link

The Untamed Valley, 6. kapitola

http://media.wowfan.cz/uploaded/TheUntamedValley
„Drž toho mushana dál od domu!“ zahulákala Lyalia. „Pišišvor neposlouchat!“ zaječel Mung-Mung v odpověď, zatímco se držel mushanova krku jako o život. Vlčí přízraky byly sice jenom nehmotné iluze, nic víc, ale jančící mushan z nich byl vyděšený k smrti. Bylo jediné štěstí, že se zvíře alespoň pohybovalo směrem pryč od domu. Pak Lyaliinu pozornost přitáhl zvuk ohýbání a praskání dřeva. Spatřila Vindicatora Maraada, jak vybíhá z budovy takovou rychlostí, jako by se za ním hnala sama smrt. „Je zase při síle!“ Maraad se zastavil a otočil se ke dveřím. „Kolik jich zbývá?“ „Jen tihle dva,“ odpověděla Lyalia. „Tak to skončeme!“ Jeho pohled krátce zalétl k pandarenům. „Pomozte, jestli můžete.“ Na scénu vstoupili dva orkové. Zertin se potácel a rukou si tiskl čelist, jako by utrpěl nějaký těžký úder. Ten druhý byl Mashok. Jejich někdejší zajatec pozvedl ruce. Široké úponky hadího kořene se obtočily kolem obou podpůrných trámů Mudclawovy usedlosti. A pak se naráz oba sevřely. Dům se zřítil jako domeček z karet. „Kořeny. Víme jistě, že nakonec není druid?“ zeptala se Lyalia. Maraad si povzdechl. Půdu pod Lyalinýma nohama prorazily další kořeny. Elfka ladně odtančila z jejich dosahu. Země zasténala. Lyalia viděla, jak Maraadovo kladivo září, když s ním odrazil několik kořenů. „Nějaké nápady?“ zvolala. „Nebojuj s duchy. Bojuj s nimi.“ Lyalia si všimla, že se Maraad snaží žádný z kořenů přímo nerozmačkat. „Rozumím. Už jsem se bála, že to bude snadné,“ odvětila. Od doby, kdy orkové vystoupili z domu, uběhlo teprve pár chvil. S každou další uplynulou vteřinou však bude její úkol těžší. Lyalia vyrazila kupředu a neustále se krčila a uhýbala, bojujíc s touhou zkrátka si prosekat cestu skrz útočící kořeny. Doufám, že víš, co děláš, Maraade. Pod jejíma nohama se náhle rozevřela široká trhlina a Lyalia měla co dělat, aby doskočila na její okraj. Dole pod sebou spatřila rudě žhnoucí lávu. Oba temní šamani před ní začali pomalu ustupovat. Zemi před ní prorážely ostré kusy skály. Jeden úponek hadího kořene se jí natáhl po krku. Jak měla tu vzdálenost mezi nimi překonat? Za jejich zády se náhle vynořila jakási postava. Gina. Lyalia předpokládala, že Gina rychle zaútočí a zase se stáhne, ale mladá pandarenka místo toho skočila Mashokovi na záda, jednou rukou se zachytila jeho ohonu a tu druhou mu obemkla kolem hrdla. Druhý ork, Zertin, zaváhal. Blížil se k nim totiž někdo další. Farmář Fung. Lyalia i Maraad zaútočili. Mashok shodil Ginu ze zad, jen aby ho vzápětí povalil Haohan. A zatímco se Zertin vyhýbal Fungovým nůžkám, dostal se na dosah Lyalii. Noční elfka dvakrát švihla čepelí. Prvnímu útoku se Zertin vyhnul, ten druhý mu rozsekl paži. „Dost!“ Mashok, ležící na zádech, ostře tleskl. Gina a Haohan se vzápětí vznesli do vzduchu s hrdly obtočenými hadím kořenem. Další úponky dorážely na Funga a jeden z nich ho zachytil za kotník. „Souhlasím,“ ozval se Vindicator Maraad. Jeho kladivo hvízdlo vzduchem. Mashok zařval a pokusil se odvalit stranou. Přesto zbraň přistála přímo na jeho pravém stehně. Lyalia zaslechla tříštění kostí. O chvíli později prorazily tři ostré kořeny Maraadův pancíř. Maraad se zachrčením padl k zemi. Hlínu pod ním zbarvila temně modrá krev. Zertin vztekle zařval, ale jeho ústa se s cvaknutím zavřela, když na jeho čelisti přistála čísi pěst. Hillpaw. Zertin klesl na kolena. Dva kořeny vzápětí prorazily pandarenova ramena a stáhly ho na zem. „Hillpawe!“ Lyalia zuřivě máchla čepelí a pohřbila ji hluboko v Zertinově hrudi. Pět, pomyslela si. Než však stihla udělat cokoli dalšího, ucítila, jak jí něco obtáčí krk a pevně se utahuje. Do masa se jí zařízly ostré trny. Kořeny s ní škubly k zemi. Sama jsem jich dostala pět. A dohromady devět z deseti. To není špatné.
* * *
Mashok pozvedl ruce, pěsti zaťaté. Kořeny se začaly pomalu utahovat a zároveň držely všechny pandareny bezmocné na zemi. Jediný, kdo zůstal na svobodě, byl hozen, a Mashok ho pořád slyšel rozčileně houkat kdesi v povzdálí, kde se snažil udržet splašeného mushana pod kontrolou. Noční elfka sebou škubala, jak se snažila osvobodit od rostliny, která jí svírala hrdlo, zatímco draenei těžce dýchal a držel se za břicho, v němž stále vězely ostré kořeny. Bylo po všem. Duchové v orkově mysli lkali a kvíleli; pro jeho uši to byla píseň vítězství. Zertin se naposledy trhaně nadechl, než znehybněl - ve smrti se připojil k ostatním temným šamanům. Nebyla to žádná tragická ztráta, usoudil Mashok. Jeho podřízení ho stejně vždycky jenom zpomalovali. „A teď,“ řekl Mashok, vychutnávaje si potěšení z toho okamžiku, „dodržím svůj slib.“ Zkroutil prsty a kořeny poslušně vytáhly Vindicatora Maraada do kleku. „Ty a noční elfka zemřete jako poslední. Až si to vyřídím se všemi farmáři, které jste nedokázali ochránit.“ „Na tom nesejde.“ Trpká slova vyšla spolu s krví z úst starého Hillpawa. „Zůstal jsi sám. A země sama dobře ví, kdo je její nepřítel.“ „To je dobře.“ Mashok se usmál. „Celé vaše generace na tuhle zemi dohlížely, je to tak? Takže mě dobře poslouchej: já tuhle zemi posypu solí. A její duchové zaplatí za vaši pošetilost. Až odejdu, tahle země už nezrodí ani stéblo.“ Ork věnoval starému pandarenovi pohled plný pohrdání. „Budou vědět, že jsi se mnou chtěl bojovat, a budou vědět, že to budou oni, kdo bude muset zničit vše, co jsi pomáhal vybudovat.“ „Oni už to vědí. Že si přeješ jejich konec. A že stojíme proti tobě,“ ozval se draenei hlasem plným bolesti. „Vědí to.“ Mashok ho ignoroval. Celá země ztichla. I duchové umlkli. Už neprosili o smilování. Už se nepokoušeli uprchnout. Už nenaříkali. Konečně se poddali. Jen v poli za Mashokovými zády se ozýval jakýsi tlumený šelest. On se však neotočil. Stejně tak ho nezajímalo, že hozen stále z plných plic vyřvával kdesi v dálce. Ten už neznamenal žádnou hrozbu. „Tahle země lehne popelem. Oheň si najde dokonce i brouky a vši lezoucí v hlíně. Na téhle půdě už nic nevyroste. A potom…“ „Ani mrkev?“ zeptal se Fung. Hrdlo měl tak pevně stažené Mashokovým kořenem, že ze sebe ta slova stěží vypravil. Mashok ho probodl pohledem. „Ani mrkev tu už neporoste?“ Chvíli bylo ticho. „I teď se mi vysmíváš?“ zeptal se ork jemně. „I teď…“ „Je to jednoduchá otázka,“ pokračoval Fung. „Porostou tu ještě někdy mrkve?“ „Ne!“ Z orkových úst vylétlo několik slin. Mashokova slova přeletěla nad zemí. „Tady už nikdo nikdy žádné mrkve pěstovat nebude!“ Proč se ten farmář sakra usmíval? Mashokovy kořeny přiškrtily pandarenův krk ještě těsněji, až trny prorazily kůži. „Myslím, že tě zabiju jako prvního,“ řekl. A pak se ork náhle odmlčel. Duchové byli klidní. Až příliš klidní. Příliš poslušní. Šustění ozývající se z pole se přiblížilo. Mashok se otočil. Rozlilo se před ním moře rudě zářících očí. Virmeni. Stovky a stovky virmenů. Musely jich být snad tisíce. Jen tam tak stáli a zírali na něj. Ten šustot v polích… A duchové Mashoka nevarovali. Jeden z hlodavců vystoupil kupředu. Byl to ten s bíle žíhanou srstí a zatočenými předními zuby. Začenichal. Mashok k němu mávl rukou v opovržlivém gestu. „Ztrať se. A hned.“ Virmen naklonil hlavu na stranu. Ani se nehnul. „Ty… zabít mrkve?“ Mashok vycenil zuby. „Zmiz.“ Země se pod tím jediným slovem otřásla. Duchové země se mu konečně podvolili. Masa virmenů se při záchvěvu země zavlnila, ale v jejich zneklidňujících rudých očích nebyla patrná ani známka strachu. „Ty říkat, že zabít mrkve,“ řekl virmen s hákovitými zuby. „Proč ty zabít mrkve?“ Bylo to tak absurdní. Ty potvory potřebovaly dostat lekci. Mashok chladně přikázal zemi, aby velícího virmena spolkla. Aby se otevřela pod jeho nohama a pohltila ho. Ne, odvětila země. Mashok udeřil na jednoho z duchů. Ten zavyl v agónii, ale stále odmítal. Každý okamžik tvé další existence bude naplněn bolestí, jestli neuposlechneš, slíbil Mashok duchovi. A stejnou myšlenku vyslal i k ostatním. Neopovažujte se mě znovu odmítnout. „Ostatní vysoký pěstovat mrkve,“ promluvil znovu bíle žíhaný virmen. „Oni růst velký mrkve. Ty nezabít mrkve. A nezabít další vysoký.“ Spal je na prach, přikázal Mashok duchovi ohně. Ne, odpověděl duch a vzápětí vykřikl. Duch větru ani nečekal, až se na něj Mashok obrátí. Nepodvolím se. Ani já ne, doplnil ho duch vody. Mashok sevřel svou vůlí ty jejich, jako by je chtěl svou myslí zbičovat, způsobit jim bolest, jakou dosud nepoznali. A oni se ani tehdy nevzdali. Proti nám nebojovali, řekl duch ohně. Nepomůžeme ti. Kořeny, poutající pandareny i oba alianční bojovníky, se uvolnily a ochably. Draenei zachroptěl, když mu ostré úponky vyklouzly z rozervaného masa. „Ne,“ zašeptal Mashok. „Ty nezabít mrkve,“ zaskřehotal virmen s hákovitými zuby. A masa jeho druhů po něm začala ta slova opakovat. „Nezabít mrkve… Nezabít mrkve…“ „Pokloníte se mi!“ zařval Mashok hlasitě. Věděl, že ho duchové slyší. „Pokloníte se, nebo vás zlomím! Nic nemůže vzdorovat věčně!“ Ani nemusíme, odpověděli duchové jednohlasně. Stačí jen pár chvil. A pak už Mashok jen zahlédl záblesk jasného světla a něco mu narazilo ze strany do hlavy. Tvář se mu zabořila do hlíny. Ještě spatřil, jak zářící kladivo Vindicatora Maraada padá k zemi. Moře virmenů se rozlilo kupředu. „Nezabít mrkve!“ Mashok vykřikl a podnikl poslední zoufalý pokus odrazit vlnu zubů a zářících očí, která ho celého zalila.
* * *
Ze středu té pekelně se svíjející hromady zazníval agonický řev. Ork se snažil bojovat, ale každý virmen, kterého se mu podařilo odhodit pryč, vzápětí zase přihopkal zpátky. Haohan to pozoroval, těžce dýchaje. „Vždycky jsem věděl, že jsou ti hlodavci aspoň k něčemu dobří. Jsi v pořádku, Gino?“ Jeho dcera beze slova mávla rukou, ale on si všiml, že jí srst zbarvila krev. Jeho oči se střetly s Maraadovýma. „Dokážeš je zastavit?“ zeptal se Maraad. Stál na nohou, ale očividně v bolestech, a rukama si svíral rány na břiše. Přesto však dokulhal ke starému Hillpawovi a poklekl vedle něj. Kolem se rozlilo Světlo a pandaren překvapeně vzdychl. Díry v jeho ramenou se zacelily. „Zastavit je?“ Haohan znovu zabrousil pohledem k té chaotické hromadě uprostřed pole. Vypadalo to, že je temný šaman pořád naživu, ale virmeni ho pomalu táhli k nejbližší noře. „Proč bych to dělal? Zničil mi dům.“ K Haohanovi přistoupila Lyalia. „Věř mi, chápu tvé pocity,“ řekla noční elfka. „Ale bez ohledu na to, co si zaslouží, bude lepší nechat ho naživu.“ „Spravedlnost?“ „Je to temný šaman,“ upozornila ho Lyalia. „Jen málo z nich se nám podařilo zajmout, a ještě méně jich disponovalo takovou mocí. Cokoli, co se od něj budeme moci naučit, bude k užitku. A ano… taky spravedlnost,“ dodala po chvíli s úsměvem. Haohan si promnul bolavé rameno a chmurně potřásl hlavou. „Máš pravdu. Takovýhle konec by pro něj byl moc jednoduchý.“ Se zasténáním se postavil a vydal se směrem k hromadě suti, která bývala jeho domovem. „Co jsem to… Ach, ano,“ zamumlal, odtáhl stranou kus zborcené střechy a odhalil průchod do sklepa. Dokonce i v okolní temnotě, která dosud halila přicházející úsvit, byly řady obrovských mrkví dobře viditelné. „Gino, vyřídíš za mě pozvání?“ Gina se zašklebila bolestí a odkašlala si. „Mrkve!“ zahulákala. Virmeni okamžitě ztichli a stovky rudých očí se obrátily k ní. „Máme tu mrkve! A děkujeme! Tolik k naší sklizni,“ zabručela si ještě pro sebe. Haohan ukázal směrem do sklepa a několikrát teatrálně přikývl. „Všechny naše mrkve! Dejte si!“ Tvorové zprvu váhali a chvíli těkali pohledy z orka na pandarena i mezi sebou navzájem. Jako první nechal šamana šamanem ten s hákovitými zuby. A jeho druhové ho brzy následovali. Vindicator se pomalu protlačil mořem virmenů. Ne všichni nechali orka na pokoji a on teď jemně odstrčil stranou těch několik zbývajících, co do něj nepřestávali kousat. Zavrčeli na něj, ale nakonec také podlehli pokušení v podobě sklepa plného mrkví. Mashokovy oči divoce planuly. Jeho tělo připomínalo hromadu mletého masa. Maraad vedle něj poklekl a nabral koncentraci k léčení. „Myslím,“ řekl mezitím, „že takhle sis konec toho všeho asi nepředstavoval.“ Krajinu zalil přicházející úsvit.
<- Předchozí | Stránka 6 | Další ->


Naposledy upravil/a Mordecay 10.09.2014 v 12:24:59.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

horpa 07.09.2014 00:37

Diky moc. A jen tak mezi nama - moc pekna povidka.

Bellatrix 06.09.2014 19:59

Opraveno.

Šéfredaktor WoWfan.cz

horpa 06.09.2014 19:34

Tohle je posledni kapitola? Protoze odkaz na dalsi kapitolu me hazi na neexistujici stranku.

Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet