Get New Games Cheaper Hottest Deals

Historie Warcraftu II.

/pic/gameinfo/historie/37
Podrobná Časová osa se všemi událostmi, které se kdy ve světě Warcraftu odehrály.

Kapitoly

  1. Arathor a války s trolly 2800 let před Warcraftem…
  2. Tirisfalští ochránci 2700 let před Warcraftem…
  3. Ironforge - Probuzení Trpaslíků 2500 let před Warcraftem…
  4. Sedm království 1200 let před Warcraftem…
  5. Aegwynn a dračí lov 823 let před Warcraftem…
  6. Válka tří kladiv 230 let před Warcraftem…

Arathor a války s trolly

2800 let před Warcraftem… Jak vysocí elfové bojovali za své životy proti divokému náporu trollů, rozptýlené, kočovné kmeny lidí bojovali proti sobě o upevnění své kmenové země. Kmeny nejranějšího lidstva útočili na své osady bez ohledu na rasovou jednotnost a čest. Jen jeden kmen, známý jako Arathi, viděl, že trollové začínají být příliš velkou hrozbou, než aby je mohli ignorovat. Kmen Arathi si přál přivést všechny kmeny pod jeho vedení, aby je mohl sjednotit a postavit se čelem trollí hrozbě. Po šesti letech mazaní Arathi rozdrtili ostatní kmeny. Po každém vítězství nabídl klan Arathi mír a rovnost porobeným lidem, tím získali jejich věrnost a oddanost. Časem bylo pod jeho vedením mnoho různorodých kmenů a počty jeho armád rostly. Jistí tím, že se mohou udržet proti trollům i elfům, rozhodli se velitelé Arathi, že postaví mocné opevněné město v jižních oblastech Lordaeronu. Městský stát, pojmenovaný Strom, se stal hlavním městem Arathirského státu Arathor. Jak Strom prosperoval lidé z celého obrovského kontinentu se sjížděli na jih, do bezpečí Stromu. Sjednocena pod jednou vlajkou se z lidí stala silná, optimistická kultura. Thoradin, král Arathoru, věděl, že tajemní elfové ze severu jsou pod stálým obléháním trollů, ale odmítal riskovat bezpečí svých lidí při obraně cizinců. Mnoho měsíců si všichni mysleli, že porážka elfů na severu je jistá, ovšem dokud unavení poslové z Quel’Thalasu nedosáhli Stromu. Thoradin si konečně uvědomil jak velká byla hrozba trollů. Elfové přesvědčili Thoradina, že ohromná trollí armáda napadne jih, jen co zničí Quel’Thalas. Zoufalí elfové v potřebě vojenské pomoci spěšně slíbili, že naučí vybrané lidi ovládat magii výměnou za pomoc proti trollům. Thoradin, nedůvěřivý k jakékoliv magii souhlasil, že pomůže elfům z nouze. Téměř ihned přijeli do Arathoru mladí kouzelníci a začali školit skupinu lidí v cestách magie. Elfové zjistili, že ačkoliv jsou lidé vrozeně neohrabaní v užívaní kouzel, vlastnili k ní jakýsi přirozený vztah. Stovka lidí byla vyučena v základech elfského tajemství (ne více než bylo nutné pro boj s trolly). Přesvědčeni, že jejich lidští studenti jsou připraveni pro boj, opustili elfové Strom bok po boku s mocnými armádami krále Thoradina. Sjednocené armády lidí a elfů se střetly si drtivými armádami trollů na úpatí Alterackých hor. Bitva trvala mnoho dní, ale armády lidí se neunavily a neustoupili ani o krok před trollým útokem. Mladí elfští páni se domnívali, že nadešel čas k uvolnění jejich magie, proti nepříteli. Stovka lidských mágů velké množství elfích kouzelníků přivolali běsnění nebes a uvrhli trollí legie v plameny. Elementární ohně zabraňovali trollům využívat jejich regenerační schopnosti a spalovali je a mučili zevnitř i zvenčí. Jakmile se trollí armády zlomili a začali utíkat, vyslal Thoradin své vojsko, aby zabilo každého prchajícího trolla. Trollové se už nikdy nevzpamatují z jejich porážky a historie už je niky neuvidí povstat jako jeden národ. Když elfové zjistili, že Quel’Thalas byl zachráněn před zničením, slíbili oddanost a přátelství k národu Arathor a příbuzným jeho krále Thoradina. Vysocí elfové a lidé poté žili pokojně a v míru po mnoho věků.

Tirisfalští Ochránci

2700 let před Warcraftem… V nepřítomnosti Trollů v severních zemích začali elfové znovu vybudovávat jejich poničenou domovinu. Vítězné armády Arathoru se vrátili zpět na jih do Stromu. Lidská společnost rostla a prospívala, přesto se král Thoradin obával, že Arathor by se mohl rozpadnou, pokud se přetíží. Snažil se tedy aby Strom byl stále ve středu Arathorijské říše a ta, aby se příliš se nezvětšovala. Po mnoha pokojných letech mocný Thoradin zemřel stářím a zanechal mladší generaci volnost, která jim dovolovala expandovat daleko za země Stromu. Původní stovka mágů, jež byla elfy vycvičená v cestách magie, rozšířila své síly a studovala kouzla do větších detailů. Tito mágové, vybráni kvůli jejich moudrosti a ušlechtilým duším, vždy používali jejich magii opatrně a zodpovědně. Nicméně předali své znalosti mladší generaci, která se magii neučila v přísnosti a nutnosti, kvůli hrozící válce. Tito mladí kouzelníci začali magii využívat ve svůj prospěch bez ohledu na jejich kolegy. Jak říše rostla a expandovala do nových zemí, mladí kouzelníci se rozprostřeli po jižních zemích. Ovládajíc mystické síly, bránili mágové své bratry před příšerami a umožnili vybudovat v divočině nová města. Nicméně, jak se jejich schopnosti rozvíjeli, začali být kouzelníci ještě více arogantní a domýšliví a izolovali se od zbytku společnosti. Druhý Arathorijský městský stát Dalaran byl vybudován v zemích severně od Stromu. Mnoho začínajících čarodějů opustilo omezující hranice Stromu a vydalo se do Dalaranu v naději, že zde budou moci svobodněji využívat jejich magické schopnosti. Tito mágové použili své dovednosti k vybudování kouzelných věží Dalaranu a radovali se z úspěchů jejich studií. Občané Dalaranu tolerovali snahy mágů a vybudovali překotnou ekonomiku pod ochranou jejich magii využívajících obránců. Jenomže, jak více a více kouzelníků zkoušelo své schopnosti, pletivo reality okolo Dalaranu začalo slábnout a trhalo se. Zlověstní agenti Plamenné Legie, kteří byli vyhnáni když se Studna Věčnosti zřítila, byli lákáni zpět nedbalým používáním magie Dalaranských mágů. Ač to byli relativně slabí démoni, dělali značný zmatek a chaos v ulicích Dalaranu. Většina z těchto démonických setkání byla izolována a vládnoucí Magokraté dělali co jen mohli, aby tyto události skryli před veřejností. Nejmocnější kouzelníci byli posláni do ulic, aby pochytali úskočné démony, ale často zjistili, že jsou v beznadějném přečíslení jednotlivých agentů mocné Legie. Po několika měsících začalo pověrčivé rolnictvo tušit, že kouzelníci jim něco zastiňují. Začátky revoluce se začali nést ulicemi Dalaranu, jak se paranoidní občané ptali na motivy a praktiky mágů, které dříve obdivovali. Magokraté obávající se, ž by se lidé mohli vzbouřit a Strom by zasáhl, rozhodli se, že kontaktují jediné o nichž se domnívali, že by mohli pochopit jejich problém-obrátili se na elfy. Jakmile elfové uslyšeli novinky Magokratů o démonických aktivitách v Dalaranu, rychle poslali jejich nejmocnější čaroděje do lidských zemí. Elfští kouzelníci studovali všechny proudy magie v Dalaranu a sepsali detailní zprávu o démonických aktivitách, které spatřili. Po dlouhých poradách se usmysleli, že ačkoliv tu bylo jen několik démonů, kteří se potulovali po světě, Legie by mohla být velkou hrozbou, pokud by lidé stále mohli ovládat jejich magické schopnosti bez dohledu. Rada Silvermoon, která vládla elfům v Quel’Thalasu, uzavřela tajnou smlouvu s Magokraty z Dalaranu. Elfové pověděli Magokratům o historii starobylého Kalimdoru Plamenné Legii, která stále ohrožoval svět. Pověděli jim, že dokud budou lidé používat magii, budou potřebovat ochranu před zlomyslnými agenty Legie. Magokraté předložili návrh, o posílení jednoho smrtelného šampióna, který by zužitkoval všechnu sílu lidí i elfů povede nekončící tajnou válku proti Legii. Zdůraznili, že většina lidstva by se nikdy nesměla dozvědět o Ochráncích nebo hrozbě Legie, protože lid by mohl ze strachu dělat výtržnosti. Elfové s tím souhlasili a založili tajný spolek, který by pomáhal najít Ochránce a pomohl zarazit vzestup chaosu ve světě. Protože spolek konal tajné sdružení v zastíněných Tirisfalských mokřinách, kde vysocí elfové založili svou první osadu v Lordaeronu, pojmenovali tajnou sektu Tirisfálští Ochránci. Smrtelným šampiónům, jež byli vybráni, byli vštípeny obrovské schopnosti elfí i lidské magie. Protože tu vždy byl jen jeden Ochránce, měli takovou moc, že mohli bojovat s agenty legie, ať byli kdekoliv na světě. Moc Ochránce byla tak obrovská že jen Rada Tirisfalu, mohla najít potenciálního nástupce, jež by se měl stát Ochráncem. Jakmile Ochránce příliš zestárl, nebo se unavil tajným bojem proti chaosu, Rada vybrala nového šampióna a v kontrolovaných podmínkách mu předala moc předešlého. Jak šla generace za generací, Ochránci zachránili spousty lidí před neviditelnou hrozbou Plamenné Legie v zemích Arathoru i Quel’Thalasu. Arathor rostl a prosperoval, zatím co používání magie se rozprostíralo po říši. Mezitím Ochránci bedlivě sledovali jakoukoliv aktivitu démonů.

Ironforge - Probuzení trpaslíků


/pic/gameinfo/historie/20

2500 let před Warcraftem… V časech dávno minulých, když Titáni odešli z Azerothu, jejich děti, známí jako hlinění, pokračovali v hloubení a střežení jam světa. Hlinění byli většinou lhostejní k dění „tam nahoře“ a toužili pouze po opracovávat jámy temných hloubek země. Když byl svět rozdělen implozí Studny Věčnosti, hlinění byli prudce zasaženi. Navíjejíc bolest samotné země, ztratili velkou část jejich identity a zapečetili se v kamenných komorách, kde byli stvořeni. Uldaman, Uldum, Ulduar…to byla jména pradávných Titánských měst, kde se hlinění poprvé vyformovali v to co jsou. Skrytí hluboko pod světem, žili hlinění v míru téměř osm tisíciletí. Bohužel je však nejasné co je probudilo. Hlinění uzavření uvnitř Uldamanu, časem vstali z jejich dobrovolného spánku. Tito hlinění zjistili, že se během spánku významně změnili. Jejich hrubá kamenná kůže se změkčila a stala se z ní obyčejná hladká kůže, i jejich moc nad skálami a zemí oslábla. Stali se smrtelnými bytostmi. Sami sebe nazvali trpaslíky, a i poslední z Uldamanu se vydali brázdit probouzející se svět. Stále byli uklidňováni bezpečím a divy hlubokých míst a tak vyhledali obrovské království pod nejvyšší horou kontinentu. Svou zemi nazvali Khaz Modan („Hora Khaz“), na počest jejich Titánského tvůrce, Khaz’goroth. Stavějíc oltář svému Titánskému otci, vytvořili v samotném srdci hory mocnou kovárnu. A tak město rostlo kolem kovárny a je od té doby nazýváno Ironforge. Trpaslíci byli od přírody fascinováni a přitahováni obráběním kamenů a drahokamů, a proto vyrazili k okolním horám pro bohatství a drahocenné minerály. Díky jejich práci pod zemí, zůstávali trpaslíci stále izolováni od záležitostí jejich povrchových sousedů.

Sedm království

1200 let před Warcraftem… Strom pokračoval v působení jako osa dění v Arathoru, ale jako Dalaran, vzniklo mnoho dalších městských států po celém Lordaeronu. Gilneas, Alterac, a Kul Tiras byli prvními z nich, a přičemž každý z nich měl vlastní zvyky a komerční dění, stále však byli pod jednotící vládou Stromu. Pod ostražitým dozorem Tirisfalského řádu, se stal Dalaran pro celou říši střediskem pro učení kouzelníků. Magokraté, kteří vládli Dalaranu, založili Kirin Tor, sektu, jež byla pověřena dělat seznam každého kouzla, artefaktu a jakéhokoliv magického předmětu, které lidské pokolení poznalo v průběhu času. Gilneas a Alterac, byli silní podpůrci Stromu a vytvořili mocnou armádu, jež prozkoumala jižní země Khaz Modan. Tehdy se lidé poprvé setkali se starobylou rasou trpaslíků a uviděli jejich jeskyňovité město Ironforge. Lidé i trpaslíci si vyměnili mnoho tajemství ohledně kovářství a strojírenství a objevili společnou lásku k boji a vyprávění příběhů. Město Kul Tiras, založené na velkém ostrově jižně od Lordaeronu, mělo rozvinutou vyspělou a prosperující ekonomiku založenou na rybolovu a námořnictví. Za čas postavil Kul Tiras velkou flotilu obchodních lodí, která brázdila vody okolo známých zemí, hledajíc exotické zboží k obchodu. Přesto se v rozkvětu Arathorské ekonomiky začali její nejsilnější elementy rozpadat. Časem se páni Stromu rozhodli, že opustí své vyprahlé jižní krajiny a přestěhují se do bohatých plání severu. Dědicové krále Thoradina, poslední pokrevní potomci Arathi, argumentovali, že by odcházet neměli, poněvadž by poté chtěla odejít i spousta občanů. Ale páni Stromu, chtivý najít sytost a osvícení v nezkroceném severu, byli rozhodnuti, že jejich staré město nechají daleko za svými zády. Daleko na sever od Dalaranu, postavily nový městský stát pojmenovaný Lordaeron. Celý kontinent převzal jméno po tomto městě. Lordaeron se stal Mekkou pro náboženské cestovatele a všechny kdo hledali vnitřní mír a bezpečí. Potomci Arathi opustili drolící se zdi jejich pradávného domova a rozhodli se, že půjdou dále na jih za Khaz Modan. Po mnoha letech jejich cesta skončila a oni se usadili na severu pevniny, kterou pojmenovali Azeroth. V úrodném údolí založili království Stormwind, které se rychle stalo soběstačným. Hrstka válečníků stále zůstala uvnitř Stromu, aby bránila zdi svého milovaného města. Nicméně Strom už nebyl centrum říše, ale vyvinul se v nový národ známý jako Stormgrade. Tak každý městský stát začal prosperovat jen sám pro sebe a říše Arathor se definitivně rozpadla. Jak si každý národ sám vytvářel své zvyky a názory, stávali se více a více oddělené jeden od druhého. Vizi mocného krále Thoradina o sjednoceném lidstvu byl konec.

Aegwynn a dračí lov

823 let před Warcraftem… Jak politika a rivalita sedmi lidských království upadala jako dávno zapálená svíce, linie Ochránců stále bděla a zasahovala proti aktivitám chaosu. Během let se vystřídalo mnoho Ochránců, avšak jen jediný měl v jednu dobu magické síly Tirisfalu. Jeden z posledních Ochránců byla slavná a nadšená lidská válečnice proti stínům jménem Aegwynn. Rázně štvala a vyháněla démony, kdekoliv se jen objevili. Nezřídka však pochybovala o autoritě Tirisfalské Rady, která byla tvořeny převážně muži. Věřila, že starobylí elfové i starší lidé, byli příliš znaveni svým věkem a nebyli dost dalekozrací ve svých myšlenkách, aby zasadili chaosu poslední úder. Nebyla dost trpělivá na dlouhá jednání a debaty, prahnula po tom, aby dokázala jak je skvělá. Díky tomu u ní nezřídka vyhrála ona touha před moudrostí a to i ve velmi důležitých situacích. Jak její schopnosti v ovládání kosmické magie Tirisfalu rostly, Aegwynn si všimla množství silných démonů v zaledněné krajině Northrend daleko na severu. Cestujíc na sever, vystopovala Aegwynn démony až do hor. Zde zjistila, že démoni chtějí ulovit jednoho z posledních přežívajících draků a vyčerpávají přirozenou magii pradávných zvířat. Mocní draci, kteří utekly před vždy postupujícím pokrokem smrtelných společností, zjistili, že jsou příliš stejnoměrní proti černé magii Legie. Aegwynn napadla démony a s pomocí vznešených draků je vyhladila. Jakmile byl vyhnán poslední z démonů, na celém severu propukla bouře. Ohromná, temná tvář se zjevila nad nebem Northrendu. Sargeras, král a pán Plamenné Legie se zjevil přímo před Aegwynn, zježený pekelnou energií. Řekl mladé Ochránkyni, že konec času Tirisfalu už přichází a svět se brzy podvolí náporu Legie. aegwynnHrdá Aegwynn, věříc, že je soupeř hodný pro hrozivého boha, rozpoutala své síly proti ztělesnění Sargerase. Se znepokojujícím klidem, zničila Sargerasovu fyzickou skořápku. Domnívajíc se, že Sargerasův duch je pryč, naivní Aegwynn zamknula zruinovanou slupku jeho těla do jedné z pradávných síní Kalimdoru, jež byla na dně moře, poté co se zřítila Studna Věčnosti. Aegwynn se nikdy nedozvěděla, že dokonala to co měl Sargeras v plánu. Nevědomky zpečetila osud smrtelného světa v Sargerasův prospěch, ve vteřině, kdy zabila jeho tělo, se Sargerasova duše přesunula do Aegwynnina oslabeného těla. Aniž by o tom mladá ochránkyně měla ponětí, Sargeras byl zatajený v nejtemnějších koutech její duše po mnoho let.

Válka tří kladiv

230 let před Warcraftem… Trpaslíci z Ironforge žili v klidu a míru po mnohá dlouhá staletí. Jejich společnost rostla rychle na omezení hranicemi jejich horských měst. Ač mocný Vysoký Král, Modimus Anvilmar, vládl všem trpaslíkům s moudrostí a spravedlností , vznikly zde tři silné frakce. Klan Bronzebeard byl veden zemanem Madoranem Bronzebeardem a držel vždy blízké vztahy k Vysokému králi a byl tradičním ochráncem města Ironforge. Klanu Wildhammer vládl Khardros Wildhammer, obýval předhoří a skladní útesy okolo úpatí hory a snažil se získat více vlivu uvnitř města. Třetí frakce se jmenovala klan Dark Iron a v jeho popředí stál kouzelník-zeman Thaurissan. Dark Iron se skrýval v nejhlubších stínech a osnoval plány proti ostatním klanům. Na čas vládl mezi všemi frakcemi tenký mír, ale ten skončil, jakmile Vysoký Král Anvilmar odešel z trůnu kvůli svému stáří. Tři klany začali válčit kvůli vládě nad celou Ironforge. Nakonec vyhrál Bronzebeard, díky své stálé armádě, a vyhostil Wildhammer i Dark Iron z hory. Khardros a jeho Wildhammerští válečníci se vydali na sever skrz brány Dun Algaz, a tam si založili své vlastní království na vzdáleném vrcholku Grim Batol. Tam prospívali a přestavěli svoje pokladnice. Thaurissan a jeho Dark Iron takto nežili. Vzteklí a ponížení jejich porážkou si slíbili, že se Ironforge pomstí. Vedouc jeho lid daleko na jih, postavil město (které pojmenoval po sobě) v Redridgeských horách. Prosperita a plynoucí léta trochu zmírnili jejich hořkost, jež Dark Iron cítili ke svým bratrancům. Po čase však Thaurissan a jeho kouzelnická žena Modgud vedli dva útoky jak proti Ironforge tak proti Grim Batol. Dark Iron dychtili, aby byl jejich celý Khaz Modan. Armády Dark Iron udeřili na pevnosti jejich bratranců a téměř převzaly jejich království. Nicméně Madoran Bronzebeard nakonec dovedl svůj klan k rozhodujícímu vítězství nad Thaurissanouvou kouzelnou armádou. Thaurissan a jeho následovníci prchali zpět do jejich města, v nevědomí, že Modgudina armáda proti Khardrosovi a jeho válečníkům nedopadla o mnoho lépe. Jak se střetli její armády a vojsko Khardrose, použila všechny své magické síly na nahnání strachu do srdcí nepřítele. Na její příkaz se pohnuly stíny a temné věci z hlubin země se plazili nahoru, ve snaze přikrást se k Wildhammerské armádě. Nakonec se Modgud podařilo prolomit brány a mohla obléhat samotnou pevnost. Válečníci Wildhammer zoufale bojovali proti nepříteli a Khardros se brodil skrz masy rozzuřených nepřátel, aby skolil královnu Modgud. Po smrti královny se Dark Iron rozhodli utéci před běsněním Wildhammer do pevnosti jejich krále. Jenže po cestě narazili pouze na armádu Ironforge, která přišla na pomoc klanu Wildhammer. Proti dvěma armádám neměli vojáci z Dark Iron šanci a byli brzo rozdrceni. ragnarosSpojené armády Ironforge a Grim Batol se vydali na jih s cílem zničit Thaurissana a jeho Dark Iron jednou pro vždy. Nedošli však daleko, když Thaurissanův vztek zapříčinil kouzlo nezměrných proporcí. Chtějíc vyvolat nadpřirozeného nohsleda, který by zajistil jeho vítězství, Thaurissan vyzval k poslušnosti prastaré síly spící pod světem. K jeho úleku a nakonec i zhoubě zjistil, že stvoření jež přivolal, bylo strašnější než jeho nejhorší noční můra. Ragnaros nesmrtelný pán ohně a všech ohnivých elementálů, byl vyhnán Titány ještě když byl mladý. Nyní ho však osvobodilo Thaurissanovo přivolání a on znovu vybuchl do bytí. Ragnarosovo strašné znovuzrození do Azerothu, zapříčinilo zničení celých Redridgeských hor a tam, kde byl kdysi jejich střed, teď bouřil ohromný vulkán. Vulkán, známý jako Blackrock Spire byl ohraničován Pálicí roklinou ze severu a Hořícími pláněmi z jihu. Ač samotný Thaurissan byl zabit silami, které on sám rozpoutal, jeho bratři byli zotročeni Ragnarosem a jeho ohnivými elementály. Oni zůstávají uvnitř Blackrock Spire až dodnes. Vidouc hrůzné zpustošení a ohně šířící se přes jižní hory, král Madoran a král Khardros zastavili svá vojska a spěšně se obrátili zpět k jejich královstvím, neochotní čelit děsivému Ragnarosvu hněvu. Vojska klanu Bronzebeard se vrátila zpět do Ironforge, opravit jejich slavné město. Wildhammerští se také vrátili domů do Grim Batol, jenže smrt Modgud zde zanechala zlou skvrnu, která zapříčinila neobyvatelnost tohoto města. Jejich srdcí se zmocnila hořkost nad ztrátou jejich milovaného města. Poté co odmítli nabídku krále Bronzebearda, aby bydleli v Ironforge, se vydali na sever do zemí Lordaeronu. Usídlili se v bujných lesích Hinterlands a postavili město Aerie Peak, kde žili blíže k přírodě a dokonce ve spojení s mocnými gryfony. Aby si trpaslíci z Ironforge udrželi vztahy a mohli obchodovat s jejich bratranci, postavili dva velké oblouky, zvané Thandol Span, aby zbudovali most mezi Khaz Modan a Lordaeronem. Vzpružené vzájemnými obchody obě království prosperovala. Po smrti slavných králů Madorana a Khardrose jejich synové pospolu vytesali veliké sochy na počest jejich otců. Tyto dvě sochy se stali hlídkou nad průchodem do jižních zemí, které se stali vulkanickými po probuzení ohnivého Ragnarose. Ony sloužili nejen jako upozornění pro všechny, kdo by chtěli útočit na jejich země, ale také připomínali jak Dark Iron zaplatili za své zločiny. Dvě království si udržovali blízké vztahy po několik let, ale Wildhammer byli hodně poznamenáni událostmi, jež se odehráli v Grim Batol. Zvolili si bydlení nad zemí na hoře Aerie Peak, namísto budování tunelů uvnitř hory. Ideologické rozdíly mezi oběma klany trpaslíků nakonec vedly k rozdělení jejich cest.
<- 1. část | 2. část | 3. část ->


Naposledy upravil/a Bellatrix 15.10.2011 v 19:46:07.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Žádné komentáře
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet