Boldfire - Smrtelné překvapení

• Hanzik
• 22.09.2009
• Fan Fiction

1. kapitola

Je krásný letní den a Stormwindské vlajky lehce mihotají ve větru. Přišel jsem na místo setkání se svými přáteli a netrpělivě jsem poposedával na kameni a nemohl se už dočkat,až vyrazím na svůj první lov. Zahleděl jsem se do dáli a spatřil jsem Akashu v jejím novém loveckém oděvu a jako vždy jí to náramně slušelo. Její krásné dlouhé vlasy jí plápolaly ve větru a oči svítily jako dvě studánky. Mrkla na mě jedním okem a já hned vystřelil z místa a šel ji naproti pozdravit. "Ahoj, jak se dnes máš?" řekla a nasadila si svou helmici. "Nemůžu se…" nestihl jsem ani doříct větu a přířítil se ještě celý zadýchaný Kotrijkk a vyhrkl: "Soráč, že jdu pozdě, dělám teď na něčem novém, to budete koukat!!" "Doufám, že jsi nic nezapomněl, Hektore…" řekla Akasha a podívala se na mě mírně přísným pohledem. "Mám vše, co jsi mi říkala." řekl jsem odvážně. "Tak můžem vyrazit, co říkáte?" mrkl na nás Kotrijkk a nasadil si svůj batůžek na záda.

Šli jsme hlavní bránou a cílem naší cesty bylo dopravit se do zakázané části lesa, kde ale Akasha jako dvorní Hunterka měla volný přístup. Její hunterské zkušenosti jdou příkladem nejednomu začínajícimu Hunterovi a tím pádem i mě. Kotrijkk cestou vyprávěl dobrodružné příhody a příběhy o kterých četl, anebo zaslechl v SW hostinci.
"Slyšel jsem, že v tom lese straší." řekl a škodolibě se na mě usmál.
"Ale nech toho, Kotri, víš dobře, že to není pravda, nestraš Hektora, podívej jak zbledl." Usmála se a koukla směrem ke mně.
"Nechte toho vy dva!! Na to vám neskočím!" Vychrlil sem ze sebe a doufal, že to není pravda.
"STŮJTE!!!" Zavelela Akasha a zadívala se do země.
"Vidíte ty stopy??? Kde se tu vzaly?? Tato část lesa už je přes rok pro veřejnost uzavřená." pokračovala.
"Že by pytlák?" odvětil Kotri.
"Pytláci nejsou natolik odvážní, aby se vydali sem! Bez zkušeností se tu ztratí každý!" špitla Aky.
Naklonila se nad stopy a hned uviděla další.
"Nejsme tady sami! Jsou blízko!"
Náhle mě zachvátil pocit strachu, Kotri si toho všiml a vykřikl magickou formuli a najednou každého z nás obklopila magická clona.
"Teď jsme v bezpečí."pravil.
Trochu jsem se uklidnil, ale i přesto jsem vytasil meč a byl jsem připraven na vše. Akasha tasila svůj nádherný runový luk a nachystala si šíp k tětivě. Nastalo hrobové ticho, které přerušilo hvizd šípu, který někdo z dáli vypálil. Viděl jsem, jak se šíp řítí přímo proti mně a já najednou strnul a nemohl se ani hnout. Tohle už nebylo cvičení, byl to opravdový boj. Myslel jsem, že už bude po mě, ale šíp se zastavil o bariéru, kterou kolem mě vytvořil Kotri a v duchu jsem mu nekonečně dlouho děkoval. Ale mé myšlenky se dlouho nemohly upírat k prvnímu šípu, protože už se k nám řítily další dva, které nás naštěstí minuly.
"Scarleťáci!" zakřičela Aky a vypálila šíp směrem odkud jeden přiletěl.
Jakmile jsem uslyšel to slovo, polilo mě horko a pot mi začal stékat po obličeji. Scarlet Crusaders jak si říkali, byli nejobávanější bandité Stormwindu. Jejich sídlo dosud nebylo nalezeno a jejich krvelačné činy byly známy po celém SW.
Chopil jsem se taky luku a vypálil svůj šíp, který, jak se zdá, zasáhl svůj cíl, protože jsem uslyšel smrtelný výkřik. Nebylo moc času a tak sem tahal další šíp a znovu vypálil. Když tu najednou se z okolních křoví vyřítili 3 bandité s meči, ale Kotri neváhal a vykřikl magické slovo a namířil svou paží na jednoho z banditů a ten se ve smrtelné křeči skácel na zem. V jeho výrazu bylo znát, že musel prožít strašnou bolest. Dva zbylí, po smrti svého pobočníka, na nic nečekali a s výkřikem se na nás hrnuli. Jeden mířil na Aky a druhý šel po mě. Začali sekat kolem sebe, ale naše ochranné štíty jejich nápor vydržely, neváhal jsem, tasil meč a začal rány oplácet. Aky udělala to samé a přestala si všímat nepřátelských lučištníků. Dvěma ranami složila svého protivníka k zemi a rozběhla se do lesa na lučištníky. Já jsem měl s banditou větší problémy, ale Kotri mezitím dal ruce blízko sebe a začal shromažďovat velké množství energie a vypálil ji směrem k banditovi, který to vůbec nečekal a upadl k zemi. Pro mě už pak nebylo těžké mu ulehčit od jeho trápení. Magické štíty kolem nás už zmizely a my jsme se už museli spoléhat jen na sebe. Náhle proletěl šíp a zasáhl mě zezadu do ramene.
"Nééééé" zakřičel Kotri a přiběhl ke mně.
Vytrhl šíp z ramene, natáhl svou ruku nad ránu a něco zašeptal. Rána se začala zázračně rychle zacelovat, až zcela zmizela. Když v tom mě zasáhl další šíp, tentokrát do krku. Nemohl jsem nic dělat a rázem jsem se v bezvědomí skácel k zemi…

| pokračovať na 2. časť --->

---

Naspäť do sekcie Povídky


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.