Povídky ze života Death knighta

Den 1.

Byla mi hrozná zima. Otevřel jsem oči a probudil se na zamrzlé podlaze. Jenom co jsme se zvednul, přiběhli ke mně dva týpci. Nevěděl jsem, jestli jsou větší, než by normální lidé měli být, nebo jestli je to jen tím že sedím přimrzlý k vrstvě ledu a můj hůl Boby na mě otupěle zírá. Nicméně proti mně jeden z těch dvou začal máchat sekerou (doufal jsem, že to je jenom rekvizita k nějakému natáčení), ale tak jako tak jsem byl přinucen trochu rozpustit led, ke kterému jsem přimrzl, abych se vyhnul další ráně, která by mi mohla způsobit dost nepříjemnou bolest hlavy. Zvedl jsem se a nahmatal přitom na zemi svoji polearmku, věčně obklopenou zvláštní ledovou mlhou a podrazil jsem tomu chlápkovi se sekerou nohy, a následně ho nechal přimrznout k zemi, dřív než se mohl vzpamatovat a znovu proti mně vyrazit. Podíval jsem se po tom druhém, ale zahlédl jsem už jenom stoupající vlnu ledu mířící ke mně. Narazila do mě a shodila mně na zem, přičemž mi zamrzly snad všechny kosti, co jsem si v těle za ty roky napočítal. Podíval jsem se směrem odkud to přišlo, protože s hlavou jsem mohl ještě trochu pohnout, ale to už jsem viděl Bobyho, jak se sápá na toho druhého chlápka a s obvyklou taktností jemu vlastí mu vytahuje mozek z hlavy. Asi po půl hodině jsem zcela rozmrzl (teda alespoň do míry, na kterou jsem v těchle končinách zvyklý) a šel jsem se porozhlédnout, kde to vlastně jsem. Po chvíli jsem zjistil, že jsem ve vesnici na zledovatělém horském svahu, plné dalších těch obřích chlápků. Konečně jsem se začal rozpomínat na včerejšek. Byl jsem v jedné blízké základně Frotsaken, nebo jak si to říkají a bavil jsem se s jedním nemrtvým o tom, jak to tady v okolí zrovna vypadá. Řekl mi něco o problémech s nerostlým hmyzem v lesích a taky o této vesnici, která prý vojensky ohrožuje tu jejich. Potom jsem si vzpomněl, že jsem mu slíbil nějakou tu pomoc a po pár pivech jsem se vydal sem. Kouknul jsem se do svého zápisníku a viděl jsem, že když jsem byl včera ,,pod parou´´ tak jsem téměř nevědomky vyhladil polovinu zdejšího obyvatelstva a tak jsem se rozhodl vyrazit zpátky do míst, kde by podle mapy měla být nejbližší spřátelená vesnice, ze které jsem včera vyrazil a tak jsem zapískal na svého nemrtvého poníka, který v několika nejbližších okamžicích přiběhl a já jsem mohl vyjet, směrem, kterým jsem tušil vesnici. Cestou zamrzlou krajinou jsem vzpomínal, jak jsem získal svého nemrtvého poníka. Bylo to před mnoha lety, když jsem byl na kurzu vaření na místě zvaném Acherus kdesi v severních zemích Eastern kingdoms. Já jsem jako jediný včas získal speciální přísadu pro speciální typ pokrmu, kterému jsme přezdívali Elf na paprice. Díky tomuto činu jsem vyhrál v soutěži svého poníka, který mi zůstal až dodnes. Jedině je snad škoda, že mě od toho dne už z nějakých mně neznámých důvodů nechtějí pustit do Silvermoonu.
Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

milanko 12.10.2011 20:31

no ja neviem

voky 13.09.2011 18:36

pokusím se co nejdřív

milanko 13.09.2011 17:46

1.Dlhší príbeh2.Lepšie vysvetlívky aby každý pochopil 3.Ďalší diel

voky 13.09.2011 16:33

komentujte pls lidi

Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet