Get New Games Cheaper Hottest Deals

Boldfire - Undercity

3. kapitola

Poněkud malátnými kroky jsem se vydal na cestu prozkoumat jak to vypadá uvnitř. Cesta byla kamenitá a poměrně dost široká. Pomalu přicházím k vstupní bráně, která se tyčila vysoko dovrchu, musela to být kdysi opravdu mocná pevnost, ale čas na tom zapracoval a tak dřevo ztrouchnivělo a železo zrezlo. Pomalu jsem nahlédl dovnitř a přede mnou se rozkládala kdysi určitě nádherná zahrada s překrásným altánkem uprostřed. Na bocích zahrady se tyčily do ohromných velikostí sochy válečníků. Vcházím dovnitř a prohlížím si tu nádheru. Najednou se zastavím a zahledím se do dálky a zahlédnu jakoby nějakou postavu, ale bylo na ní něco podivného, protože sem viděl skrz ni. Pohlédnu kousek vedle a vidím další a další. Byly to duchové, uvězněné duše na tomhle světě. Rychle sem se rozběhl schovat za nejbližší kámen a doufal jsem, že si mě nevšimly. Chvíli jsem je zpoza kamene pozoroval, ale vůbec nejevily o mě zájem a dál jen tak pochodovaly po zahradě. Vylezl jsem teda z úkrytu a opatrně se vydal naproti. Stále si mě nevšímaly a moje přítomnost jim byla lhostejná. Tak jsem je chvíli pozoroval a šel čím dál blíže. Už jsem stál přímo u jednoho toho ducha a pomalu se přiblížil rukou a chtěl jsem se ho dotknout, ale má ruka jenom projela skrz a mým tělem mi projel mráz. Rychle jsem ucukl a trochu couvl. Ale těm duchům to bylo stále jedno. Tak sem si řekl, že je raději nechám na pokoji a budu pokračovat v průzkumu. Prošel jsem přes celou tu zahradu a vstoupil do dalších obřích dveří, které byly stejně sešlé jako vše tady. Přede mnou byla něco jako předsíň, byla ohromná. Na bocích opět sochy válečníků a paladinů, určitě to museli být legendární hrdinové , kteří padli za čest Lordaeronu. Kousek ode mě byla zvonice, ale zvony, už byly na zemi a naprosto nepoužitelné. Vydal jsem se tedy dále a objevil se v trůním sále tohoto hradu. Na kraji stál stále krásný trůn a uprostřed místnosti byl na zemi podivný kruh s mnoha nápisy a runami, kterým jsem bohužel nerozuměl. Ze střechy sem svítil pruh světla a osvětloval vše kolem.

Dlouhou chvíli jsem si to tady prohlížel, ale stále mě to táhlo dále a tak jsme se vydal do jednoho průchodu, který ještě nebyl zasypán kamením. Poněkud mě překvapilo, že další části chodby a místnosti byly osvětleny zapálenými loučemi. "Asi tady musí někdo žít," pomyslel jsem si a pokračoval chodbou až do místnosti, kde uprostřed stál oltář, který byl spíše pomníkem. Přistoupil jsem blíže a přečetl si co na něm stálo: "Zde zemřel král Terenas Menethil II." Chvíli jsem to obdivoval, ale musel jsem pokračovat dále a zjistit, kdo tady bydlí. Vydal jsem se tedy jednou z postranních chodeb dále, ale ta vedla jakoby do slepé uličky. Zastavil jsem se a už jsem se chtěl vrátit, ale najednou se přede mnou začala otevírat stěna a odhalila mi poměrně malou místnustku s něčím co vypadalo jako výtah do podzemí. Bez váhání jsem tam vstoupil a výtah se velkou rychlostí rozjel dolů. S velkou ranou dopadl až na zem a stěna přede mnou se opět rozevřela a mě se naskytl nádherný pohled na nějaké podzemní město. Byla to opravdová nádhera! Architekt si se stylem moc hlavu nelámal a bylo zde vše tvarované to motivů lebek a tomu podobných. Bylo zde opravdu rušno... všude kolem plno obchůdků a i nějaké další patra o něco níže. Bylo to Město Nemrtých. Nemrtví kolem mi ani moc pozornosti nevěnovali a dál si hleděli své práce. Nemohl jsem vypadat podezřele, vždyť jsem byl teď už jeden z nich. Vydal jsem se za jedním obchodníkem, který tady prodával všelijakou veteš a chtěl jsem se ho zeptat na plno otázek, které mě v tu chvíli napadaly. Pohlédl jsem na něj, ale on na nic nečekal a hned na mě promluvil: "Vítám tě, co si bude pán přát koupit?"

"Nemám peníze, chtěl bych se tě na něco pouze zeptat" zněla má odpověď.
"Aha, takže ty jsi zde nový předpokládám."
"Ano to jsem."
"Měl bych pro tebe nějakou práci, mohl by sis dobře vydělat, bez peněz tady dlouho nepřežiješ."
"A mohl bych se nejdříve zeptat na pár věcí?"
"To později, tak máš tedy zájem?"
"No tak mám, oč by mělo jít?"
"Pojď se mnou vysvětlím ti to cestou" řekl a začal rychle balit svůj krámek a už mě vedl do jedné z temné ulic.
"Nevím v čem bych vám mohl pomoc, sem zde nový a neznám to tady."
"To nevadí, nevadí" pravil a začal jsi mnout ruce.
Najednou hvízdl a já ucítil tupý úder do zátylku. Svalil sem se k zemi a cítil tu krutou bolest. Když tu mě někdo popadl za nohy a táhnul mě někam pryč. Bolest byla ale příliš velká a já nemohl ani vykřiknout a už vůbec se bránit...

<--- naspäť na 2. časť | | pokračovať na 4. časť --->

Naspäť do sekcie Povídky


Naposledy upravil/a Mordecay 23.12.2014 v 12:40:23.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Žádné komentáře
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet