Death From Above, 1. kapitola

• Bellatrix
• 18.04.2014
• Oficiální literatura

Osamoceně plul prostorem. Čas tu nebyl ničím. A pak ticho konečně zčeřily tóny její hudby. Rojte se vzhůru po Zdi, zpívala císařovna. Silní se navrátí. Slabí nikoli. Kil‘ruk poprvé za svou existenci otevřel oči. * * * Východní horizont halil kouř a prach. Skrz mlhu prosvítal pouze nejasný obrys Zdi, Hadova hřbetu. Ve vzduchu visely ozvěny války, jásavý pokřik mladých mantidů a jekot umírajících se mísily ve vzájemné harmonii řinčící ocele a trhaného masa. Další cyklus započal se vší slávou. Z pahorku na západě přihlížela skupina Starších mantidů. „Tito zrozenci roje vypadají zdraví, překypují životem. Císařovna o ně dobře pečovala,“ pravil jeden. Nikdo mu neodporoval. Všichni pozorovali mladé mantidy, jak se vrhají vstříc Zdi jen pár minut poté, co se zrodili; v tu chvíli nebyli mladí schopní myslet na cokoli jiného než na masakrování nižších stvoření. „Jejich zanícení bude jednou užitečné, pokud nás mogu nepřestanou dráždit. Nic nepozře ctižádost tak jako strach ze zkázy.“ Ostatní Starší beze slova cvakali kusadly a švitořili. Byl to zvuk souhlasu, nikoli však závazku. Zatím nebylo třeba činit žádná rozhodnutí. Prozatím budou Klaxxi pouze pozorovat. Události se odehrávaly podle očekávání. * * * Osamělý mogu, oděný do zdobného, bezchybně ušitého roucha, vstoupil do velkého stanu a chladně si přeměřil otroky ochomýtající se kolem podivné sbírky vyleštěných prázdných bílých válců. „Řekl jsi náčelníkovi Gurthanovi, že tvé zbraně budou připraveny,“ pronesl hlasitě opovržlivým hlasem. „Tvé selhání ho zklamalo.“ Šestnáctero otroků - většina z nich byli pandareni, třebaže se mezi nimi nacházelo i několik jinyu - se strachy ani nepohnulo. V zadní části stanu povstala mohutná postava, jejíž tvář halily stíny. Naklonila se vpřed. Od okraje jeho čelisti se odrazilo mihotání žhavých uhlíků. Navzdory nepřátelským slovům návštěvníka byl výraz mohutného mogu nebezpečně klidný. „Pokud by mnou byl náčelník Gurthan zklamán, jistě by mi to dal vědět sám, Hixine,“ řekl dozorce Xuexing. „Možná si nejsi vědom posledních událostí. Mantidi zaútočili,“ odpověděl Hixin měkce, jako by snad bylo možné přeslechnout zvuky lítého boje, zaznívající ze západu. „Náčelník Gurthan má na práci důležitější věci než zločineckého arkánistu a zneužívání několika otroků.“ Zločineckého? Xuexing potlačil svůj hněv. Hixin byl beze vší pochybnosti ten nejslizčí náčelníkův poradce. Nikdy nikoho neprovokoval bezdůvodně. Nebylo pochyb o tom, že by svého náčelníka moc rád informoval o Xuexingově vzteku. ,Když není schopen s klidem přijmout obyčejnou kritiku, náčelníku, je určitě moudré svěřit mu důležité povinnosti?’, řekl by nejspíš. Nebylo žádným tajemstvím, že Xuexing má náčelníkovu plnou důvěru ve všech věcech, které se týkaly arkánové magie. Dokonce i trollové Zandalari vyhledávali jeho rad. Hixin ho potřeboval zdiskreditovat, aby ho mohl nahradit. Jedním ze schodů na jeho cestě vzhůru má být moje hlava. „Huatang bude hotov, až bude hotov,“ pravil Xuexing. „A až bude hotov, zpravím o tom náčelníka Gurthana sám.“ „Mám mu tedy říct, že může očekávat funkční zbraně do několika dnů? Týdnů? Nebo snad měsíců? Ten hmyz nepočká,“ řekl Hixin týmž uhlazeným, diplomatickým tónem. Jeho prsy nepřítomně pátraly po okraji prapodivně zdobené urny, spočívající na stole proti němu. „Řekni mu, co uznáš za vhodné,“ prohlásil Xuexing. „Předpokládám, že budu muset náčelníka informovat, že jsi neposkytl žádnou uspokojivou odpověď.“ „Přestaň mě zkoušet, rádce.“ * * * Jděte pohromadě. Vyrojte se přes Zeď. Císařovnina slova jim plnila mysl. Ona jim dala účel. Její touhy byly jejich touhami a oni neváhali je vyplnit. Bez ní byli mantidi ničím. Silní se navrátí. Slabí nikoli, tak pravila. Kil’ruk a tucty dalších letců se vznesli do vzduchu a zamířili na východ. Byla to jejich třetí cesta ke Zdi, nebo možná čtvrtá. Kil’ruk je nepočítal. Nezáleželo mu na ničem jiném než na jejím hlase, který jej hnal kupředu. Už v prvních okamžicích svého života prahnul po žáru bitvy. A jeho instinkty se postaraly o zbytek. Jeho tykadla se neklidně chvěla. Přední končetiny měl vtažné pod hrudí, zapřené o krunýř. Čtveřice jeho průsvitných křídel bzučela za jeho zády ve vzájemné souhře; bylo to tak přirozené jako nadechování a vydechování. Nižší stvoření musí zemřít, zpívala k nim. Smeťte je z povrchu zemského. Z té závratné výšky se zdálo, jako by se sama země svíjela její zlobou. Tisíce a tisíce mantidů se tlačily na východ, aniž by pomyslela na nižší stvoření a jejich ubohý zátaras. Přestože Zeď čněla vysoko k nebi, císařovna nařídila, že musí padnout. A také padne. Říkají jí Hadův hřbet, vysmívala se císařovna. Zlomte ho. Dole na zemi zrozenci roje zaútočili na Zeď, snažíce se zdolat její strmou tvář. U paty Hřbetu se už začaly kupit polámané krunýře. Výstup byl vyčerpávající a nebezpečný a těch několik mantidů, kterým se podařilo dosáhnout vrcholu, stanulo osamoceno proti nespočetným obráncům. Nikdo z nich dlouho nepřežil. Kil’ruk a ostatní letci se vznášeli vysoko nad cimbuřími Zdi, bezpečně mimo dosah lučištníků. Každý z mantidů nesl síť k prasknutí naplněnou podivnými valouny, z nichž unikaly obláčky ohavného kouře. Jednooký jantarový kovář je nazýval prstenci. „Ozdobte jimi jejich hlavy,“ syčel, zatímco jim podával sítě a oni se jich chápali svými předními končetinami. Letci lovili prstence ze sítí a nechali je padat k zemi, kde vybuchovaly ve sprškách jedu a kyseliny, zasahujících okolostojící obránce. Nižší stvoření vždy po několik okamžiků křičela bolestí a zmateně pobíhala, avšak jed se brzy rozptýlil ve vzduchu. Obránci opět zaujali své pozice na okrajích Zdi, odkud vysílali další salvy šípů a házeli další kameny na mantidské lezce. Kil’ruk neustával v házení prstenců. Bylo zvláštní, jak málo uspokojení mu to přinášelo. Chtěl vidět agónii nižších stvoření z větší blízkosti. Chtěl pomalovat cimbuří jejich krví. Shazování bomb z takové výšky bylo příliš čisté, příliš odtažité, a nijak zvlášť užitečné. Když se roj zbavil všech prstenců, přeletěl zpět k jantarovému kováři. Ostatní letci po cestě radostně švitořili. Kil’ruk se naproti tomu halil do zamyšleného ticha. Kovář měl ve stínu stromu kypari připravené další sítě. Po další dva dny a dvě noci opakovali stále tytéž úkony: doletěli ke Zdi, kde shazovali prstence, aby pak zaletěli pro další sítě a zase zpět, pořád dokola. Druhou noc cyklu se většina Kil’rukova roje zhroutila vyčerpáním pod široké koruny stromů kypari. Kil’ruk se však jen chopil další sítě a odletěl bez nich. Zeď stále stála. Nepřátelé císařovny stále žili. Jak by mohl odpočívat? Kil’ruk nepodlehl únavě až do doby, než čtvrtého dne vyšlo slunce zpoza obzoru. Stránka 1 | Další ->

---

Pozn. překl.: V povídce se pravděpodobně vyskytlo (nebo v budoucnu vyskytne) pár označení, které můžete znát z WoW v angličtině, tak aby vás můj překlad nemátl, zde jsou vypsaná: Kil'ruk Plenitel větru - v originále Kil'ruk the Wind-Reaver Hadův hřbet/Zeď - v originále Serpent's Spine/Wall zrozenec roje - v originále Swarmborn císařovna - v originále Empress (možná znáte Grand Empress Shek'zeer, císařovna v této povídce je její nepojmenovaná předchůdkyně) náčelník Gurthan - v originále Warlord Gurthan dozorce Xuexing - v originále Taskmaster Xuexing jantarový kovář - v originále Ambersmith Pokud s některým mým překladem nesouhlasíte nebo vás napadá lepší označení, neváhejte mi to sdělit do komentářů.


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.