Heralds of the Hope - in the dark chambers of Naxxramas

• Marsian
• 07.11.2009
• Hlavní

Za brzkého severského rána v zemi Dragonblith, zpustošenou válkou, se objevila skupina dvaceti hrdinů z bratrstva „Poslové naděje“, letících na svých bílých dracích směrem k temné nekropoli Naxxramas. Před velitelem Marsianem a jeho letkou stál těžký úkol a to zničit nebo oslabit největší nekropoli samotného Arthase-Lich Kinga, pána zla a nemrtvých. Doletěli k bráně nekropole, ale bylo divné, že jim nikdo nebrání v cestě. Vešli tedy dovnitř a rázem se octli v kopulovité místnosti s lomenou klenbou a pěti otevřenými, vysokými dveřmi. Z jedněch dveří se ozývaly hlasy mrtvých, křik mučených a vanul z nich zápach tlejícího masa. Druhé dveře se zdály nejklidnější, bylo jen slyšet dopadající kapky slizu na holou zem. Z třetích největších dveří uprostřed byl cítit jen mrtvý chlad. Ve čtvrtých dveřích byla splet´ pavučin a v pátých byla cítit temná magie. Někteří z letky chtěli raději jít pryč, avšak nechtěli opustit své přátele. Marsian jako velitel se rozhodl jít raději druhou cestou. Tak opět šli, až se najednou dostali do velikého temného sálu. Vojáci zde viděli jen pár nemrtvých, krčících se na krajích v blízkosti vysokých pilířů. Už chtěli zaútočit na tu hordu nemrtvých, když se za nimi objevil Patchverk, Grobulus,Gluth a Thaddius s dalšími dvaceti zombiemi. Střet propukl v krvelačná jatka, kde zemřelo pět hrdinů, ale i přes tyto ztráty se bojovníkům přírody povedlo porazit tyto temné zrůdy i zbylé zombie. Ti co zbyli, pokračovali do dalších a dalších prostor, až se dostali do části pevnosti plné temných rytířů smrti. Zde se setkali rytíři smrti a rytíři života, aby se utkali v boji na život a na smrt. Boj byl dlouhý. Temní rytíři v černých zbrojích vyvolávali nemrtvé, zombie a ghuly. Rytíři dobra zas stromy, enty a duchy přírody. V té chvíli ani jeden z hrdinů nepočítal, že přežijí. Avšak mezi druidy byli i mágové. Mágové využili svých schopností a v kombinaci s druidismem se hrdinům podařilo utéct do temně modrých dveří, ze kterých sál mrtvý studený vzduch. Neměli kam se schovat. Brána byla zavřená a chodbou odkud přiběhli už běželi pronásledovatelé z celé pevnosti, přivoláni hlukem boje. Jediná cesta vedla vpřed. Proplížili se kolem ledového draka až k pánovi celé pevnosti Kel´thuzadovi ,nejvyššímu lichovi v Artasově armádě. On už o nich dávno věděl. Vyzval Marsiana a zeptal se ho: „Co sis myslel, že dokážeš, že dobiješ nekropoli sám???“(mezitím přiběhli nemrtví z celé pevnosti a zastavili se ve dveřích.) Marsian odpověděl: „ Ne temný Kele , ale jen ukázat světu, že je možnost porazit temnotu“. A obyvatelé Azerhotu se nemusí bát Artase a jeho kumpánů“. „PCHE“ udělal Kel. „Přišli jste sem sami a sami zde zemřete“, řekl a zaútočil na zbylé hrdiny. Celá armáda nemrtvých, temných rytířů, zombií, nerubianů a vrykulů zaůtočili na hrstku drujdů a mágů. Bojovali, protože věděli, že je to jejich konec. Pak Palarin řekl Marsianovi: „Zachraň se alespoň ty!!“. „Ne, padnu jako jeden z vás“ řekl Marsian. Hrdinové se schovali do magické bubliny. Vytvořili kruh kolem Marsiana. Mág Laajla řekla: „Tento štít, ačkoliv je silný a dohromady ho držíme, nevydrží dlouho“. Pak hrdina Telan řekl: „Potom ..... , dáme ti svou energii, a ty už pak uděláš to, co uznáš za nejlepší. Víme, že nás nezklameš.“ Dali Marsianovi energii. Štít se rozpadl. Všichni bránili Marsiana, aby se na něj nikdo nedostal. Hrdinové padali k zemi pod mocí temných kleteb a kouzel jeden po druhém, (ale jejich duše odešly do Marsianovy hole, protože se bály, aby je nevysál Artas.) Všichni kromě Marsiana padli. Marsian v křečích kletby řekl: „Tohle není konec“. Vytvořil bílé krásné světlo a to oslepilo všechny zrůdy. Toto světlo prosvitlo přes temné stěny nekropole a probudilo přírodu pod ní. Najednou vyrostly obrovské krystalické, magické a přírodní kořeny, které chytily nekropoli. Táhly ji k zemi a prorostly všude, kde temnota sídlila až moc dlouho. Když to Kel spatřil, vzteky vzal svůj obrovský meč a probodl Marsiana. Marsianova duše přešla do jeho hole. Kel popadl Marsianovu hůl, aby vysál její úžasnou moc. Nešlo to. Popadl ji oběma rukama a síla hole jím začala procházet. Zasmál se svým temným hlasem, když v tu chvíli se hůl rozzářila a začaly z ní vyrůstat kořeny, jež uvěznily Kela. Na holi se vytvořily pukliny a trhliny, jimiž procházelo bílé světlo. Kel zakřičel tak hlasitě, jako by uviděl smrt. On ale neviděl smrt, nýbrž duše hrdinů, které zabil. Sebe spatřil ještě jako člověka, který bojoval proti temnotě. V tu chvíli hůl explodovala. Trosky Naxxramasu se rozletěly po okolních pláních. Z nedaleké Horďácké pevnosti přijel prozkoumat trosky nekropole kmen Frostwolf. Tito válečníci pod vedením šamana Wrasthise pobili zbytky nemrtvých legií. Když už nebylo, jak by více pomohli, všiml si Wrasthis hromádky popela před Kel´thuzadovým trůnem. Přiblížil se k popelu a uslyšel hlasy. Uvědomil si, že jsou to ti, co zničili Naxxramas. Začal je tedy oživovat pomocí šamanského léčení. Vzniklo mohutné světlo, ale nebylo těl, jen duší. Proto vytáhl měšec s prachem, který našel v Dalaranu a vhodil jej do onoho světla. V tu chvíli se uprostřed světelného sloupce objevilo to bílé, krásné světlo. Wrasthis probudil přírodu, která dala duším tělo enta a to světlo přeměnilo enty na lidi a elfy. Hrdinové poděkovali Wrasthisovi a zavolali si své draky. S nimi pak zmizeli neznámo kam, prý se zas objeví, až bude potřeba. Tito hrdinové přírody pod velením Marsiana sice padli, ale za to co udělali, jim byla dána možnost opět žít.


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.