link

Quest for Pandaria III., 2. kapitola

/pic/povidky/questfpanda/qfp-logo
Hleděla na uhánějící zlatavé duny, lehké kroky ji poháněly pouští. Li Li se hnala rozeklanými skalami jihozápadního Tanarisu a po její pravici planulo zapadající slunce. Kolem ní se mihla malá kaktusová oáza na úpatí hor, za níž se rozevřel úzký průsmyk, jehož stěny byly natolik rovné, až to vypadalo, jako by horu rozsekla nějaká kosmická sekera. Cestu střežila čtveřice velkolepých, přísně vypadajících soch. Jedna z nich nesla podobu lidské ženy, ostatní však měly zvířecí hlavy. Li Li se na ně zahleděla a ony ožily, natahujíce k ní dlaně v gestu uvítání. Li Li zpomalila a se zaujetím se vydala směrem k nim. Jakmile k nim přistoupila, jejich chování se zcela změnilo. Z jejich hrdel se vydralo vrčení a oni k ní natáhli hubené prsty s ostrými drápy. Otevřela ústa, aby vykřikla. Sochy se proměnily v jedinou bytost, která se stala jejím otcem. Jeho záměry však přetrvaly; stále ji chtěl chytit a uvěznit. Pokusila se utéct, ale její rychlý krok, ještě před několika okamžiky tak přirozený, znejistěl a ona klopýtla k zemi. Sledovala samu sebe, jak padá; vše bylo tak pomalé, že se každá vteřina zdála věčností. Jak se jí kamenná cesta řítila vstříc, celá krajina bronzových skal se najednou začala slévat do safírově modři. Li Li sebou šplouchla doprostřed zuřivého moře, bitá strašlivou bouří. Vlnobití dosahující velikosti Shen-zin Su ji vyzdvihlo a opět hrubě srazilo dolů. Li Li máchala rukama ve snaze udržet se nad hladinou a lapala po dechu. Opět se nesla na hřbetu vlny a skrz ni kohosi zahlédla. Rozbouřeným oceánem k ní plaval další pandaren, volaje ji jménem. „Mami!“ vykřikla Li Li. Xiu Li volala na svou dceru. Li Li k ní natáhla ruce a přitom zapomněla plavat. Vlna ji však nezalila, nýbrž se roztříštila. Li Li se řítila vpřed. Matčina tvář se k ní blížila a za Li Li bouřily tisíce tun vody jako hrobka, chystající se ji pohltit.
***
Něco mokrého se přelilo Li Li přes hlavu a ta se s prskáním probudila. Pokusila se vstát, ale ztratila rovnováhu a skončila zpátky na podlaze. Kolem ní se rozsypaly věci z jejího tlumoku. „Li Li?“ Chenův starostlivý a uklidňující hlas potlačil její paniku. „Jsi v pořádku?“ Li Li se posadila, tentokrát daleko opatrněji, a promnula si oči. Její mysl začala zvolna odlišovat fantazii od reality. Byli uvnitř povozu trpasličí expedice, která mířila přes Tanaris k Uldumu. „Jo,“ zamumlala mdle, stále po vlivem spánku a noční můry. „Jenom jsem měla ošklivý sen.“ V myšlenkách jí vyplula na povrch matčina tvář zkřivená zoufalstvím a Li Li se zachvěla. „Myslel jsem si to. Ve spánku jsi sebou házela. Shodila jsi jeden měch s vodou.“ Chen držel nádobu v rukou; na kůži byl patrný tmavý pruh, značící, kudy voda vytekla. Li Li si přitiskla dlaň na čelo, snažíc se přijít s nějakým vtipem na odlehčení situace, ale její důvtip ji tentokrát zklamal. „Co se ti zdálo?“ zeptal se Chen. „Chceš o tom mluvit?“ „Začalo to jako vize, kterou mi perla ukázala v Gatgetzanu. Cestovala jsem přes Tanaris. Viděla jsem oázu a soutěsku se sochami. A potom…“ Její hlas se vytratil. Chen trpělivě vyčkával. „Pak se to změnilo v noční můru. Byla jsem… na moři uprostřed bouře,“ dokončila Li Li. Chen ji nijak nenutil k dalším podrobnostem. „To bude v pořádku, Li Li,“ řekl. Jeho přítomnost byla daleko uklidňující, než by si Li Li byla ochotná přiznat.
Oba se protáhli skrz plachtovinu v přední části vozu a vlezli na dřevěné sedátko vedle vozky, trpaslice s vlasy černými jako uhel jménem Felyae. Do všech směrů se táhly nekonečné žluté písečné pláně Tanarisu. Jediná věc, která oživovala fádní scenérii, bylo pohoří na jihozápadě, které se před několika dny začalo objevovat na obzoru. Vědomí, že se již blíží k okraji pouště, podněcovalo karavanu k rychlejší cestě vpřed. „Jak se cejtíš, děvče?“ zeptala se Felyae Li Li laskavě. „Neznělo to, že bys měla zrovna klidný spaní.“ „Měla jen špatný sen,“ odpověděl Chen, než stačila Li Li vůbec otevřít ústa. „No jo, to vedro nedělá dobře na hlavu,“ odvětila Felyae. Pleskla si otěžemi lehce o stehna, aby zdůraznila svá slova. „Hodně lidí z toho má noční můry a halucinace.“ Li Li nikdy dříve nenapadlo, že by vize, které jí perla darovala, mohly být vlastně halucinace, její zkušenosti z několika posledních týdnů ji však donutily tu možnost zvážit. Když dorazili do Gatgetzanu, očekávala Li Li, že si na základě Catelyniných známostí budou moci najmout loď, která by ji a Chena konečně vzala na cestu na jih za hledáním Pandarie. Dokonce ani přímluvy slavné pirátky jim však žádného ochotného kapitána nalézt nepomohly. Opět se tedy obrátila o pomoc k perle a ta jí ukázala cestu napříč Tanarisem a skrz hory, za nimiž se nacházela země Uldum. A tak si s Chenem koupili místa v karavaně trpaslíků z Ligy průzkumníku a společně se vydali na cestu do Uldumu.
<- Předchozí | Stránka 2 | Další ->


Naposledy upravil/a Mordecay 11.09.2014 v 23:31:26.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Žádné komentáře
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet