link

Hellscream, 4. kapitola

http://media.wowfan.cz/uploaded/Hellscream_story
Grommash nejprve zapálil malou louči a pak se posadil na zem doprostřed stanu. Garroshovi naznačil, aby udělal totéž. Mdlé třepotající se světlo se roztančilo po zvířecích kůžích, které tvořily stěny stanu. V nočním vánku se měkce vlnily. Do stanu pronikal chlad. Garrosh se pomalu sesunul na zem. Bolest z boje bude přetrvávat nejspíš ještě několik dní, ale žádného vážného zranění si naštěstí nepovšiml. „V té jámě jsem měl velkou výhodu,“ řekl. Jeho hlas byl klidný, takový, který nic neskrýval. „To si poslechnu,“ řekl Grommash. „Měl jsem na své straně moment překvapení.“ Garrosh si položil ruce na kolena. „Pro ně jsem byl vyřízený ve chvíli, kdy se jim podařilo srazit mě na zem.“ Náčelník souhlasně zamručel. „Naučil jsi je něco, co měli už dávno vědět: že jejich nepřítel není mrtvý, dokud není mrtvý.“ „Zato tví nepřátelé tuhle lekci určitě dostali,“ řekl Garrosh. Grommash Hellscream… ork s vůlí ze železa… můj otec. Musel vynaložit velkou snahu, aby se nepousmál. „Jsem zvědavý. Mak’Rogahn. Nevím o tom, že by ho praktikoval i nějaký jiný klan.“ „Co o mě všechno víš, cizinče?“ „Něco málo,“ odpověděl Garrosh obezřetně. Vedle Grommashovy levé ruky ležel měch na víno. Náčelník ho vzal a nabídl Garroshovi, který ale odmítl. Grommash si naproti tomu mocně přihnul, než se opět rozhovořil. „Warsonové museli překonat těžké časy. Nájezd ogrů nás všechny málem vyhladil.“ Garrosh znal ten příběh. Smrt jeho matky, znovuzrození klanu Warsong, počátek Hellscreamovy legendy. „Tehdy jsi ztratil svou družku, je to tak? Muselo to být těžké, být svědkem smrti své rodiny.“ „O ní mluvit nebudeme.“ V Grommashově hlase zazvonila ocel. Jeho hněv byl znepokojující. Garrosh zaváhal. „Slyšel jsem, že Golka zemřela v boji a vzala s sebou několik ogrů, než sama padla,“ řekl potom. „Můj klan toho dne projevil slabost. Zůstali pozadu,“ zavrčel Grommash. „Musel jsem jim sám ukázat, jak čelit smrti. S krví na rukou a s hrdlem nepřítele mezi zuby!“ Grommash mrštil prázdný měch přes stan. „Mak’Rogahn má z mého klanu smýt špínu toho dne. Každý, kdo si chce říkat Warsong, tou zkouškou musí projít.“ Garrosh nevěděl, co na to říci. V tom příběhu bylo očividně něco víc, než co mu vyprávěli jako dítěti. „Ale tvoje družka…“ „Řekl jsem, že o ní mluvit nebudeme.“ Co mi uniká? přemýšlel Garrosh. Čestná smrt měla být oslavována, a to i v případě, že válečník zemřel v prohrané bitvě. Pokud ovšem… Garroshovu mysl naplnily vzpomínky na dětství. Den za dnem musel bojovat s vinou i studem, že nosil jméno, které kdysi proklel. Nejsme tak odlišní. Vlastně se vůbec nelišíme. „Vím, jak se cítíš,“ volil Garrosh opatrně slova. „Můj otec zemřel poté, co pohřbil svoji sekeru v hrudi nepřítele. Byla to dobrá smrt. Ale cesta, která ho k ní zavedla, byla dlážděná hanbou a zrodila se z jediného špatného rozhodnutí. A já až příliš dlouho žil ve vzteku na něj. Byl to promarněný vztek. Smrt tvé družky a chvíle slabosti, kterou prožil tvůj klan, tě sice může plnit bolestí, ale syn, kterého ti dala…“ „Syn? Nedala mi žádného syna.“ Grommash mu pohlédl do očí a jeho vlastní zraky Garroshe odhadovaly a soudily. Garrosh se neodvážil byť i jen mrknout. Nakonec se zmohl jen na: „To jsem nevěděl.“ Kairoz. Přes Garroshovu tvář přelétl krátký záchvěv. Počítání stébel trávy. Na okamžik se zdržel v myšlenkách, aby si vychutnal vzpomínku na to, jak draka vykuchal, jak mu ruce zalévala jeho horká krev. To pomyšlení jej uklidňovalo. Několikrát se zhluboka nadechl. V tomto světě jsem se nikdy nenarodil. Grommash se nikdy nestal otcem. Tak tohle myslel bronzový drak tím „dokonalým světem“? Garrosh zmobilizoval veškerý svůj důvtip. Přišel čas prozradit, co tu vlastně pohledávám. „Na něco se tě zeptám, náčelníku Hellscreame…“
* * *
„… kdyby ses mohl vrátit a zachránit ji, udělal bys to?“ zeptal se ho cizinec. „Já ano. Můj otec měl čestné srdce. Byl ale oklamán. Zasloužil by si lepší odkaz. Možná si ho zaslouží i Golka.“ … copak nevidíš, že je už pozdě? Skonči to! Odkaz. Grommashův úšklebek se prohloubil. „Slova jsou vítr. Pokud mě skutečně nedokážeš vzít zpátky, je rozhovor o ní u konce,“ řekl. Golka. Tak dlouho si nedovoloval byť i jen vyslovit její jméno. Jak je mohl znát ten cizinec? Tajemný ork natáhl ruku za záda. „Zpátky tě vzít nemůžu, ale můžu ti pomoci, aby ses dokázal podívat kupředu.“ V rukou se mu objevil pruh látky, a když jej cizinec rozbalil, uviděl Grommash uvnitř ležet skleněný střep se zubatými hranami. Cizinec jej položil na zem mezi ně. „Díky tomuhle se vyhneš vlastní neodpustitelné chybě.“ Grommash se věci ani nedotkl. „Tohle jsi měl u sebe celou dobu?“ „Ano, náčelníku Hellscreame.“ Hrana toho střepu byla tak ostrá, že by dokázala zabít, pokud by jej držela odhodlaná ruka. A ty jsi ho nepoužil, ani když nad tebou stáli čtyři orkové, kteří se z tebe snažili vymlátit život? Bylo jen málo takových, kdo byli schopní podobné sebekontroly. „Co to má být?“ Cizinec vyloudil na tváři úsměv. „Jeden přítel tomu říkal… odlesk času. Jeho hrany po něj byly příliš ostré, tak ho mám teď já.“ Zaťukal o úštěpek klouby prstů. Zvuk, který se ozval, se téměř podobal hudbě. „Potvrdí má slova.“ „Tak mluv.“ „Napřed mi dovol, abych ti něco popsal. Zbraně.“ Cizincovy oči se zaleskly. Grommash mlčky naslouchal. Cizinec mluvil o magické energii koncentrované v jediném výbušném bodě, o jakési „manové bombě“. A jakási mocná stvoření zvaná „kouzelníci“ dokázala tuto energii spoutat až do chvíle, kdy mohla být použita k vyhlazení celého klanu. Během mrknutí oka. „Takové zbraně opravdu existují,“ přesvědčoval ho cizinec. Ale nezastavil se zde; popsal náčelníkovi výzbroj, kterou by si nedokázal představit ani v těch nejdivočejších snech. Stroje z kovu a ohně, které dokázaly roztrhat na kusy skálu; točící se čepele, které byly tak široké, že dokázaly i tím nejjemnějším dotykem rozsekat několik nepřátel naráz; dobývací zbraně, které mohly být použity na souši i na moři. „Přísahám, že existují.“ „Nikdy jsem je neviděl,“ podotkl Grommash. „Zatím jistě ne,“ odpověděl cizinec. „Já ti ale můžu ukázat, jak je vyrobit, jak je použít, můžu ti říct i o jejich zranitelných místech. Ale ani Warsongové by je nedokázali postavit sami. Proto budeš potřebovat ostatní klany, jejich zdroje a jejich zručnost.“ Grommashovy oči se zúžily. „V tom případě o ně nemám zájem. Jsem snad blázen, abych dal ostatním klanům šanci všechny nás zničit během jediného zrádného útoku?“ Spojení s ostatními klany by nepřineslo dobro nikomu. Grommash pokynul ke stěnám stanu. „Máme v držení ty nejúrodnější části Nagrandu a díky nim i dostatek jídla, přístřešků, možností lovu. Dost na celá dlouhá léta. Žádný klan nemá odvahu na to, aby nás vyzval. Vědí, že by za to draze zaplatili.“ „Takže takhle teď Warsongové žijí? Klidní a spokojení s tím, co mají? Nechtějí nic víc?“ Na cizincově tváři se mihl stín úsměvu. Jeho slova se zabořila hluboko, a přesto Grommash nepocítil žádný hněv. Touha po zápasech Mak’Rogahn jasně dokazovala, že jeho lidé byli všechno možné, jen je spokojení. Čím to, že měl ten cizinec tak jasnozřivý vhled do záležitostí klanu? „Od touhy mít něco víc vede dlouhá cesta k přání tvých nemožných zbraní.“ … dopřej mi smrt válečníka… Grommash ten hlas nelítostně potlačil. Proč na ni cizincova přítomnost nepřestávala upomínat? Vzpomínka na ni mu jen připomínala hanbu jeho klanu; přesto ji nedokázal zcela pohřbít. „Pravda. Ale z ostatních klanů bys obavy mít nemusel. Ti se proti tobě neobrátí, Hellscreame.“ V cizincových očích tančila světla pochodní. „Ty zbraně poslouží proti společnému nepříteli.“ „A to má být kdo?“ Odpověď mu byla jasná ještě dříve, než tu otázku položil. Náčelník se zasmál. „Draeneiové? Jsi jeden z Gul’danových učedníků? To on o podobných věcech v jednom kuse žvaní.“ Gul’dan v minulosti k němu a zcela jistě i k ostatním náčelníkům vznášel nenápadné připomínky, že nalezl nový zdroj moci, který měl zastínit umění šamanů. A tato moc, jak Gul’dan tvrdil, prý měla být stěžejní, až jednou dojde na válku s draenei. Grommash zatím nebyl příliš přesvědčen ani o tom, že by tato stvoření s modrou kůží byla vůbec nebezpečná, ale Gul’danovy vize byly bezesporu znepokojivé. „Je to ta tajemná síla, o které mluvíš? Chceš stavět tyhle zbraně na Gul'danovu žádost?“ „Ne, náčelníku Hellscreame. S Gul’danem jsem se nikdy nesetkal…“
* * *
„Ale moje zbraně ho zastaví,“ dokončil Garrosh příkře. Pochodně kolem praskaly. Kromě lehkého šelestění vánku opírajícího se o stěny stanu to byl jediný zvuk, který byl kolem patrný. Garrosh viděl svému otci na očích podezíravost. A to ne mířenou na Gul’dana, nýbrž na něj: na Garroshe. „Že ho zastaví? A v čem?“ „V tom, aby přesvědčil tebe a všechny ostatní orky k tomu, aby se dobrovolně poddali otroctví,“ řekl Garrosh. „Gul’dan započne válku, ve které orkové nedokážou sami zvítězit. Spojí klany dohromady a nabídne jim dar, který jim má zajistit vítězství. A toho dne…“ „Jaký dar?“ přerušil jej Grommash. Podobná slova by nebylo bezpečné pronášet před kterýmkoli z klanových náčelníků, ale Garroshův vztek na Gul’dana se přelil i do jeho slov: „Toho dne, náčelníku Hellscreame, budeš první, kdo tento dar přijme, ne protože bys byl slabý, ale proto, že bys nedopustil, aby na sebe takové nebezpečí vzal někdo dřív než ty.“ Garroshovy oči zatěkaly; jeho hlas byl sotva hlasitější než šepot. „Tenhle dar tě bude stát vše. Tvé vzpomínky, tvou mysl, tvou vůli… to všechno budou jenom hračky v rukou tvých nových, neviděných pánů. Můj otec byl podveden stejným způsobem. Jsem tu, abych ti zabránil udělat totéž.“ Jeho otec pozvedl jedno obočí. „Pokud je pravda, co říkáš, pak tvoje skvělé nové zbraně nejsou potřeba,“ řekl Grommash hlasem, který stále nezněl příliš přesvědčeně. „Naše staré zbraně jsou dost dobré k tomu, abych s nimi Gul’danovi vyřízl srdce. Snadný konec.“ Pro takového zrádce až příliš snadný. „Gul’dan je jenom loutka. Zabiješ ho a jeho pánové si najdou jinou schránku, možná několik generací po nás, až všichni, kdo ho znali, budou mrtví,“ řekl Garrosh. „Jejich vzpomínky sahají daleko a dokážou být trpěliví, pokud je to třeba. Ne. Nedáme jim šanci, aby v té snaze pokračovali. Nalákáme je, odhalíme jejich záměry a pak je rozdrtíme.“ Grommash si dlouze povzdechl. „Mluvíš o nemožných nebezpečích, cizinče. Podle tvých slov jsem předurčen k tomu, abych byl podveden nepřítelem, o kterém jsem doteď neslyšel, který mi má nabídnout moc, kterou si ani nedokážu představit, a způsob, jak tomu zabránit, představují zbraně, které jsem nikdy neviděl.“ Potřásl hlavou. „Slova jsou vítr. Jak mi tohle všechno chceš dokázat? Tímhle úlomkem?“ Pokynul hlavou směrem k zakřivenému kousku skla, spočívajícímu mezi nimi. Garrosh přikývl. „Přesně tak, náčelníku Hellscreame.“ „Jak?“ Nad tím zatím hloubal i sám Garrosh. Mohl jenom hádat. Ale předpokládal, že jeho odhad byl správný. Častokrát navštěvoval posvátná místa, když vyrůstal na zničeném, roztříštěném Draenoru, a žádal zde duchy o rady a odpovědi. Nikdy mu neodpověděli. Až když se objevil Thrall, ukázali duchové Garroshovi vizi toho, jak se jeho otec vykoupil. Tím okamžikem započala jeho nová cesta. „Byl bych rád, kdybys se mnou šel ke Kamenům proroctví*,“ řekl Garrosh. „Duchové Nagrandu změnili i můj vlastní osud. Mám důvod věřit, že změní i tvůj.“
* * *
Grommash se poškrábal na bradě. Kameny proroctví. Mnoho šamanů z různých klanů k těm kamenům putovalo, ale jen nemnoho z nich od duchů, kteří v kamenech přebývali, skutečně dostalo nějakou odpověď. Jen ti,jejichž srdce burácí, obdrží radu z bouří osudu, říkalo staré rčení. Grommash se kdysi setkal se starým moudrým šamanem, který na kameny dohlížel, ale samotné místo se nikdy neobtěžoval navštívit. Nebyl přece náčelníkem klanu Bleeding Hollow, který by se musel sám zohavovat, aby zachytil střípek svého osudu. Dával přednost víře, že jeho osud spočívá v jeho vlastních rukou. A přesto teď tenhle cizinec tvrdil, že jsou to právě duchové, kdo ho vede. Zajímavé. „Ty jsi šaman?“ zeptal se Grommash. „Ne.“ „Dokážeš mluvit s duchy?“ pokračoval náčelník. „Ne, náčelníku Hellscreame, přesto ale věřím, že ti propůjčí svou pomoc,“ odvětil cizinec. „Proč by měli?“ „Protože osudy všech, kdo žijí na tomhle světě, leží na tvých ramenou. A to nemluvím jen o orcích. Duchové odpoví na tvé volání.“ „A když ne?“ naléhal dál Grommash. Ani tehdy cizinec nezaváhal. „Pak si vezmeš moji hlavu. V takovém případě ji už totiž nebudu potřebovat.“ Grommash pomalu pozvedl Gorehowl a znovu opřel jeho ostří o cizincovo hrdlo. Jejich pohledy se setkaly. Ork ani nemrkl. „To je velmi nebezpečná cena, kterou nabízíš,“ podotkl Grommash. „Lok-tar ogar.** Pokud tě nedokážu přesvědčit, pak jsem selhal.“ Grommash sekeru opět odložil a ponořil se hluboko do myšlenek. Každé cizincovo slovo bylo záhadou. Grommashovou myslí vířily otázky, ale on žádnou z nich nahlas nevyslovil. Na otázky bude čas později. Co bylo skutečně důležité? Osud? Otroctví? Čest? Vůle? Slabost. … copak nevidíš, že už je pozdě? Skonči to! Grommash zavřel oči. Slabost. Ta byla klíčem ke všemu. Tenhle cizinec, který byl dost silný na to, aby se spoutanýma rukama přemohl čtvero warsongských válečníků, který bojoval tak, jako by mu v hrudi bilo Hellscreamovo srdce, varoval Grommashe před slabostí a tvrdil, že svá slova může dokázat. Dokonce na to vsadil svůj život. Nejspíš mohl jeho přítomnost trpět ještě o chvíli déle, pokud mu skutečně ukáže pravdu. Klan Warsong už nikdy nesmí poznat dřívější slabost. Srdce Warsonga nic neznamená, pokud máte mozek ogra, řekl předtím Grommash. Sám náčelník se o tom přesvědčil tou horší cestou. Tak moc toužil po tom prokázat svou vůli, že se slepě vrhl do boje, který nemohl vyhrát. A neviděný nepřítel zatím čekal na jeho unáhlenost - ne, přímo s ní počítal. … je po všem … Grommash otevřel oči a usmál se. „Půjdeme spolu ke Kamenům proroctví, cizinče, a oba při tom budeme mít na paměti tvoji přísahu,“ řekl. Jeho společník vypadal spokojeně. „To mě těší.“ Náčelník si letmo prohlédl boule a modřiny na orkově těle. „Vydržíš tu cestu?“ „Ano.“ Grommash vstal. Když vyhlédl ze stanu, spatřil, jak se nad obzorem plíží první sluneční paprsky. „Kameny nejsou tak daleko a my toho máme hodně co probrat. Pokud je tohle nebezpečí, o kterém mluvíš, skutečné, jak mám přesvědčit ostatní klany? Mimo Warsongy mě nikdo příliš v lásce nechová.“ Druhý ork také povstal. „Máš ale jejich uznání a také jim budeš mít co nabídnout. Válečnou kořist v takovém množství, že si to ani nedovedou představit…“ Společně vyšli do zlátnoucího úsvitu. Na cizincových rtech pohrával úsměv.
<- Předchozí | Stránka 4 | Další ->

* V originále Stones of Prophecy. ** Vítězství nebo smrt. Pozn.: Grommashovu minulost, boje Warsongů s ogry i smrt Grommashovy družky lépe pochopíte díky shlédnutí videa ze série Lords of War, zaměřujícího se právě na klan Warsong a jeho nezlomného náčelníka. Buďte sami svědky zrození Hellscreamovy legendy.


Naposledy upravil/a Bellatrix 25.09.2014 v 19:11:26.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Bellatrix 19.09.2014 16:55

Děkuji všem.

viktort4
Chcem sa opýtať či neviete kedy budú už preložené nové knižk, rád by som si ich už prečítal
FantomPrint zatím nemá na překlad práva a vypadá to, že je ještě dlouhou dobu mít nebude.
cerberos
nevíte kde koupit nepřeložené knihy???
http://www.amazon.com/http://www.barnesandnoble.com/
Šéfredaktor WoWfan.cz

cerberos 19.09.2014 15:45

fakt ty knihy mi chybí,Stormrage je už dávno přečtený,a já chci další,asi si je budu muset přeložit sám z angličtiny,zrovna ted se ji učím,nevíte kde koupit nepřeložené knihy???

Honza4545 19.09.2014 14:40

viktort4
Hmm, hezký.Chcem sa opýtať či neviete kedy budú už preložené nové knižk, rád by som si ich už prečítal
To nevědí ani lidé ve Fantomprint bohužel.

viktort4 19.09.2014 13:52

Hmm, hezký.Chcem sa opýtať či neviete kedy budú už preložené nové knižk, rád by som si ich už prečítal

Honza4545 19.09.2014 10:07

Výborná práce! Moc děkuju že to překládáš.

Azgraloth 18.09.2014 23:11

skvělá práce jako vždy :P mockrát děkuji

Rowente 18.09.2014 22:38

Díky Bell ..

Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet