WoW kuchařka aneb jak jsme překládali

kuchařka cookbook

Začalo to v Praze ve Veletržním paláci na Světu knihy. Naposledy jsme tam byli pozvaní na křest knihy Durotan, prequelu k Warcraft: První střet. Zatímco tam se mluvilo hlavně o Durotanovi, první Kronice a taky o filmu, letošní rok přinesl jednu novinku, kterou jsme nečekali, i když jsme ve velmi úzkém spojení s Fantom Printem. Zatímco jsme seděli u stolu, Bellatrix s Tomášem Kratochvílem povídali vtipné historky z překládání, já se dívala na anglické vydání kuchařky, které stálo na stole. Většinou na křtech nemluvím, jsem potichu jako myška, občas přikývnu, protože já jsem v překladech většinou na té druhé koleji. Bellatrix s Tomášem si poradí i beze mě. Vystačí si překladově, z gramatického hlediska, jsou schopni si dělat korektury a přemýšlet nad vhodností použitých výrazů. A taky lore znají, takže já přicházím na řadu až ve chvíli, když je překlad hotov a já vychytávám poslední detaily, které jim unikly, protože pod svícnem je největší tma. Ale u kuchařky? Tam už to tak jednoduché nebylo.

Když nám tedy Libor Marchlík z Fantom Printu oznámil, že budeme překládat kuchařku, byla jsem nadšená. V kuchyni se motám od doby, kdy jsem uměla chodit. První vzpomínku z kuchyně mám na to, jak jsem si musela stoupnout na červenou plastovou stoličku, abych mohla krájet papriku a stejně jsem měla lokty v úrovni stolu. S vařením jsem pomáhala, ale nikdy jsem nebyla úplně puštěna, abych něco vytvořila od začátku do konce. Ale peklo se. A to hodně, protože jsem vyrostla na vesnici a tak to bylo umocněno o to víc. Co si člověk neupekl, to neměl a navíc jsme odmítali kupovat cokoliv, co jsme si mohli upéct doma a lépe a za pár korun. Navíc: víte, kolik stojí cukroví, když si ho musíte kupovat hotové? Ale teprve, když jsem se odstěhovala do Prahy, jsem začala péct i vařit víc. Pro jednu osobu pečení nemělo smysl, takže v první práci, kde jsem vydržela po zkušební době, jsem začala nosit své výtvory, aby je měl kdo sníst. Sníst celý koláč je pro mě nadlidský úkol a to i když si to rozdělím na několik dní. Objevila jsem v sobě talent a kolegové mi začali přezdívat "master baker". Dokonce jsem začala zjišťovat, že pečení není taková samozřejmost a spousta lidí by si platila i kurzy, aby se to naučila (vždyť na tom nic není, smícháte to a hodíte to do trouby!). Make long story short, pro mě neexistoval zábavnější překlad. Bellatrix ani Tomáš totiž moc nepečou ani nevaří, takže tady už mou pomoc potřebovali víc.

Zatímco Bellatrix s Tomášem se pouštěli do překladu ingrediencí a samotných receptů a převodů jednotek ze stupňů Fahrenheita na Celsia a z uncí na gramy, já projížděla recepty z hlediska funkčnosti. Tady to má být pražit, ne smažit, tohle se má jmenovat v češtině takhle, ten nástroj se jmenuje takhle a ne takhle. Tahle ingredience je tam proto, aby to fungovalo, když tam hodíš jiný druh, zkazíš to. Tím to ale nekončilo. Do překladu této kuchařky jsem netušila, kolik druhů koření vlastně existuje. Neříkám, že doma jsme ho nepoužívali - a že to byly mnohdy hodně exotické druhy jako kardamom, kurkuma, různé směsi koření - ale když jsem viděla jalovec a uzenou sůl, nedalo mi to, sedla jsem na tramvaj a vyrazila do obchodního centra. Hledala jsem v regálech uzenou sůl, panko strouhanku, jalovec, jestli se u nás vede sušená cibule a česnek (možná na mě budete koukat jako na blázna, ale já si bez sušené cibule a česneku v pohodě vystačila). Světe div se, našla jsem je. Jenomže to je Praha. A ve větších městech budou k sehnání taky. Co se týče menších měst, to už bude možná horší, ale s tím se nic úplně dělat nedá. Když jsem ještě bydlela na vesnici, taky jsme si dělali větší seznam věcí, a když to šlo, vyrazili do Makra v Průhonicích. Pečlivě jsem tedy projížděla každý recept a zapisovala jsem ingredience, o kterých jsem pochybovala, zda budou v Česku k sehnání.

Legrace přišla s těmi, které k sehnání nebyly. Myslela jsem si, že jich bude víc, ale i tak to stačilo, aby mě to na nějakou dobu zaměstnalo. Wonton těsto... Praha má tržnici SAPA, wonton těsto jsem nenašla - když jsem dělala mooncakes, lotosové těsto též neměli a nakonec se musely nakoupit semínka lotosu a udělat ho doma. Projížděla jsem internetové obchody, procházela specializované obchody v Praze. Nic. Muselo se tedy vyrobit. Naštěstí máme internet a strýček Google umí hledat. Na internetu tedy najdete spoustu receptů na wonton těsto s různými obměnami a tak jsme to nejjednodušší vyzkoušeli a hodili do kuchařky. Protože co budete dělat s receptem, který má v sobě ingredienci, která ve vaší zemi není k sehnání. A muset si ji dodatečně hledat na internetu, protože není v kuchařce, není dobrá vizitka překladu.

Red Bean Buns... znáte ten recept? Jestli holdujete japonské kuchyni, pak asi víte, o čem je řeč. Většinou se jedná bochánky plněné sladkou fazolovou pastou anko... aha? Ona je tu těžko k sehnání. Takže opět SAPA. Možná jsem špatně hledala, možná jsem slepá (občas ano, to nepopírám), ale nenašla jsem ji. Opět jsem projela specializované japonské obchody. "Nemáme ji samotnou, ale můžete si zakoupit naše mochi plněné fazolovou pastou!" Tak dík. Nakonec jsem na jednom webu nalezla pastu a to pod jiným názvem než jak měla být... a za množství potřebné na bochánky bych se pěkně prohnula. Zapátrala jsem po internetu a našla, že spousta lidí si pastu vyrábí sama a není to nic složitého. Opět jsem našla spoustu obměn a nakonec jsem se rozhodla pro úplně nejjednodušší z nich. Ty složitější byly o tom, že se propasírované fazole smíchají s cukrem, zalijí vodou, počká se, až se udělá sedlina z fazolí a ta se od vody oddělí přes plátno... což jsem popsala ještě velmi zkráceně a vynechala spoustu kroků. A na tak dlouhý postup už v kuchařce nebylo místo. Pokud bude zájem, zavítejte na naše fórum do vlákna o kuchařce a já se o složitější recept na anko podělím, stejně jako o spoutu dalších věcí, kdybyste náhodou tápali a z nějakého důvodu vám něco nešlo. Pokud se nakonec rozhodnete objednat si fazolovou pastu ze zahraničí nebo z internetového obchodu, kde ji budou mít, celý proces si zjednodušíte ale dle mého je to opravdu drahé. Jak již bylo zmíněno výše, jsem zastáncem toho, že pokud to jde vyrobit, proč to kupovat. Druhý přidaný recept byl tedy na anko, sladkou pastu z fazolí adzuki. Pastu jsem testovala asi třikrát, dokud jsem alespoň tu nejjednodušší obměnu nevychytala natolik, aby se dala jíst. Nejhorší na tom byl fakt, že jsem nikdy anko neochutnala. Jediná možnost, jak mít alespoň hrubou představu, zda jsem docílila stejné chuti, bylo zajít do obchodu kousek od Muzea v Praze a nakoupit si již zmíněné mochi... jenomže to v rýžovém těstě není pečené v troubě a vy musíte počítat s tím, že vám trochu vyschne. Tam jsem naštěstí zjistila, že to není receptem, že mi bochánky nechutnají, ale je to mnou. To se mi potvrdilo o to víc, když mi můj kolega snědl plný talíř bochánků, které jsem donesla do práce. A dalších pár známých mi řeklo to samé. Na stranu druhou, naučila jsem se dělat kynuté těsto, kterého jsem se vždycky tak bála. A nakonec jsem vymyslela, že těsto nechám, ale příště se na fazolovou pastu vykašlu a naplním je chedarem, slaninou a cibulí. Esperanta's Magnificent Chedar&Bacon Buns! Dobře, to zní blbě, budeme jim říkat jen slaninové bochánky, protože na sýr a cibuli každý kašle, hlavně, že je tam ta slanina.

Vtip přišel ve chvíli, když jsem narazila na item #69981. Pivo a chedar? To vypadá dobře. Aha, sakra, haggis? A dá se to tu sehnat? Pokud nevíte, co je to haggis, okopíruji vám text z Wikipedie:

Proslavený skotský haggis naleznete na úbočí většiny skotských hor. Je to roztomilé zvířátko, jehož pravé nožky jsou delší nežli levé, což mu umožňuje pohybovat se po svazích ve velmi vysoké rychlosti, aniž by upadlo. Bohužel takovouto výhodu má pouze při pohybu proti směru hodinových ručiček. Jakmile totiž změní směr, bezmocně se skutálí do údolí. A tam jej již sbírají skotští sběrači haggisu a prodávají jej po celém Skotsku, kde je považován za nesmírnou lahůdku.

Jestli se vám haggise někdy ve Skotsku podaří zahlédnout, pošlete fotku. Dobře, konec legrací, je to ovčí žaludek plněný směsí vnitřností a koření. A je to skotská pochoutka podávaná většinou o slavnostech. Jak ho tedy sehnat? Lidl má občas Anglický týden, ale nikdy jsem jej tam nenalezla. V Praze nám otevřeli Iceland, kde najdete spoustu zajímavých britských specialit, ale ani tam nebyl, protože Iceland je spíše o mražených potravinách, jak už vypovídá z názvu. Proto jsem zařadila jinou taktiku. Můj šéf z bývalé práce je rodilý Skot. Sice ve Skotsku neodžil valnou část života, ale i tak mi to stačilo se ho zeptat a probrat s ním, čím by se haggis dal nahradit. Sám mi řekl: jitrnice, jsou to vnitřnosti taky, sice z jiného zvířete, ale přece. A tak jsem zašla do řeznictví a ptala se na jitrnice. "Je léto, my je nemáme. Stavte se v zimě." Nikdy mě nenapadlo, že mi v řeznictví řeknou tohle a hlavně v Praze. Ve městě nedaleko mé rodné vsi jsme totiž měli řezníka, který nám vyrobil úplně všechno a nepamatuju si, že bych u něj nenašla jitrnice v jakémkoliv ročním období. Nakonec mě zachránil rohlik.cz, kde jsem našla balík jitrnic i jelítek. Jitrnice jsem vyzkoušela a za mě Ironforge Rations chutnaly výborně. Fabien z Heroesfan.cz je vyzkoušela s mletým masem a také prý nejsou k zahození. Než jsem se stačila dostat ke zkoušce s jelítkem, onemocněla jsem na dva týdny a nemohla jsem jíst a vylézt z postele. Plánovala jsem si dohrát Darksiders II, kreslit nebo psát, ale nakonec jsem si začala číst Malazskou knihu padlých, což bylo to jediné, co jsem zvládala. A co jelítko? Stejně se zkazilo a už na test nedošlo. V prosinci však mám šanci si nechat pravý haggis nechat dovést ze Skotska a tak se o rozdíl v receptu podělím s vámi v již zmíněném vlákně na fóru.

V Dragonbreath Chilli jsme museli nahradit druh rajčat v plechovce, které se zde nedají sehnat, za loupaná rajčata, což nám poradil Pavel Býček, jeden z kuchařů, který vystupoval i v nedávných videích. Ale pak přišla na řadu ingredience, kterou nenahradíte, aby kdybyste se snažili: maso ze škeblí. V kuchařce je recept na item #5526 a v receptu je plechovka tvz. baby clams. Pátrala jsem po internetu, netuším, zda je seženete v plechovce a přesně v té podobě v jaké mají být. Pokud se vydáte do Makra či větších obchodních řetězců, kde mají oddělení s čerstvými rybami, pravděpodobně je budete schopni sehnat. Ale v plechovce? Dejte mi vědět, až se vám to podaří. A nahrazovat polévku ze škeblí jiným masem by bylo padlé na hlavu. Až se příště vydám do obchodu, zkusím se po nich poohlédnout, ale zatím to vypadá na to, že si budu (nebo budeme) muset na Clam Chowder nechat zajít chuť.

Co se týče samotného originálu, občas jsme tápali v jedné věci: nespecifikované potraviny. Použijte hořčici, použijte papriku, použijte mouku,... jakou? Co jsem zvládla, to jsem oproti originálu upravila a to hlavně použití mouky. Nevím, jak to mají v Americe a jestli nemají víc druhů těchto potravin. Oni mají například all-purpose flour, což je ve volném překladu mouka na všechno. Pro nás to znamená polohrubou. U některých receptů jsem tedy specifikovala, kde se má použít polohrubá a kde hladká, kde cukr krystal či krupička nebo moučka, protože v originále bylo jen cukr a on je to opravdu rozdíl. Jenomže u dalších věcí se nedalo úplně odhadovat. Já vařím dlouho. Použiji ingredience dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale pokud to v originále není specifikováno, jak to máme přesně specifikovat my?

Může se tedy stát, že u nějakého receptu můžete začít tápat. Může se stát, že vám nevykyne těsto, protože jste opomněli jeden maličký detail nebo důležitý krok. Také můžete určitou věc péct déle nebo se vám může spálit, kdybyste ji nekontrolovali, protože každá trouba peče jinak. Proto tu máme na fóru vlákno o Warcraft kuchařce. Kdykoliv si nebudete něčím jistí, budete potřebovat poradit, něco se vám nepovede a nebudete vědět proč, napište. Jsem schopna poradit nebo pro vás recept vyzkoušet. Nebo vám může odpovědět i někdo jiný, kdo je ve vaření zkušený. Radím však: začněte s jednoduchými recepty, pokud jste se k vaření a pečení nikdy nedostali. Díky jednodušším receptům začnete chápat, jak věci fungují, jaké ingredience jsou lepší, proč musíte použít hladkou mouku místo polohrubé, začnete chápat kombinace chutí a když tedy přistoupíte ke složitějším receptům, už si budete schopni říct: aha, tady bych použil tuhle ingredienci, protože už si umím představit, jak to bude chutnat. Nebo třeba zkusíte nějakou ingredienci nahradit tou, která vám bude lépe vyhovovat. Řeknete si, že nepoužijete višňový džem, ale že ten váš domácí a z jiného ovoce může také fungovat. Stručně řečeno, levelujte. Experimentujte. Ve hře se také musíte nejdříve naučit item #6888 a teprve po nějaké době umíte udělat item #12217.

Doufám, že si vaření užijete tak, jako já jsem si užívala překlad a samotné vaření a pečení z Warcraft kuchařky mě nesmírně baví, protože obsahuje velkou spoustu zajímavých receptů, které můžete dělat každý den.

Koupit Warcraft kuchařku

Vlákno o Warcraft kuchařce

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.