The Untamed Valley, 5. kapitola

http://media.wowfan.cz/uploaded/TheUntamedValley
Vítr ve sklepě vyl jako hurikán. Po hliněných zdech se šířily praskliny. Zem se otřásala. Vindicator Maraad a stejně tak ork se ani nepohnuli. Vybojovávali spolu souboj vůlí. Orkovi se pokaždé podařilo dotknout se každého živlu jen zlehka, než Maraad jeho snahu překazil, ale s každým takovým dotekem se Mashokova vláda nad elementy zvětšovala a zvětšovala. Pobavený úsměv se však z orkova obličeje už dávno vytratil. Bylo zcela zřejmé, že Maraadovi nedělá nejmenší problém udržet s ním tempo. Maraad nechal do vzduchu uniknout drobný závan Světla a skryl do něj jednoduchou zprávu, pocit vyvěrající z jeho vlastního nitra. Nejsem váš nepřítel. Nechci s vámi bojovat. Zpráva samozřejmě nebyla určená Mashokovi. Byla určená Mashokovým obětem. Duchům. Maraad byl paladin, ne šaman, ale snad mu duchové přesto porozumí. „Jak dlouho myslíš, že to bude trvat, než uděláš chybu, alianční pse?“ zeptal se Mashok. „Nespal jsi celý týden. Já se díky vám vyspal do sytosti. Stačí jeden chybný krok!“ V každé nadcházející vteřině se Mashok pokoušel zadupat Maraada do země, sežehnout ho ohněm na prach, naplnit mu plíce vodou. Maraad dosud každý útok odvrátil. Ale ork měl pravdu. Jeho mysl začalo pomalu zachvacovat vyčerpání. Dříve nebo později chybu jistě udělá. Přesto si však draenei dovolil drobný úsměv, jen sám pro sebe. Nikdo dosud nepřišel Mashokovi na pomoc. Všichni jeho druhové měli venku co dělat. Dobrá práce, Lyalio, pomyslel si a odrazil další útok.
* * *
„Zůstat,“ zamrmlal Hákozub. „Nahoru nikdo ani krok.“ Virmeni si mezi sebou tiše šeptali, třesouce se strachem při každém záchvěvu země. Většina zářících rudých očí teď byla pevně zavřená. Další nora se kvůli té bitce nahoře zřítila. A nikdo netušil, jak dlouho vydrží ta jejich. „My muset pomoct, Hákozube,“ ozval se jakýsi skrček. Byl to ten samý, který předtím zpochybňoval plán matky nory. „Země bolí. Vysocí zelení jí ubližujou.“ „Zůstat tady,“ opakoval Hákozub. „Co když země moc bolet?“ trval na svém zakrslík. „Vysocí nemoct pěstovat mrkve, když oni mrtví nebo země moc bolet.“ Několik virmenů otevřelo oči a pohlédlo na Hákozuba. „Zůstat tady,“ zopakoval Hákozub, ale jeho hlas teď postrádal veškerou jistotu.
* * *
„Někdo by tam mohl přijít k úhoně,“ zapřemýšlel nahlas Fung. Farmář se krčil za rohem Mudclawovy usedlosti a pozoroval proud kalného vzduchu vířící nad polem. V téže chvíli, kdy opustil budovu, se ten mizerný vír zhmotnil přímo nad jeho hlavou. Pravděpodobně nebyl určen pro něj, přesto však trvalo dobrou minutu, než se přesunul k noční elfce. Odkudsi zezdola zaznívaly nelibé zvuky. Sklep. Ten ork a draenei jsou zřejmě zaneprázdnění, pomyslel si. Vzduchem se také šířil dosti nelibý zápach. Fung se s nakrčeným nosem otočil. Mushan jménem Bouře, vyděšen bitvou, dupal mohutnými kopyty a vystrašeně skučel. Bylo poměrně zřejmé, že zácpa ho už netrápí. Hromada jeho tělesného odpadu se s každým okamžikem zvětšovala. Kéž by už měl Fung tyhle nesmysly za sebou a mohl se věnovat výrobě svého nového hnojiva. „Bude Fung zírat celou noc na hovínka?“ Mung-Mung visel hlavou dolů z okapu a šklebil se na něj. „Nevšiml jsem si, že ty bys byl celý žhavý do boje,“ odsekl Fung. „Pišišvoři tam dělat tornádo. Mung-Mung zůstat v domě, než se přežene.“ Hozen se spustil z okapu a přistál vedle Funga. „Jak ty chceš namlátit pitomým šamanům?“ „Přemýšlím.“ Fung si znechuceně prohlédl Bouři. Krátce si pohrával s myšlenkou, že by na mushanovi vyjel do bitvy. Velmi rychle ho to ale přešlo. Ty Haohanovy potvory možná uměly tahat káry, ale s těžkým pandarenem na zádech by asi moc k užitku nebyly. I když… Fung se poškrábal na bradě a přeměřil si Mung-Munga pohledem. Pak se podíval zpět na Bouři. Na jeho tváři se rozlil úsměv. „Hej, Mung-Mungu,“ řekl. Mung-Mung sledoval směr jeho pohledu. Vzápětí zuřivě zavrtěl hlavou. „Mung-Mung teda ne. V žádným případě!“ „Měl bych jeden takový nápad,“ prohlásil Fung bodře. „Ani nápad!“
* * *
Tři jsou už na věčnosti. Lyalia se otočila a zaútočila. Čtyři. Znovu se dala do běhu a zároveň se snažila nevystavovat se příliš nebezpečí. Kolem ní zuřil chaos. Kor’kroni se přeskupili. Další a další rány na ni pršely ze všech stran. Pole kosilo tornádo. Už teď měla pocit, jako by měla plíce v jednom ohni; jen jedinkrát se nadechla neviditelných jedovatých výparů, které vyčarovali poslední dva orkové, a teď ji s každým nádechem zaškrábalo v hrdle, jako by jí někdo drhl vnitřek krku smirkovým papírem. Kolem hlavy jí létaly zubaté úlomky zeminy. Jeden ji škrábl do krku. Získala tak další z mnoha drobných poranění, kterými už byla posetá. Před ní se vynořili další dva temní šamani. Jeden z nich pozvedl paži. Tentokrát nedostala šanci vyhnout se. Narazil do ní sloup žhavého popele. Síla toho náporu ji srazila k zemi. To jim však nestačilo. Ležela na zemi a shora se na ni snášel další popel, drobné kamínky rozžhaveného ohně. Lyalia zaskřípala zuby a zakryla si rukama hlavu. Odmítala křičet. Cítila, jak jí planoucí kameny škvaří kůži. Dostala jsem čtyři, připomněla si v duchu. Čtyři. To není špatné. Otče… Brzy se zase uvidíme. Vzhlédla právě ve chvíli, kdy se ork chystal ukončit její život.
* * *
Pohledy Kishoka a noční elfky se setkaly. Usmál se na ni a provedl opovržlivé gesto rukou. Její tělo zachvátily plameny. Tam. Kishok zavelel a ohnivý déšť ustal. Ork se zahleděl do temnoty a spatřil Zertina poblíž pandarenského domu, kde beze vší pochybnosti čekal na pravý okamžik, aby mohl vstoupit do sklepa a skoncovat to s tím druhým aliančním bláznem. Skvělé. Kishok odložil svůj totemový vak na zem a povolil řemínky. Konec bitvy byl už v dohledu. Ork vedle něj, tichý chlapík jménem Trokk, následoval jeho příkladu. Teď už bude jednoduché vypořádat se se zbylými farmáři. Někteří z nich možná utečou, ale bude snadné je vystopovat. Pokud vítr… Jeho myšlenky přerušilo hlasité zasyčení. Kishok se prudce otočil. Z místa, kde ležela noční elfka, stoupala pára. Plameny byly ty tam. Ohnivý elementál se zachichotal. Zpoza obrovského tuřínu se vylouplo třpytící se modré světlo. Další elementál. Tentokrát vodní. Nejprve uhasil oheň a teď plaše vyhodil do vzduchu malou vodní kouli. Duch ohně po ní vystřelil droboučké kopí bílého plamene. Když se oba předměty střetly, koule se vypařila v kaskádách páry a jisker. Oba duchové se znovu zahihňali. To spolu hrají házenou? Kishok vztekle zařval a pokusil se ohnivého elementála zašlápnout. „Kishoku, pozor!“ zvolal Trokk. Duch ohně hladce odplul z jeho dosahu a orkova noha dopadla na jeho totemový vak. Kishok ucítil, jak jeho bota drtí totemy uvnitř. Kishok střelil po Trokkovi ostrým pohledem. Druhý ork měl však dost rozumu na to, aby mlčel. „A dost!“ zavrčel Kishok. Duchové odmítají poslouchat? Chtějí si hrát? Dobrá. Tohle byl důvod, proč byl temný šamanismus pro pravou Hordu tak důležitý. Duchové v Orgimmaru se od jejich šamanů také začínali odvracet. A taková neposlušnost musela být rychle napravena. Kishok tohohle elemenála rozdrtí. Udělá z něj exemplární příklad pro ostatní. Ork vyslal vpřed svou vůli. A ta jen hladce proplula kolem, aniž by se jej dotkla. Duch ohně se podíval na rozdrcené totemy. A znovu se zachichotal. „Nepotřebuju je,“ pravil Kishok měkce a udělal krok kupředu. „I bez nich tě…“ „Hej, blbečku!“ Země se otřásla a Trokkův varovný výkřik byl okamžitě přehlušen ohavným zvukem strašlivého nárazu. O chvíli později do Kishoka narazila jakási stvůra. Kishok skončil tváří v hlíně. S hrdelním zavrčením se zvedl na nohy. Mushanova silueta se mezitím ztratila kdesi mezi vysokými stvoly nedalekého tuřínového pole. Ork slyšel, jak se zvíře otáčí a chystá se znovu zaútočit. Orkský šaman se přikrčil a rozhlédl se kolem. Trokk ležel nehybně v trávě, jeho hlava byla groteskně zdeformovaná. Mushan přes ni přeběhl. Kishok uslyšel jemné došlápnuté po své levé straně - až příliš blízko. V další chvíli přestal cítit levou polovinu svého těla. Ještě stačil zahlédnout matný černobílý záblesk a pak už si jen zoufale chránil rukou hlavu před dalším úderem. Pandarenský farmář mu pohlédl do očí. V pracce svíral podivný, ostrý předmět. „Nesnáším cizince. Tedy, většinu z nich,“ řekl farmář. Necitlivost ustoupila oslepující bolesti. Z Kishokova boku trčela další z neznámých zbraní. Jeho mysl tu zprávu zpracovala beze stopy paniky. Ork byl dobře trénovaný. Nemilosrdně potlačil veškerou agonii a přinutil se vstát. Nižší stvoření by takovému zranění možná podlehlo, ne však Kor’kron. Pandaren se kolem něj nemotorně prosmekl, Kishokovy reflexy však byly otupělé bolestí. I orkova druhá strana teď zmrtvěla. Kishok se rozmáchl a jeho pěst se srazila s farmářovým obličejem. Rána poslala pandarena na zem. Se vzteklým zavrčením vytáhl Kishok jednu zbraň z rány. Měla podivně tvarovanou zakroucenou rukojeť a byla vyrobena z pěkně mizerného kovu. „Co to je?“ „Nůžky,“ zahuhňal pandaren, svíraje si zlomený nos. „Na ovce.“ Kishok cítil, jak oběma jeho boky prosakuje krev. Vytáhl i druhé nůžky. „Rozumíš, kdo před tebou stojí, farmáři? Já nejsem nějaký obyčejný…“ „Ty ještě žiješ, blbečku?“ Zem se znovu otřásla. Mushan se vrátil a nabral Kishoka hlavou. Poslal ho střemhlav vzduchem, a když ork dopadl, obrovská kopyta došlápla jen několik palců od jeho hlavy. Ork v zoufalství natáhl ruku. Jeho totem země ještě nebyl úplně zničený a jemu se teď podařilo zachytit vůli ducha země. Široký pruh pole se zavlnil a mushan ztratil rovnováhu. Hozen, který ho osedlal, vztekle zahoukal. Duch země se zavrtěl a pokusil se vyprostit, ale Kishok ho nehodlal nechat utéct. Z východu se blížili další pandareni. Muž a mladá žena. A ze západu se přibližoval jakýsi stařec. Mushan a zbývající pandaren byli na jižní straně. Kishok tedy začal klopýtat směrem k severu. Teď nebyl čas na žádné úskoky. Krvácel. Byl těžce raněn. Potřeboval se dostat do patřičné vzdálenosti, potřeboval čas, aby s nimi mohl bojovat. Dostal se ke svahu vedoucímu k velkému jezeru. Kishok se zastavil na vrcholu kopce a přinutil ducha země, aby pro něj zvedl pět kroků vysokou zeď ze zeminy, která ho odřízla od pandarenů. Duch poslechl a použil zemi přímo pod Kishokovýma nohama. Kishok se zhroutil. Jeho tělo se svezlo ze svahu a šplouchlo sebou do vody. Projela jím nová vlna bolesti a on několik chvil jen lapal po dechu a čekal, až agónie ustoupí. Za to zaplatí. S každým dalším úderem srdce v něm rostl vztek. Za to ZAPLATÍ. Kishok vstal, stoje po kolena ve vodě. Viděl, jak do jezera krouživě vtéká jeho krev. Pravou nohou o něco zavadil. Sklonil se a vylovil tu věc z vody. Byl to šamanistický totemový vak. Tedy, jeho polovina. Kishok si ho udiveně prohlédl. Vypadal, jako by byl roztržen vedví - nebo spíše rozkousnut. Po zádech mu přeběhl mráz. Jeden z Kor’kronů se předtím vydal k vodě. Co se s ním stalo? Vodu kolem Kishokových nohou něco rozvířilo. Jakási obrovská masa prorazila hladinu a nad vodou se rozevřely čelisti s třpytícími se zuby, od nichž se odrazilo světlo měsíce. S poděšeným výkřikem začal Kishok ustupovat. Obří ryba - ta největší, jakou kdy viděl - vyrazila kupředu a její čelisti se sevřely. Od hor na severu se odrazilo hlasité křupnutí. Totemový vak spadl do vody. Ryba pomalu vklouzla zpět do hlubin.
* * *
„A proto byste měli vy cizinci víc jíst,“ řekl Fung. Svůj zlomený nos si stále držel v dlaních a šklebil se bolestí. „Jste moc hubení. Kdybys na sobě měla trochu víc tuku, nejspíš bys to přežila ve zdraví.“ „Nejspíš,“ zabručela Lyalia. Stále ležela na zádech. Plameny naštěstí hořely jen několik vteřin, takže jí snad nestihly způsobit žádná vážná poranění. Snad. Ale bolelo to jako čert. Když se rozhlédla, spatřila vodního elementála, který ji zachránil, jak skáče po poli a hraje si s duchem ohně. „Udržíš se na nohou?“ „Uvidíme,“ odvětila. Fung jí pomohl vstát. Po několika úderech srdce Lyalia usoudila, že na místě umírat nehodlá, ale pokud jí Maraad během následující hodiny neposkytne nutné léčení, mnoho nadějí nejspíš neměla. „Kolik jich zbývá?“ Od jezera se rozlehl strašlivý křik, následovaný dlouhým tichem. Zeď, která stála mezi nimi a svahem, se zřítila a zbyla po ní pouhá hromada hlíny. „Teď už o jednoho míň,“ konstatoval Fung. Mung-Mung zahoukal a poplácal mushana po hlavě. Zvíře zadupalo. „Myslím, že už zbývá jen jeden,“ řekl Haohan. Levou ruku si držel přitisknutou k tělu a občas sebou škubl. Na jeho bílé srsti byl patrný krvavý šrám. „A pak ten ve sklepě.“ „Tak na co čekáme?“ zeptal se Gina. Starý Hillpaw souhlasně zamručel. „Je silný, Lyalio,“ varoval ji Haohan. „Velmi silný.“ Lyalia chvíli zkoumala, jak moc zranění omezilo její možnosti pohybu. Každé pohnutí jí vyslalo vlnu bolesti od hlavy až ke špičkám prstů, ale svou měsíční čepel pořád udržela. Bude to muset stačit. „Zůstaňte…“ Zaváhala. Věděla, že tu nezůstanou, i kdyby je žádala sebelaskavěji. Změnila tedy taktiku. „Držte se prozatím za mnou. Vyčkejte, a jakmile půjde po mně, udeřte. Doteď to fungovalo více než dobře.“ Fung si skepticky prohlédl její zranění, ale přikývl. A stejně tak ostatní.
* * *
Zertin poklekl vedle domu a vnořil prsty do hlíny. Jeho tvář zbrázdil úsměv. Duchové pod jeho nohama se bouřili, křičeli, svíjeli se. Ale poslouchali. Mashok bude brzy na svobodě. Vtom se za ním ozvaly kročeje. Zertin se otočil. Pomalým krokem se k němu blížila noční elfka. Byla raněná. Ožehnutá. Její pandarenští spojenci zaujali formaci za jejími zády. Byl mezi nimi dokonce i hozen jedoucí na mushanovi. „Nuže,“ řekl zvýšeným hlasem, „vidím, že mě převyšujete. Myslíte si, že se vám teď vzdám, co?“ Lyalia udělala krok kupředu. „Ani v nejmenším,“ řekla. „Takže nejsi až takový blázen,“ pravil ork. Pak si všiml otce a dcery, kteří postoupili vpřed spolu s Lyaliou. „Jak jste si užili setkání s mými mazlíčky?“ oslovil je. „Jsou pryč,“ odpověděla dcera. „Neměli nejmenší zájem zabíjet farmáře, kteří je za života krmili.“ „Ach tak,“ řekl Zertin. „V tom případě se seznamte s těmi, které jsem si přivedl z Durotaru.“ Noční tmu prořízlo několikeré strašidelné zavytí a skupině vyběhla vstříc smečka vlčích přízraků. Elfka se připravila k boji, rozhodnutá bránit farmáře. Zertin si jí nevšímal. Rozběhl se do domu. Tam. Dveře do sklepa.
* * *
Celý sklep se otřásal. Všechno se zmítalo. Všechno až na orka a draeneie. Pronikavý vřískot duchů a víření Světla bez ustání útočilo na všechny jejich smysly. Maraad přimhouřil oči a přiměl se udržet je otevřené. Dveře za ním zarachotily. „Jsou tu,“ procedil Mashok skrz zaťaté zuby. „Neuspěl jsi. Jsou přímo nad námi.“ Nejsem váš nepřítel, ale jejich, dovolával se Maraad živlů zas a znovu. „Právě na to jsem čekal,“ řekl. Mashok vypadal zmateně. Dveře se rozlétly dokořán. „Mashoku!“ vykřikl orkský hlas. „Přišel jsem tě…“ Maraad popadl své kladivo a prudce jím mrštil. Se zakřupáním narazilo do orkovy brady a nově příchozí ztratil pevnou půdu pod nohama. Maraad vyskočil na nohy a dvěma mocnými skoky překonal vzdálenost mezi ním a dveřmi. Za sebou uslyšel zuřivý jekot a ucítil vzedmutí síly, jak se Mashokovi konečně podařilo převzít kontrolu nad živly. Maraad se chopil kladiva a rozběhl se k východu pouhý úder srdce předtím, než ze sklepa vystřelily tlusté svíjející se kořeny, které pátraly po kořisti. A pak už to všechno šlo ráz na ráz.
<- Předchozí | Stránka 5 | Další ->


Naposledy upravil/a Mordecay 10.09.2014 v 12:24:20.

Diskuze

Žádné komentáře
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet