link

Dark Mirror - Kapitola 3.

  Nathanos    Sylvanas    Legion   

Příliv agónie ustoupil a Nathanos nabral vědomí. Celý sál se tvárnil, zatímco pomalu otevíral oči. V jednom rohu klečela valkýra. Stvoření, které zářilo velikostí a nesmiřitelností, se nyní zdálo malé a bezbranné.

Temná paní stála v blízkosti svého šampióna. „Jak se cítíš, Blightcallere?“

„Mrtvý,“ pronesl vyprahle. „Ale ne tak jako předtím.“

Jeho hlas zněl jinak. Již nebylo stop po chrapotu vycházejícím z poloodumřelých hlasivek. Zároveň však nedisponoval tónem živého muže. Ani nezněl smrtonosně, přestože by někdo mohl tvrdit opak.

Sylvanasiny oči zářily. „Povstaň, můj šampióne.“

Sejmul nohy z oltáře a postavil se. Z ničeho nic však zalapal po dechu. Připadalo mu, jako kdyby neměl své končetiny. S vervou dítěte rozbalujícího dárek si strhnul levou rukavici a v údivu pozoroval své prsty, zatímco je ohýbal.

Nebyla k nalezení žádná vyčnívající kost, žádné plandající maso či roztrhané svaly. Ruka v sobě neměla žádný život, ale byla celá a propůjčovala sílu.

Ruka hodná šampióna královny, pomyslel si.

Sáhl si na tvář. Místo vysušené kůže tenké jako papír, jež mu volně visela z lebky, se dotýkal kůže načechrané svalstvem. Konečky prstů odhalil čelist porostlou houževnatým vousem. Nathanos žasl. Skoro jako kdyby se dotýkal člověka.

Skoro.

Otočil se na Sylvanas. „Jak vypadám?“

Nechtěl však vykazovat známky toho, že ta otázka pro něj něco znamenala.

„Taková ješitnost!“ Její hlas vyzařoval pobavenost, avšak cítil v něm i špetku potěšení. Těšilo ji, že mocné valkýry byly podřízené její vůli, nebo si jednoduše užívala pocit nabytí nové hračky? Navedla ho před veliké oválné zrcadlo, jež viselo v ozdobném rámu na zdi. „Podívej se sám.“

Jako generál-hraničářka Silvermoonu měla zálibu v zrcadlech. A proč ne? Druhá ze tří sester Windrunnerových byla považována za neobyčejnou krásku i v očích vysokých elfů. Páni z mnoha šlechetných rodů stáli o její ruku. Říkalo se to i o princi Sunstriderovi.

Ale tyto odrazy v nich byly mrtvým k ničemu. Sloužily pouze tomu, aby Opuštěným připomínaly jejich příšerný vzhled. Jejich hnijící těla, z nichž se ostatním rasám dělalo špatně. Nemrtví představovali nevyhnutelný osud, který dříve či později potká všechny živé – jednoho dne jejich těla budou hnít v zemi. Tedy pokud nebudou povolána do služeb Temné paní.

Sylvanas si pochopitelně ve své komnatě pár zrcadel ponechala. Přestože se elegance generál-hraničářky ve smrti vytratila, její nemrtvá podoba vyzařovala temným půvabem, jenž Nathanose fascinoval. Velmi dobře věděl, že i v samotných řadách jejích smrtelných nepřátel se nacházejí pokrytci, kteří jí a Opuštěnými veřejně pohrdají, zatímco si mezi sebou šeptají o jejím půvabu.

Ačkoliv by s nimi královna smrtonošek udělala krátký proces, Nathanos tušil, že jistá její část se v této pozornosti vyžívá.

Zíral do zrcadla. Jeho tvář byla nažloutlá a vyzáblá, nicméně se zdálo, že maso drží vše pohromadě. Poprvé od své smrti stál vzpřímeně a nekrčil se jako nějaký zchátralý stařec. Kdyby nebylo jeho rudě zářících očí, mnozí Opuštění by si ho díky matnému světlu Undercity mohli splést s člověkem. Ta přeměna ho potěšila, ale neviděl žádný důvod to dát Sylvanas najevo.

„To by šlo,“ řekl. Všiml si, že její úsměv na malý okamžik nahradil záblesk zloby, který se však ztratil stejně rychle, jako se objevil.

„Ve jménu své královny zničíš tisíce démonů!“ pronesla.

Instinkty mu říkaly, že má pravdu. V nadcházející válce přijde jeho nově nabytá síla jeho královně vhod. A pokud by měl opravdu veliké štěstí, na konci války by definitivně zemřeli a společně by přivítali zatracení.

Po chvíli si však uvědomil, že ta tvář, na kterou zíral, nebyla tak úplně jeho. Otočil se k druhému oltáři. Ten byl kromě hrstky popela a několika mastných skvrn zcela prázdný. Paladinova výzbroj, kdysi zářivě nablýskaná, ležela nyní hanebně roztroušená po zemi. Nathanos si řekl, že to byly pouhé pozůstatky padlého nepřítele. Nic víc.

„Tento potrhaný oděv máš na sobě již dost dlouho,“ řekla Temná paní. Věděl, že má pravdu. Proč stále nosil tu špinavou uniformu, kterou měl na sobě ještě jako člověk… jako příslušník Pohromy? Bylo to kvůli tomu, že se zkrátka nezajímal o novou zbroj? Nebo si stále chtěl připomínat svou minulost?

Sylvanas pokynula rukou směrem k zatemnělému rohu. Poprvé si na okraji sálu všiml temné hraničářky. Královna smrtonošek byla chytrá. Měla po ruce lučištnici pro případ, kdyby se něco pokazilo.

„Anyo, doprovoď mého šampióna do zbrojnice a dohlédni na to, aby mu byla poskytnuta výzbroj hodná jeho postavení.“ Temná hraničářka mlčky poslechla a dala Nathanosovi najevo, aby šel první. Při odchodu poslušně kývl na svou paní a její rysy pohladilo letmé světlo lamp.

Musel se znovu plahočit vinoucími se tajnými chodbami. Rázem dvojice prošla dlouhým koridorem, jehož konec odhalil okruh obklopující celé Undercity. V okamžiku, kdy s temnou hraničářkou vstoupili do frekventovaných částí města, Nathanos zaznamenal nezdar své nové podoby. Kromě svých nově nabytých schopností zjistil, že se mu v rámci mezí vrátil čich. Když se k němu blížila skupina tří Opuštěných, držel se ze všech sil, aby se z pachu jejich shnilého masa nepozvracel. Když se po rituálu probudil, nic takového nezaznamenal. Ale přítomnost tisíců nemrtvých situaci rázně změnila. Cítil, jak do něj jejich odér bez přestání buší.

Musel to však vydržet. Jakmile je skupina minula, v duchu si přísahal, že už se takto nenechá vyvést z míry.

Pokud si Anya jeho slabiny všimla, nezmínila se o tom. „Dlouho jsem neviděla Temnou paní takhle spokojenou. Když zjistila, že valkýry jsou schopné takového rituálu, okamžitě pro tebe poslala.“

„Naše královna je moudrá,“ odpověděl a kývl hlavou. „V tomhle těle jí budu sloužit lépe.“

Anya se zachichotala. Málem při tom zvuku vyletěl z kůže.

„Ty snad nesouhlasíš?!“ vyštěkl. Alespoň jeho temperament se nezměnil.

Pokrčila rameny. „Tak jsem to nemyslela.“

„A jak tedy?!“ Nezmohl se na nic jiného než na křik, jelikož mu připadalo, že se v tom temná hraničářka vyžívá.

Anya si povzdechla. „Ano, královnin vyvolený je teď silnější. Ale nebylo to přesně to, po čem ze všeho nejvíce toužila.“

Zastavil se přímo před ní. Její vyhýbavost ho rozzuřila, až zamhouřil oči. „Co tím myslíš?“

Temná hraničářka se nestydatě pousmála. „Sylvanas vzdorovala celému království, aby tě mohla jmenovat lordem-hraničářem. Pročesala Morové pláně, aby tě dostala ze spárů Pohromy. A dnes použila svůj nejcennější zdroj, aby obnovila tvou sílu. Přemýšlej, Blightcallere. Řekni mi, proč někdo tak mazaný není schopen vidět ani ty nejjasnější skutečnosti.“

Nathanos na ni napjatě zíral. Po chvíli jí ten úšklebek zmizel z tváře. Jaká hloupá hraničářka! Královnu nezajímaly tyto nicneříkající dojmy!

Ani jeho ne. Ať už jeho smrtelné srdce cítilo cokoliv, mělo nyní v sobě místo pouze pro hněv a opovržení. Byl Nathanos Blightcaller, šampión královny smrtonošek. Skoro se usmál při představě na utrpení, které brzy způsobí jejím nepřátelům.

Pokračoval v chůzi a Anya ho v nabádavé tichosti následovala. 

Vzdálené řinčení ocele vyústilo v nepravidelný rámus, jakmile vstoupili do Válečné čtvrti*. Trenéři štěkali na skupinky čerstvých rekrutů cvičících na dřevěných panácích – a na příležitostných vězních Aliance. Nathanos dříve trávil nespočet hodin, aby z těchto nováčků vycvičil zocelené válečníky. Už při pouhém pohledu usoudil, že se jedná o budižkničemy. Zamračil se a zapřísahal, že to časem napraví. 

Ve zbrojnici byly podél kamenných zdí seřazeny vysoké stojany s potřebným vybavením. Nathanos hledal kombinaci kroužkové a kožené zbroje, jež by mu poskytla dostatečnou ochranu, aniž by omezovala pohyb. Vybral si kombinaci zelené a šedé, aby lépe splýval jak s lesem, tak se stíny.

Chystal se odejít ze zbrojnice, když vtom světlo z nedaleké lampy upoutalo jeho pozornost k jednomu z přeplněných stojanů. Chvíli ho prohraboval, než objevil čisté a dobře udržované brnění. Myšlenky ho zavedly zpět k rituálu. Konkrétněji k prázdnému oltáři, vedle kterého ležel. K volbě, kterou učinil. 

Na malý okamžik cítil na sobě dotek něčeho podivného, znepokojujícího. Pocit, který od své smrti nepoznal. Slabinu smrtelných, která ho celou dobu nepatrně pronásledovala a konečně dostihla.

Nathanos cítil lítost. 

 

<- Předchozí kapitola | Kapitola 3.

 

Vysvětlivky:

* V originále War Quarter, jedna ze čtvrtí Undercity


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Žádné komentáře
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet