladových po dobývání, a kterou připravili Sargerasovi poručíci, Archimonde Poskvrnitel a Mannoroth Ničitel, byla připravena na úder.

Královna Azshara, přemožena záchvatem její vlastní magie, se stala obětí Sargerasovy obrovské moci a dovolila mu vstoupit do jejího světa. Dokonce i její služebníci Urození se poddali uctívat Sargerase jako jejich boha. Aby ukázali svoji oddanost Legii, pomohli Urození jejich královně otevřít obrovský portál do hlubin Studny Věčnosti.

Když už byly všechny přípravy u konce, Sargeras začal svou katastrofální invazi do Azerothu. Váleční démoni Plamenné Legie vtrhli začali obléhat spící města nočních elfů. Pod vedením Archimoda a Mannorotha se Legie hrnula zeměmi Kalimdoru, nechávajíc za sebou jen prach a popel. Démoní velitelé k zemi přivolávali žhnoucí pekelníky, kteří jako hořící meteority padaly na věže půvabných Kalimdorských chrámů. Skupina planoucích, krvežíznivých zabijáků známých jako Doomguard křižovala pole Kalimdoru zabíjejíc vše co jim stálo v cestě. Bandy divokých, démonických pekelníků zpustošili krajinu bez jediné známky odporu. I přesto, že stateční Kaldoreiští válečníci bránili svou prastarou domovinu. Byli však nuceni krok za krokem ustupovat před běsněním Plamenné Legie. A tak musel Malfurion Stormrage najít pomoc pro jeho lid. Stormrage, jehož vlastní bratr, Illidan, zkušený v magii Urozených, byl rozzloben rostoucí zkažeností mezi vyšší vrstvou. Po přesvědčení Illidana, aby zanechal své nebezpečné zuřivosti, se Malfurion vydal najít Cenaria a shromáždit síly odporu. Překrásná mladá kněžka, Tyrande, se rozhodla provázet oba bratry ve jménu Elune. Ač Malfurion i Illidan sdíleli lásku ke kněžce, srdce Tyrande patřilo jen Malfurionovi. Illidan byl rozzlobený rašícím Malfurionovým románkem s Tyrande, ale věděl že jeho zármutek je nic proti bolesti z jeho magického návyku.

Illidan, u kterého rostla závislost na posilující energií magie, stále bojoval s drtivým hladem po opětovném vstřebání energie Studny Věčnosti. Naštěstí s Tyrandinou trpělivou podporou byl Illidan schopný pomoci jeho bratrovi v hledání poloboha Cenaria. Cenarius, který bydlel v posvátných Měsíčních mokřinách vzdálených od hory Hyjal, souhlasil že pomůže nočním elfům najít starověké draky a získat jejich pomoc. Draci, vedeni obřím červeným kolosem jménem Alexstrasza se poslat své mocné vážky, aby zničili démony i jejich pekelné pány.

Cenarius povolal duše kouzelných lesů, aby povstali stromoví lidé, které vedl proti legii v odvážném pozemním útoku. Když se spojenci nočních elfů přiblížili Azsharařině chrámu a Studni Věčnosti, boj započal. Navzdory síle nově nalezených spojenců si Malfurion a jeho společníci uvědomili, že Plamennou Legii není možno zničit pouze válečnou silou.

I když boj zuřil okolo hlavního města očarované královny, ta čekala jen na příjezd Sargerase. Pán Legie se připravoval na vstup do zničeného světa přímo skrz Studnu Věčnosti. Jak se nepopsatelně velký stín táhl blíže a blíže na povrch Studně Věčnosti, Azshara shromažďovala její nejmocnější Urozené. Pouze sjednocením jejich magické energie dohromady mohli vyčarovat průchod tak veliký, aby stačil pro i pro Titána.

Boj zuřil na pláních Kalimdoru, avšak náhle nastav zvrat v událostech. Detaily byli ztraceny v čase, ale je známo, že Neltharion dračí vzezření země, se rozhněval a jeho plamen, dštící z jeho rozštěpeného já, ho přivedl na temnou stranu. Sám se přejmenoval na Deathwing a pět z jeho soukmenovců odnesl z žáru bitvy.

Deatwingova náhlá zrada byla tak zničující, že těch pět dračích vážek se nikdy nezotavilo. Zraněná a šokovaná Alexstrasza s ostatními vznešenými draky byli nuceni opustit jejich smrtelné spojence. Malfurion Stormrage a jeho společníci byli nyní v beznadějném přečíslení a sotva přežili následný útok.

Malfurion přesvědčen o tom, že Studna Věčnosti je hlavní spoj démonů k fyzickému světu, se rozhodl Studnu zničit. Jeho společníci věděli, že Studna Věčnosti je zdroj jejich nesmrtelnosti a moci, a proto se zalekli tohoto náhlého nápadu. Jen Tyrande viděla moudrost Malfurionovi teorie. Přesvědčila Cenaria i jeho druhy, aby udeřili na Azsharanin chrám a našli cestu jak zavřít Studnu Věčnosti navždy.

Rozdělení Světa



/pic/gameinfo/historie/23

Vědíc že zničení studny by mu zabránilo ve znovu-ovládnutí magie, Illidan sobecky opustil družinu a vydal se varovat Urozené před Malfurionovým plánem. Díky šílenství pramenící z jeho závislosti na magii a bodavou záští k lásce mezi Malfurionem a Tyrande, necítil Illidan žádné výčitky ze zrazení Malfuriona a sympatizování s Azsharou a jejími zástupy. Nad všechno slíbil Illidan chránit Studnu všemi prostředky.

I přes zármutek nad odchodem svého bratra vedl Malfurion své společníky do srdce královnina chrámu. Avšak jak vtrhli do hlavní audienční síně, našli Urozené uprostřed jejich konečného temného zaklínaní. Společné kouzlo vytvořilo nestabilní vír energie uprostřed hloubek rozbouřené Studně. Jak se zlověstný stín Sargerasův blížil k povrchu, Malfurion a jeho spojenci museli zaútočit.

Azshara, která obdržela Illidanovo varování, byla na návštěvu více než připravena. Téměř všichni Malfurionovi druzi padli díky mocným královniným kouzlům. Tyrande se pokoušela napadnout královnu zezadu, ale byla chycena královniným Urozeným gardistou. Ačkoliv stráž porazila, trpěla bolestí z obdržených zranění na rukou. Když Malfurion uviděl svou lásku, poddal se vražednému hněvu a rozhodl se ukončit Azsharanin život.

Bitva zuřila vně i uvnitř chrámu, Illidan se zjevil ze stínů blízko břehů velké Studně. Poklekl ke Studni a do jím, speciálním postupem, vyrobených ampulek nabral třpytící se vodu ze Studně Věčnosti. Přesvědčený o faktu, že démoni rozdrtí civilizaci nočních elfů, plánoval ukrást posvátné vody a nechat si jejich energii jen pro sebe.

Boj mezi Malfurionem a Azsharou poškodil kouzlo Urozených. Nestabilní vír uvnitř hloubek Studně explodoval rozdmýchal katastrofální řetězec událostí, který rozdělil svět navždy. Masivní exploze zničila chrám až k základům a rozeslala ničivá zemětřesení po celém umočeném světě. Zatímco žár bitvy Legie i s nočními elfy zuřil kolem a nad zničeným hlavním městem, kolísající Studna Věčnosti se zbortila sama uvnitř sebe.

Výsledný tragický výbuch rozbil zemi a zakryl nebe.

Jak otřesy z imploze Studně vylekali kosti země, moře se vyřítila zaplnit otevřenou ránu v zemi. Téměř osmdesát procent hmoty tvořící zemi Kalimdoru, bylo rozprášeno a zůstalo pouze několik oddělených světadílů obklopující nové běsnící moře. Uprostřed nového moře, kde kdysi stála Studna Věčnosti, teď byla prudká bouře ohromné zuřivosti a chaotické energie. Tato strašlivá jizva, známá jako Maelstrom nikdy nepřestane v jejích zběsilých vývrtkách. Bude tam navždy, aby připomínala strašlivou katastrofu…a jako utopie éry, která byla ztracena navždy.

I přes nepříznivé vyhlídky se královně a její Urozené elitě podařilo přežít boží soud. Mučeni a kroceni silami, jež vypustili. Byli královna Azshara a její společnost táhnuti dospod vzteklého moře implozemi Studně Věčnosti. Prokletí a transformováni nabyli nových tvarů, tvarů ohavných hadích nagů. Azshara samotná, rozšířená nenávistí a hněvem se stala monstrózní zrůdou, odrážející zlostí a zlobou, jež byla vždy v skrytá uvnitř její duše.

Tam pod vírem Maelstromu, vybudovali Nagové nové město, ve kterém by mohli obnovit jejich moc. Bude to trvat více jak deset tisíc let než se nagové ukáží pozemnímu světu.

Hora Hyjal a Illidanův dar



tyrandeNemnoho nočních elfů co přežilo strašnou explozi vyrazilo na narychlo vyrobených vorech k nejbližší pevnině na obzoru. Snad jen díky přízni Elune přežili Malfurion, Tyrande a Cenarius. Unavení hrdinové souhlasili, že povedou ty co přežili k vytvoření nového domova pro jejich lid. Jak mlčky cestovali po novém moři, zkoumali vrak jejich světa, který stvořili svým nápadem. Ač byl Sargeras a jeho Legie odtrhnuta od tohoto světa, hrdinové museli přemýšlet o strašlivé ceně, kterou si vyžádalo toto vítězství.

Bylo zde i mnoho Urozených, kteří přežili výbuch bez jediného škrábnutí a ti se vydali na cestu k nové zemi společně s ostatními nočními elfy. I přes jisté pochybnosti o motivech Urozených, byl Malfurion přesvědčen, že nemohou způsobit žádné škody bez energie Studny.

Jak unavení noční elfové dorazili na břehy nové země,spatřili, že svatá hora Hyjal přečkala neštěstí. Hledajíc nový domov, kde by se noční elfové znovu usadili, lezl Malfurion a jeho následovníci po svazích hory až došli jejího větrného hřebenu. Při sestupu, do zalesněné prohlubně mezi dvěma obrovskými vrcholy, nalezli malé klidné jezero. K jejich zděšení shledali, že jezero bylo poskvrněno magií.

Illidan, který také přežili katastrofu, dosáhl hřebenu ještě před příchodem Malfuriona. Illidanovo přání bylo udržet toky magie ve světě, a tak vylil jeho nádoby obsahující drahocennou vodu ze Studně do horského jezírka. Mocná energie studny však zapříčinila splynutí v novou Studnu Věčnosti. Illidan jásající nad vítězstvím a věřící, že nová Studna byla dar pro nové generace, byl nepříjemně překvapen, když zjistil, že jeho bratr ho dohnal. Malfurion mu vysvětloval, že magie Studny je vrozeně chaotická a její použití vede pouze k prohloubení zkaženosti a sporům. Přesto se Illidan nehodlal vzdát své magické síly.

Vědíc kam by Illidanovi bezohledné plány nakonec vedli, rozhodl se Malfurion vypořádat se s jeho poblázněným bratrem jednou pro vždy. S pomoci Cenaria, uvěznil Malfurion jeho bratra uvnitř obrovského podzemního vězení do kolečkovaného vozíku, kde zůstane spoutaný a bezmocný do konce věků. Aby se naprosto ujistil o tom, že Illidan zůstane tam, kde má být. Pověřil Malfurion mladou dozorkyni Maiev Shadowsong jako jeho osobního žalářníka.

Protože hrdinové věděli, že zničení nové Studně by mohlo přinést ještě větší katastrofu, rozhodli se, že nechají studnu tak jak je, jelikož Malfurion usoudil, že si elfové nikdy více neosvojí magii. Pod Cenariovým bdělým okem se začali učit tajům druidismu, v naději že sem jim podaří alespoň trochu vyléčit zraněnou zemi a zalesnit jejich milovanými lesy úpatí hory Hyjal.

Strom světa a Smaragdový sen



/pic/gameinfo/historie/16

9000 let před Warcraftem…
Po mnoho let se noční elfové snažili neúnavně obnovit vše na jejich zmučené prastaré domovině. Zanechávajíc jejich zničené chrámy a cesty zarůst, začali noční elfové stavět nová obydlí mezi zelenými stromy a ve stínech hory Hyjal. Časem se z jejich tajemných příbytků vrátili i draci, kteří přežili Rozdělení.

Alexstrasza rudá, Ysera zelená a Nozdormu bronzový se snesli na poklidné mokřiny druidů zkoumajíc ovoce práce nočních elfů. Malfurion, který se stal Arci-druidem nesmírné moci, přivítal mocné draky pověděl jim o stvoření nové Studni věčnosti. To draky poplašilo a začali spekulovat o tom že by s pomocí nové Studně mohla Legie znovu zaútočit. Malfurion a tři draci se dohodli, že musí zajistit, aby agenti Plamenné Legie nikdy nenalezli novou Studnu.

Alexstrasza Životavázač, vložil jeden okouzlený žalud od Studny Věčnosti. Žalud vzbuzený mocí magických vod vyklíčil k životu jako obrovský strom. Mohutné kořeny rostly z vod Studně a při pohledu na korunu se zdálo že se dotýká nebe. Nezměrný strom bude připomínkou spjatosti nočních elfů s přírodou, a jeho životadárné kořeny se roztáhnou do země, aby časem hojili zbytek světa. Noční elfové dali Stromu Světa jméno Nordrassil, což v jejich rodném jazyce znamená „koruna nebes“.

Nozdormu Věčný okouzlil seslal na strom mocné kouzlo, které zapříčiňovalo, že dokud bude Strom Života stát, nikdo z lidu nočních elfů nebude postižen žádnou chorobou ani nemocí.

Ysera Snící také okouzlila Strom života, tentokrát kouzlem, které se váže k jejímu světu, nadpozemské dimenzi známé jako Smaragdový sen. Smaragdový sen, obrovský stále se měnící svět duší, existoval za hranicemi fyzického světa. Z snu Ysera regulovala příliv a odliv přírody a vývoj světa samotného. Druidi nočních elfů včetně Malfuriona Samotného byli vázáni ke snu skrz Strom Světa. Jako část mystické smlouvy svolili druidi, že budou spát po staletí, aby se jejich duše mohli potulovat po nekonečných cestách Yseřiny Říše snů. Ačkoliv druidé truchlili kvůli ztrátě tolika let v hibernaci, nesobecky souhlasili pomáhat v obchodu s Yserou.

Vyhnanství Urozených



7300 let před Warcraftem…
Jak století přicházela a odcházela, společnost elfů začala sílit a byla rozlehlá po celém lese, který začali nazývat Ashenvale. Mnoho druhů stvoření, která byla hojná před rozdělením, jako furbolgové nebo ostnatci, se znovu objevili a vzkvétaly na nové zemi. Pod dobrotivým vedení druidů se noční elfové radovali z éry nebývalého míru a klidu pod hvězdami.

Mnoho Urozených co přežili Rozdělení žili nepokojně. Stejně jako Illidan před nimi, i oni se stali obětí odnětí, které vycházelo ze ztráty jimi vyhledávané magie. Pokoušeli se čerpat energii ze Studny Věčnosti a jásat nad jejich magickými schopnostmi. Dath'Remar bezohledný, jasný vůdce Urozených se začal veřejně posmívat druidům, že jsou zbabělci, protože odmítají používat magii což bylo podle něj jejich právo. Malfurion a druidi zamítli Dath'Remarovi argumenty a varovali ostatní Urozené, že jakékoliv použití magie bude potrestáno smrtí. V drzém a nešťastném pokusu přesvědčit Druidi o zrušení jejich zákona, rozpoutal Dath'Remar a jeho následovníci strašlivou magickou bouři nad Ashenvale.

Druidové nemohli přinést tolik smrti jejich příbuzným, a proto se rozhodli vyhostit neukázněné Urozené z jejich zemí. Dath'Remar a jeho následovníci byli nakonec rádi, že se zbavili jejich konzervativních příbuzných, nastoupili do podivných lodí a vypluli na širé moře. Nikdo z nich nevěděl co je čeká za bouřlivými vodami Maelstromu, chtěli si udělat vlastní domovinu, kde by mohli bezstarostně praktikovat jejich milovanou magii. Urození, nebo také Quel'dorei, jak je pojmenovala královna Azshara před mnoha věky, nakonec dorazili k západní zemi, kterou lidé nazývali Lordaeron. Chtěli vybudovat jejich vlastní magickou zemi Quel'Thalas, a přestat uctívat měsíc jako noční elfové. Navždy se chopili slunce a jsou známí pouze jako vysocí elfové.

Strážkyně a dlouhé bdění



S odchodem jejich umíněných bratranců se noční elfové znovu zaměřili na ochranu jejich očarované domoviny. Druidové cítil, že čas jejich zimního spánku nadešel a připravili opustit své milované a rodiny. Tyrande, která se stala vysokou kněžkou Elune, žádala svou lásku Malfuriona, aby neodcházel do Yserařina Smaragdového Snu. Ale Malfurion čestně slíbil že vstoupí do Světa snů, při rozloučení řekl kněžce že nikdy nemohou být rozděleni tak dlouho aby to uškodilo jejich lásce.

Zanechána aby chránila Kalimdor před nebezpečími nového světa, shromáždila silné bojovnice z jejích sester. Neohrožené, dobře trénované bojovnice, které slíbili, že budou chránit Kalimdor se stali známými jako Hlídačky. Ačkoliv měli možnost v nejhorším případě zavolat některého z jejich mnoha spojenců, dávali přednost pochůzkám po temných lesích Ashenvale.

Polobůh Cenarius zůstal nedaleko Hory Hyjal v Měsíčních mokřinách. Jeho syny, známé jako Strážci háje, nechal blízko nočních elfů, aby pomáhali Hlídačkám udržovat mír v Ashenvale. Dokonce i Cenariovy plaché sestry dryády se začali objevovat v hojnějším počtu.

Úkol střežit Ashenvale činil Tyrande bez Malfuriona po svém boku, jen málo šťastnou. Jak století, kdy druidi spali, plynuli, její obavy o návraty démonů rostly. Nemohla se zbavit tíživého pocitu že Plamenné Legie je stále tam, tam za Velkou Tmou, plánující odplatu nočním elfům.

Zakládání Quel’Thalasu



6800 let před Warcraftem…
dathremarVysocí elfové vedeni Dath’Remarem opustili Kalimdor a vyzvali na zápas bouře Maelstromu a přežili. Jejich loďstva putovala po zničeném světě po mnoho let a objevili mnoho tajemných a ztracených království během jejich dočasných pobytů. Dath’Remar, který na sebe val jméno Slunokroký (nebo také-„ten co kráčí sluncem“) vyhledal místa magických sil, kde vybudoval nové domovy pro svůj lid.

Lodě nakonec dopluli k břehům království lidí jež je později známé jako Lordaeron. Ve vnitrozemí vysocí elfové postavili osadu uvnitř klidných Tirisfalských mokřin. Po několika letech mnoho z nich začalo šílet. Terorizovalo je prý jakési zlo, které spalo vespod nekonkrétní částí světa, ale to nikdy nebylo dokázáno. A tak vysocí elfové opustili svůj tábor a vydali se k další zemi bohaté na energii.

Jak překračovali elfové drsné hory Lordaeronu, stávala se jejich cesta stále nebezpečnější. Protože byli odříznuti od životadárných sil Studny Věčnosti, zemřelo mnoho z nich díky chladnému podnebí, únavou a hladem. Nejvíce znepokojující byl však fakt, že už nebyli nesmrtelní nebo odolní vůči živlům. Jejich postavy ztratili na výšce a zmizela i fialová barva z jejich kůže. Navzdory jejich útrapám se setkali s mnohými stvořeními, které předtím na Kalimdoru neviděli, objevili i kmeny primitivních lidí žijících a lovících v prastarých lesích. Nejhorší však bylo setkání s žravými a mazanými lesními trolly Zul‘Amana.

Tito mechem porostlí trollové si dokázali zregenerovat ztracené končetiny a uzdravit bolestná fyzická zranění, jenže to byla barbarská a zlá rasa. Amaniho říše se táhla přes většinu severního Lordaeronu a trollové těžce bojovali, jen aby udrželi nechtěné návštěvníky od svých hranic. Elfové začali mít averzi vůči ošklivím a ničemným trollům a zabíjeli je na potkání.

Po mnoha dlouhých letech našli vysocí elfové konečně zemi, jež by připomínala Kalimdor. Hluboko uvnitř severních lesů kontinentu našli zemi Quel’Thalasu slíbili si, že vytvoří mocnou říši, která bude mocí převyšovat jejich Kaldoreiské bratrance. Naneštěstí založili elfové město na zříceninách starověkého trollího města, které pro ně bylo stále posvátné. Téměř ihned začali trollové útočit na elfy.

Tvrdohlaví elfové, nechtějící se vzdát jejich nového domova využili magii, kterou kdysi nasbírali ze Studny Věčnosti a drželi divoké trolly ve výklenku. Pod vedením Dath’Remara se jim podařilo porazit Amanovi trolly, kteří je přečíslovali jeden ku deseti. Někteří elfové, obezřetní k varováním Kaldoreiských bratranců, cítili, že jejich používání magie by na ně mohlo upoutat pozornost vyhnané Plamenné Legie. Proto se rozhodli, že zamaskují jejich země pod ochranou bariérou, která jim bude dovolovat stále používat magii, aniž by se o tom někdo dozvěděl. Vybudovali řadu masivních runových kamenů na mnoha místech okolo Quel’Thalasu. To značilo hranici magické bariéry. Avšak runové kameny nejenže maskovali elfí magii před mezi-dimenzními hrozbami, ale také jim pomohly zastrašit pověrčivé trolly.

Jak čas běžel, Quel’Thalas se stal zářícím monumentem úsilí vysokých elfů a magické zdatnosti. Jeho překrásné paláce byli zbudovány ve stejném stavitelském stylu jako prastaré síně Kalimdoru. Quel’Thalas se stal zářným, klenotem, jež elfové toužili vytvořit. Rada Silvermoon byla pověřena vládou nad městem, ač si dynastie Slunokrokého stále držela špetku politické moci. Skládala se ze sedmi nejvyšších elfích pánů, Rada pracovala na bezpečí elfského lidu a jeho zemí. Obklopeni jejich magickou bariérou nedbali vysocí elfové na stará varování Kaldoreiských bratranců a křiklavě využívali magii téměř ve všech aspektech jejich života.

Téměř čtyři tisíce let žili vysocí elfové v míru uvnitř jejich města. Ale lstiví trollové nejdou porazit tak lehce. Osnovali a plánovali v hlubinách lesů a čekali, zatímco jejich počty rostly. Nakonec mocná armáda trollů vyrazila ze stínů lesů a znovu obléhala svítící věže Quel’Thalasu.

1. část | 2. část ->


Naposledy upravil/a Mordecay 21.07.2016 v 11:15:46.

Možnosti
Diskuze

Bellatrix

Buldocek
Mozna by to chtělo updatovat informace podle kroniky
I na to se určitě jednou dostane. Jen to nebude hned, bohužel máme jiné pracovní priority a ne zrovna velkou redakci.Ale děkujeme za připomínku.
Korektor WoWfan.cz

Buldocek

Mozna by to chtělo updatovat informace podle kroniky

Girion

No, pokud to překládal někdo z vás, tak je to celkem pěkná práce - jsou tam určité rozpory s tím, co se dočteme např. ve Warcraft kníhách, nicméně to (pravděpodobně) není vaše vina, fakticky to bude nejspíše přeložené správně. Trošku ten dojem kazí poměrně brutální množství pravopisných chyb, místy to vyloženě bije do očí...chtělo by to opravit, ale chápu, že se vám do toho nechce nebo na to ani nemáte moc času. Když jsem to z nudy pročítal v busu, tak jsem si říkal, že bych to klidně trošku předělal, ale nebudu se vám cpát do práce redaktorů. Zůstanu tedy pouze u gratulace za poměrně dlouhý text, přeložený z angličtiny - z vlastní zkušenosti si dokážu představit, že to nebylo jednoduché, poskládat ty věty tak, aby dávaly smysl, aby se to dalo číst atd. Kdyby se opravily ty chyby, byl by to naprosto perfektní článek, ale i takhle je to moc pěkné.

Ellendway

beback
Nic ve zlém, ale každý občas udělá chybu a proto by to měl vždycky po sobě člověk zkontrolovat. Ale knihy přeložili profesionálové a ten text příběh schvaloval Blizzard takže tam máš jistotu správnosty.
Knihy překládají většinou profesionálové překladů, nikoliv herního lore.
Šéfredaktor WoWfan.cz

beback

Bellatrix
Zde se jedná o přeložené in-game knihy, takže se tam nebudou nejspíš vyskytovat žádné lore chyby.
Nic ve zlém, ale každý občas udělá chybu a proto by to měl vždycky po sobě člověk zkontrolovat. Ale knihy přeložili profesionálové a ten text příběh schvaloval Blizzard takže tam máš jistotu správnosty.

beback

Wrent
tak to teda prr, sice máš pravdu v tom, že část Eredarů se odtrhla a přejmenovala na Draenei (ti vedení Velenem), ale další eredarští vůdci jako byl Archimonde a Kil'Jaeden již dávno podlehli Sargerasovu vábení a přidali se k legii. Právě že v samotném wowku uvidíš, že zrovna tito dva nijak hodní nejsou. A eredaři vždy byli hlavními kouzelníky plamenné legie.Draenei jsou prapůvodně z rasy Eredar, ale Eredar, jak je chápeme dnes, jsou neskonale zlí.Prosil bych příště odpustit ty kokoty...
Kamo přečti si knihy tam je to psaní Eredaři byli dobrý a všichni vypadali stejně jako ty draeneři. To sargeras ty 2 ošálil. V knížce taky píšou že byli hodní před tym a z těch co ošálil tak se proměnili na démony a začali si říkat plamenná legie vem si jak vypadá ve wowku ten hodný a jak ty zlí promiň fakt si přečti knížky občas tady fakt píšou nesmysli.

Oveckoun

Nooo rozhodne respekt za paradne napsany clanek. Me by z toho sestavovani a prekladu asi hrablo

Bellatrix

Zde se jedná o přeložené in-game knihy, takže se tam nebudou nejspíš vyskytovat žádné lore chyby.

Korektor WoWfan.cz

Wrent

jinak Burroso to napsal v podstatě správně... Ale předpokládá se, že Sargeras Argus ovládl dávno před tím, než se začalo na Azerothu něco pořádně dít.

Wrent

tak to teda prr, sice máš pravdu v tom, že část Eredarů se odtrhla a přejmenovala na Draenei (ti vedení Velenem), ale další eredarští vůdci jako byl Archimonde a Kil'Jaeden již dávno podlehli Sargerasovu vábení a přidali se k legii. Právě že v samotném wowku uvidíš, že zrovna tito dva nijak hodní nejsou. A eredaři vždy byli hlavními kouzelníky plamenné legie.Draenei jsou prapůvodně z rasy Eredar, ale Eredar, jak je chápeme dnes, jsou neskonale zlí.Prosil bych příště odpustit ty kokoty...

Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet

O článku
Kategorie Lore
Autor článkuWrent
Zdroj článku odkaz
Pomocný autorNení
O autorovi

Wrent
Adam Kučera

Wrent je autorem 1433 článků. Více článků tohoto autora najdete na tomto odkazu. Pro více informací navštivte profil tohoto autora.