Netherstorm, 1. kapitola

• Mordecay
• 16.09.2011
• Fan Fiction

I. kapitola V okolí Manaforge Duro panoval naprostý klid. Po porážce Kael'thase opustili Duro i poslední krvaví elfové, kteří se zde snažili napravit škody, které napáchali neznámí dobrodruzi. Jejich místo postupně zaujali manoví wyrmové, jejichž hejna se nyní líně vznášela v celém okolí manaforge. Kromě nich nebylo po dalších živých tvorech ani vidu, ani slechu. Klid byl náhle přerušen oslňujícím modrým zábleskem, který se objevil za jednou ze skal. Hejno manových wyrmů, které nedaleko skály pomalu poletovalo, se nyní zastavilo a jeden z manových wyrmů se ke skále vydal, aby situaci prozkoumal. Doletěl až k ní, ale vtom následoval zpoza skály další záblesk, který wyrma zasáhl. Wyrm se doslova rozprskl a jediné, co po něm zůstalo, byl malý tmavomodrý krystal, který dopadl na zem. Ostatní manové wyrmy to natolik vyděsilo, že se okamžitě rozlétli všemi směry, aby byli od té tajemné skály co možná nejdále. Zpoza skály se vynořili tři etherealové. První z nich se sklonil k zemi a vzal do ruky krystal, který po manovém wyrmovi zůstal. Podal ho druhému etherealovi, který si ho znalecky prohlédl. ,,Nic zvláštního.“ podotkl nakonec. ,,Nemá to pro nás žádnou hodnotu, Yusufe.“ Yusuf si vzal krystal zpátky a potom ho naštvaně odhodil na zem. ,,A co tohle, Ghaare?“ ukázal poté na prázdnou manaforge a znovu se obrátil na druhého ethereala. ,,Hodnota tohohle je zatím nevyčíslitelná.“ odvětil klidně Ghaar. ,,Musíme se nejprve podívat dovnitř, abychom zjistili, co se tam vlastně dá najít. Ale ať už je to cokoliv, určitě to bude stát za to.“ ,,Věřím ti.“ řekl Yusuf a obrátil se na Ghaara. ,,Jenom doufám, že jsme sem dorazili jako první. Nerad bych, aby tahle dlouhá cesta byla zbytečná.“ Ghaar se místo odpovědi pousmál a znovu na manaforge pohlédl. ,,To brzo zjistíme.“ zašeptal a následoval Yusufa, který se už k budově vydal. Yusuf skutečně nebyl jediný, kdo se do Manaforge Duro vydal. Všechno to začalo toho dne, kdy do Stormspire dorazili dva agenti Protektorátu s důležitou zprávou. Podle nich nyní v okolí Dura panoval naprostý klid a bylo proto bezpečné se tam vydat a prozkoumat věci, které zde krvaví elfové zanechali. Yusufa tahle zpráva samozřejmě zaujala a brzy se mu podařilo najít dva společníky, kteří se s ním do Dura chtěli vydat. Nebyli však sami. V celém Stormspire se brzy objevilo celkem pět skupinek, které se pod jistým tajemným záměrem chystaly opustit město a vydat se někam na jih. Všechny tyto skupinky se navzájem bedlivě střežily, a proto mohl Yusuf hovořit o štěstí, když se mu jedné noci podařilo z města nepozorovaně zmizet. Díky tomu získal před ostatními náskok a věřil, že do manaforge dorazí jako první. Ghaar, zkušený etherealský obchodník, který ho doprovázel, však jeho nadšení brzdil, a proto se nyní Yusuf obával, že do Dura nedorazil včas. Jeho obavy se ale rozptýlily v okamžiku, kdy s ostatními došel ke vchodu do manaforge. ,,Vypadá to, že jsme tu přeci jenom první.“ obrátil se na něj Ghaar. ,,Ale měli bychom se dát rychle do práce. Moc času podle mne nemáme.“ Yusuf se obrátil na třetího ethereala, který dosud nepromluvil; ostatně, pokud si Yusuf dobře vzpomínal, nepromluvil tento ethereal od té doby, co opustili Stormspire. ,,Jalayiride,“ řekl Yusuf ,,víš, co máš dělat.“ Ethereal přikývl, vytáhl svoji zbraň a pak se ukryl za jeden ze zbořených elfských stanů, odkud mohl snadno obhlédnout celé okolí manaforge. Yusuf a Ghaar vešli dovnitř. ,,Měl jsem tu čest s Jalayiridem jednou pracovat.“ ozval se Ghaar a Yusuf se na něj překvapivě podíval. ,,Moc toho nenamluví, ale je to výborný válečník. Během jedné výpravy do…“ Ghaar na chvilku zaváhal, ale pak pokračoval dál, aniž by cíl oné výpravy zmínil ,,…dokázal sám holýma rukama zabít dva krvavé elfy.“ Ghaar na Yusufa upřel svůj pohled, až se Yusuf musel odvrátit. ,,Jestli se tihle dva dobře znají,“ blesklo mu hlavou ,,pak jsem možná ve velkém nebezpečí.“ Ghaar se postavil před Yusufa tak, že Yusuf nyní hleděl přímo na hrot Ghaarova kopí, kolem kterého jiskřily silné elektrické výboje. ,,Dokáže být opravdu velmi nebezpečný.“ promluvil opět Ghaar. Yusuf se rozhodl, že na sobě nedá znát počínající strach. Rychle na Ghaara pohlédl. ,,Říkal jsi, že nemáme moc času. Raději se dej do práce. Podívej se do támhletěch beden.“ Yusuf ukázal až na druhý konec kruhovité místnosti a Ghaar se tam vydal. ,,Musím si ho držet dál od těla.“ pomyslel si Yusuf a otevřel první z elfských beden. Byla prázdná, což Yusufa překvapilo. Prázdné byly i další bedny, u kterých Yusuf stál, a tak se rozhodl, že se raději vydá do malé místnosti, která dříve sloužila jako pokoj pro velitele manaforge. Zdálky slyšel Ghaara, který mu oznamoval, že se v jedné bedně nachází podivné přístroje, pravděpodobně vyrobené skřety z jejich nedaleké základny Area 52. Yusuf ho ale neposlouchal a raději vešel do místnosti. Se zvědavostí otevřel první z beden, kterých bylo v místnosti opravdu požehnaně. S překvapením zjistil, že se v bedně nachází pečivo, které vypadalo velmi čerstvě. Yusuf okusil jeden z koláčků, který na pohled vypadal velmi lákavě a po jeho snězení dostal hned chuť na další. Pak si ale řekl, že jídlo v tuhle chvíli není vůbec důležité a raději otevřel další bednu. Ta už pro Yusufa přinesla příjemnější pohled. Obsahovala totiž elfské zbraně. ,,Tohle rozhodně prodat půjde,“ řekl si Yusuf ,,a když ne, tak je nechám roztavit a udělám z nich něco mnohem zajímavějšího a cennějšího.“ Yusufovi myšlenky náhle přerušil výkřik, který se celou manaforge rozlehl. Yusuf hned vyběhl z místnosti, přičemž v rukou držel dva z právě nalezených elfských mečů, a rozhlédl se. Chtěl najít Ghaara, ale ten v manaforge nebyl. ,,Takže to byla past.“ pomyslel si Yusuf a sevřel oba meče pevněji. Pomalu se vydal k východu, když na zemi spatřil ležící obvazy. Yusuf se nad ně sklonil a zjistil, že patří Ghaarovi. ,,Co to jen…“ Yusuf za sebou najednou uslyšel kroky a otočil se. Stihl však spatřit jen rozmazané ostří meče, které se k němu velkou rychlostí blížilo. Z manaforge se ozval další výkřik. Hejna manových wyrmů, která začala být po příchodu etherealů mnohem obezřetnější, se opět neklidně zavlnila. Někteří wyrmové se hned vydali k budově, ale k vchodu se žádný z nich neodvážil. Z manaforge náhle vyšla postava v červené zbroji. Do obličeje jí nebylo vidět, protože ho měl celý zakrytý rudou kápí. Wyrmové spatřili dva velké meče, které neznámý nesl v ruce, a rychle se rozprchli. Neznámý se rozhlédl po okolní krajině a nakonec jeho zrak spočinul na mohutné pevnosti Tempest Keep. ,,Můj pán bude určitě spokojen.“ zamumlal a pak se rozplynul ve stínech. O několik dní později… Nad celým Tanarisem dnes jako obvykle nepříjemně žhnulo slunce. Teplota se vyšplhala značně vysoko a většina dobrodruhů, kteří se potulovali po poušti a lovili piráty, bandity nebo trolly, se rychle obrátila a vrátila se zpět do Gadgetzanu, kde se dal najít úkryt před všudypřítomným sluncem. Dobrodruzi se schovávali především do aukční síně, kde panoval největší chlad a svorně nadávali na pokažený den. Pro skřety to ale vůbec pokažený den nebyl. Využili toho, že se dobrodruzi shromáždili v aukční síni, a začali jim nabízet své jedinečné výrobky. Celou síní se brzy rozléhal hlasitý křik a později i cinkání zlaťáků. Tento hluk dolehl i k inženýrovi Buzzekovi Bracketswingovi. Ten právě rovnal své zboží do krabic a chystal se také vyrazit do aukční síně, když jeho zboží zakryly dva malé stíny. ,,Jste, předpokládám, inženýr Buzzek Bracketswing?“ uslyšel za sebou Buzzek chladný hlas. Rychle se otočil a spatřil před sebou dva skřety, kteří na sobě měli černý smoking a oči jim zakrývaly sluneční brýle. Buzzek se na oba příchozí zamračil. ,,Možná ano a možná ne. Co chcete?“ vyštěkl. Jeden ze skřetů se k Buzzekovi naklonil. ,,Hledáme tu jistého Mervina Wibblesprocketa. Je to výborný inženýr. Rozhodně lepší než vy.“ Skřet pohledem zavadil o Buzzekovy krabice. ,,Ve městě ale bohužel není a nikdo neví, kam se vydal. Ale odkázali nás za vámi. Vy to prý určitě víte.“ Buzzek dostal strach. Mervin byl jeho kamarád, navíc se jeho vynálezy dobře prodávaly, takže díky němu Buzzekův obchod prosperoval. A teď sem přišli tihle dva a očividně chtějí Mervina získat pro sebe. Nebo ho možná chtějí i zabít. To ale Buzzek nikdy nedovolí. ,,Nevím, kde je. Před pár dny někam odjel, myslím, že se chtěl podívat do Ratchetu nebo do Orgrimmaru, možná jel taky lovit do Un'gora…“ začal zmateně koktat. Skřet, kterého se Buzzek tak obával, přešel ke krabicím se zbožím a jednu z nich otevřel. ,,Ale, ale..“ Buzzek se polekaně otočil. ,,Co by se asi stalo, kdybych zmáčknul tohle?“ Skřet držel v ruce jeden z Buzzekových přístrojů. ,,Ne!“ vykřikl Buzzek, ale skřet zmáčknul tlačítko a z přístroje začal vycházet štiplavý kouř. Skřet rychle přístroj odhodil a ten vzápětí explodoval. Několik okolojdoucích obchodníků se na skřeta otočilo, ten se ale nenechal vyvést z míry. ,,Mám se podívat do další krabice?“ zeptal se. ,,Počkejte, počkejte, už si na všechno vzpomínám.“ rozmyslel se najednou Buzzek. Bude lepší, když Mervina obětuje a zachrání se tak. ,,Jel… jel na západ do Noxious Lair. Potřeboval nějaké vzorky… pro svůj nejnovější vynález. Je to… je to…“ Skřet už ale Buzzeka neposlouchal. Místo toho kývl na svého společníka a oba se vydali ke dvěma vlkům, kteří stáli opodál. Buzzek se za nimi znechuceně díval. Chtěl jim ještě na cestu popřát vše nejhorší a už se k tomu také chystal, ale vtom si vzpomněl na aukční síň. Rychle tedy popadl své krabice a rozeběhl se za cinkotem peněz. Oba skřeti putovali pouští už asi tři hodiny. Ten, který se do výslechu Buzzeka nezapojil, se nyní s neklidem rozhlížel kolem sebe. ,,Fizzixi,“ promluvil nakonec ,,nechci nic říkat, ale zdá se mi, jako by nás támhlety dvě hyeny sledovaly.“ Fizzix si sundal sluneční brýle a otočil se. ,,Věděl jsem, že jsi zbabělec, Denisi,“ oslovil druhého skřeta ,,ale netušil jsem, že je to až tak vážný.“ ,,Nejsem žádný zbabělec,“ ohradil se Denis ,,ale nechci skončit jako potrava pro hyeny.“ Fizzix se zasmál. ,,V tom případě se tedy podívej támhle.“ ukázal na mohutné hmyzí stavby, které se před nimi rozkládaly. ,,Tam žádné hyeny nejsou. Budeš tam naprosto v bezpečí.“ Fizzix popohnal svého vlka vpřed a Denis se chtě nechtě vydal za ním. Po očku přitom pozoroval hyeny, které se teď zastavily a oba skřety zvědavě pozorovaly. Najít Mervina Wibblesprocketa bylo lehčí, než Fizzix čekal. Stačilo chvíli sledovat hmyzí mrtvoly a Fizzix brzy spatřil Mervinův tábor. Vypadalo to, že už si jich Mervin všiml, protože se díval jejich směrem. Fizzix seskočil z vlka a rychle se k Mervinovi rozběhl. Denis běžel za ním. ,,Velice mě těší, pane Mervine Wibblesprockete. Jmenuji se Fizzix Goldminer a velice rád vás poznávám.“ Fizzix Mervinovi vřele stiskl ruku. ,,Tady Denis je vaším velkým obdivovatelem. Jednou by chtěl být stejně tak dobrý inženýr, jako vy.“ Denis se musel ušklíbnout. Pokud šlo o lhaní, nikdo se Fizzixovi nevyrovnal. Mervin oboum skřetům připravil vodu. Ačkoliv byla úplně obyčejná, Denisovi, který byl unavený z dlouhé cesty, připadala jako ten nejlepší nápoj, který dosud pil. Fizzix se však své nádoby ani nedotkl, místo toho se naklonil k Mervinovi a začal na něj překotně mluvit. ,,Víte, přišli jsme s vámi projednat takovou… eh, jednu malou záležitost. Předpokládám, že už jste slyšel o Area 52.“ Fizzixe překvapilo, že Mervin nesouhlasně zavrtěl hlavou. Nenechal se ale vyvést z míry a hned pokračoval. ,,Je to taková velká základna v Outlandu. Pracuje se tam na projektu vesmírné rakety X-52, která by mohla cestovat vesmírem a objevovat nové planety.“ Mervin se chtěl Fizzixe na něco zeptat, ale ten pokračoval dál. ,,Protože je to velmi důležitý projekt, jsou na něj najímáni jenom ti nejlepší skřeti. Chápejte, dostanou se tam jenom ti nejlepší, skřetí elita, nikdo jiný…“ ,,A já s tím mám společného co?“ povedlo se Mervinovi konečně přerušit Fizzixův příval slov. ,,Ó jistě, hned se k tomu dostanu.“ Vypadalo to, že přesně tuhle otázku Fizzix očekával. ,,Asi před měsícem se do základny dostaly vzorky vaší chladící kapaliny. Pojmenoval jste ji tuším Chillfreeze 7.“ ,,Ach ano.“ rozpomněl se Mervin. ,,Plánoval jsem tehdy projekt Gadgetzanské ledové jeskyně. Určitě by to hodně vydělávalo. Bohužel jsem na to nesehnal dost peněz, ale ta chladící kapalina byla opravdu velkým úspěchem. Ještě teď se používá k chlazení některých budov v Gadgetzanu.“ ,,Ano, ta tekutina je hotový zázrak.“ zopakoval Fizzix. ,,Při jednom testu se ukázalo, že je o 213 % lepší než chladící kapalina, která se dosud v raketě používala. Ostatní skřeti by s ní také rádi provedli nějaké další pokusy, ale bohužel už žádná nezbyla. Všechna se jaksi… vypařila.“ Denis si vzpomněl na incident, při kterém se ona chladící kapalina ,,vypařila“ a málem se rozesmál. Fizzix si toho hned všiml a stoupl si před Denise tak, aby na něj Mervin vůbec neviděl. ,,A proto jste, předpokládám, tady.“ odtušil Mervin a Fizzix přikývl. ,,Ano. Mám vám vyřídit, že jste byl vybrán do týmu B.O.O.M. pracujícího v Area 52. Je to velká čest, věřte mi. Mnoho skřetů sní o tom, že budou jednoho dne vybráni.“ ,,A co peníze?“ otázal se Mervin. ,,O ty se nemusíte v žádném případě bát. Já sám tam pracuji od úplného začátku a už jsem si vydělal hotové jmění. Mohl bych klidně koupit celý Booty Bay a ještě by mi něco zbylo.“ Mervin si byl jistý, že Fizzix trochu přehání, ale ta odpověď mu přesto udělala radost. ,,Takže?“ Fizzix pohlédl na Mervina, který se na chvíli zamyslel a pak odpověděl. ,,Vaši nabídku… přijímám.“ Fizzix si hlasitě oddechl. Čekal, že bude daleko těžší Mervina přesvědčit. ,,Ale,“ pokračoval Mervin ,,budete mi muset říct, jak se do té základny dostanu. Nemám nejmenší ponětí o tom, kde leží.“ ,,O to se nestarejte.“ Fizzix z kapsy vylovil malý kovový předmět, který červeně blikal, a podal ho Mervinovi. ,,Tohle je osobní teleportér. Náš nejnovější vynález. Umožňuje jednosměrnou cestu přímo do Netherstormu. V základně tak můžete být klidně hned.“ Mervin si přístroj zvědavě prohlédl. ,,Nemusíte se vůbec bát žádných nepříjemností. Šance, že vás to přenese někam mimo základnu je teoreticky téměř zanedbatelná.“ Fizzix poslední tři slova vyslovil tak rychle, že jim bylo stěží rozumět. ,,Možná bys měl zmínit, že je tu jisté riziko exploze.“ zašeptal mu do ucha Denis, ale Fizzix se po něm vztekle ohnal. ,,Opravdu se nemusíte obávat.“ dokazoval Fizzix svou nekonečnou výmluvnost. ,,Já sám ho používám každou chvíli a ještě nikdy jsem s ním neměl žádné potíže.“ Mervin už ale Fizzixe neposlouchal a začal si balit své nejnutnější věci. Fizzix se na Denise vítězně podíval. ,,Takhle se to má dělat.“ usmál se na něj a nasadil si své sluneční brýle. Neuplynulo ani pět minut a po Mervinově táboře nebylo ani stopy. Všechny věci, které s sebou Mervin měl, byly uloženy v bedně, kterou teď držel v ruce. Denis běžel vzbudit vlky, kteří zatím v parném horku usnuli. Mervin vytáhl z kapsy teleportér a naposledy se podíval na usmívajícího se Fizzixe. ,,Šťastnou cestu.“ zamával mu Fizzix a obrátil se, aby se poohlédl po Denisovi, který právě přiváděl jednoho z vlků. Když se pak otočil zpátky, Mervin již před ním nestál. ,,Takže nevybouchl.“ ulevilo se mu. ,,To je jistě dobré znamení.“ Fizzix nasedl na připraveného vlka, počkal na Denise, a poté se oba rozjeli zpět ke Gadgetzanu. Denis si všiml, že se ke dvěma hyenám, které Fizzixe a jeho sledovaly při cestě sem, přidaly ještě další dvě. Hned Fizzixe na hyeny upozornil, ten však o ně nejevil nejmenší zájem. Počkal, až se Denis znovu podívá na hyeny, a poté z náprsní kapsy vyndal teleportér totožný s tím, který dal před chvílí Mervinovi. ,,Jak říkám,“ zašeptal ,,hyeny pro mě opravdu nejsou žádný problém.“ Fizzix teleportér přitiskl ke rtům, ale pak ho raději znovu zastrčil do kapsy, aby si ho Denis, který se na něj znovu obrátil, nevšiml. Když Mervin otevřel oči, spatřil nad sebou fialovou oblohu. Z toho, co věděl od Fizzixe, byla fialová barva charakteristickým znakem Netherstormu. A to znamenalo jen jediné. Mervin se podíval na teleportér, který nyní přestal blikat. ,,Takže ta věcička opravdu funguje. To je velmi zajímavé.“ pomyslel si. Potom se však rozhlédl kolem sebe a jeho radost ihned pohasla. Přistál totiž v pořádku a na pevné zemi, ovšem tou pevnou zemí byla levitující fialová skála o rozloze srovnatelné s velikostí Buzzekova obchodu, ve kterém Mervin pracoval. A ten rozhodně nebyl nijak velký. Mervin se opatrně připlazil k okraji skály a podíval se dolů. S hrůzou zjistil, že se skála vznáší v prázdném prostoru. Nikde okolo ní nebyla ani stopa po nějaké pevnější zemi; pouze v okolí Mervin spatřil další vznášející se skály, které byly ještě menší, než ta jeho. Mervin si povzdechl; pak si ale vzpomněl na teleportér. Zkusil ho znovu použít, ovšem jeho snaha se minula účinkem. ,,Možná bude jenom vybitý. Měl bych se na to podívat.“ Mervin otevřel svoji bednu, kterou po přistání upustil na zem, vyndal z ní nástroje a dal se do práce. | pokračovať na 2. časť --->

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.