Get New Games Cheaper Hottest Deals

Postavy s nevyužitým potenciálem - část I.

  Hrdinové    Lore    Top 10   

Jak už to ve Warcraftu zkrátka bývá, postavy přicházejí a odcházejí s každým datadiskem. Některé však přijdou a pouze stojí, zatímco je čas používá jako ošoupané opěrátko. Jiné zase fungují pouze jako katalyzátory pro příběh dalších postav. Jedno však mají společné – zanechaly ve světě Warcraftu nějakou stopu, ať už větší či menší. V této sérii si představíme některé postavy, jejichž stopa byla v našem milovaném univerzu zcela zapomenuta a jak se tato stopa v příběhu nakonec promítla.

 

Sully "The Pickle" McLeary

v4mvxr4fjw_806529c3b5cafb470043008185377ccb61a5eb9d_1556394840_1329.jpg

Datadisk Mists of Pandaria tímto oproti svým ostatním sourozencům vynikal, jelikož svým příběhovým proudem poskytl detailnější náhled do řad obou frakcí, čímž dostaly nové, ale také jiné, méně výrazné postavy více prostoru. V případě Aliance to byla skupina speciálních agentů SI:7. Vedle svých společníků – Rella Nightwinda, Mishky a Amber Kearnen – byl nejvíce ikonickým právě trpaslík Sully, který opravdu dostál téměř všem stereotypům o trpaslících. Ačkoli se vyloženě nejednalo o bojechtivého chlapíka, měl slabost pro jakékoli vzrušení z dobrodružství spjaté s misemi, které jim byly dány. Vytvořil si také pouto s mnoha mazlíčky, obzvláště s mývalem Socks, který se nakonec obětoval, aby svému pánovi zachránil život. Trpaslíkovi pochopitelně chvíli trvalo, než se z toho oklepal, i navzdory tomu, že byl cvičeným agentem. Dalo by se říci, že z celé party nejvíce oplývá entuziasmem i emočními výkyvy.

 

Naneštěstí jeho příběh jako jediného z celé skupiny tímto datadiskem sice začal, ale také bohužel skončil. Mishka pomáhala Alianci ve Stormheimu, Amber Kearnen padla rukou démonů v rámci Order Hall kampaně pro roguny. Pokud byste Sullyho rádi poznali blíže, lze na něj narazit během questění v Jade Forest za Alianci. Příběh celé lokace se z velké části točí právě kolem této skupinky z SI:7. Mimo jiné se Sully také objevuje v Celestial Tournamentu jako jeden z oponentů. Prazvláštní však je skutečnost, že další informace o tomto kladně impulzivním trpaslíkovi nejsou do dnešního dne známy, což je celkem veliká škoda. Přitom takovéto postavy v "Nebojsově" stylu zanechávají v příběhu výrazné stopy, obzvláště, pokud se člověk soustředí na jejich roztomile neohrabanou stránku.

 

Taran Zhu

sztv441opa_beea2269e37b1f94d3492e5c55677292e2b044f3_1556395122_0762.jpg

Příjezd Aliance a Hordy na tehdy ne zcela nezmapovaný kontinent Pandarie však předznamenal postupně vroucí studenou válku mezi oběma frakcemi. Pandareni, místní obyvatelé, se tímto ocitli uprostřed vyhroceného konfliktu a důsledně je varují před temným tajemstvím, které Pandarii sužovalo po celá tisíciletí. Této úlohy se ujal vůdce pandarenského elitního vojska Shado-Pan, Taran Zhu. Obě velmoce se i navzdory důraznému varování soustředí pouze na své vlastní zájmy, čímž ono starodávné zlo, zvané Sha, probudily. Taran Zhu si tímto k cizincům z Aliance a Hordy vypěstoval zášť, díky čemuž jej paradoxně Sha dostaly na čas pod svůj vliv.

 

Aby těch paradoxů nebylo málo, byli to právě dobrodruzi z obou frakcí, kteří konzervativního pandarena ze spárů Sha osvobodili. Taran Zhua zanedlouho však čekala další výzva, jelikož se skupině minulostí poznamenaných Zandalari trollů podařilo oživit Lei-Shena, prastarého tyrana, jenž celému kontinentu vládl díky ukradené moci titánského strážce Ra-Dena. Ačkoli se tentokrát Lei-Shena podařilo zastavit přímo v jeho sídle na Isle of Thunder, kampaň na Pandarii vyvrcholila tím, že ambice tehdejšího náčelníka Hordy, Garroshe Hellscreama, přerostly v touhu podmanit si "nižší rasy" a povznést orkskou hrdost na zcela novou úroveň. Taran Zhu se jako první Garroshovi otevřeně postavil a málem za to zaplatil vlastním životem. Ork se, namísto toho aby dopřál pandarenovi rychlý konec, rozhodl pro zákeřnější příkoří. Nechal proto vůdce Shado-Pan přihlížet, jak se Vale of Eternal Blossoms (Údolím věčného rozkvětu) rozprostírá zkaženost Y'Shaarjova srdce. Osud si však do Orgrimmaru pro Garroshe přišel a paradoxně to byl Taran Zhu, kdo neslavného náčelníka zachránil před okamžitou smrtí. Navrhl totiž soud, kde by ork čelil rozsudku za přítomnosti Celestialů. Díky tomu dostal pandaren jednu z hlavních rolí v knize War Crimes.

 

Vzhledem ke skutečnosti, že následující datadisk, Warlords of Draenor, téměř zcela odklonil veškeré dění z Azerothu na druhý svět, nebylo divu, že jsme o Taran Zhuovi neslyšeli až do další expanze Legion. Zde zaujal roli jednoho z monk followerů v důsledku útoku Plamenné legie na Pandarii, přičemž se démonům podařilo zničit prastarý klášter Peak of Serenity. Je celkem politováníhodné, že takováto postava, jež zastala významnou, ne-li jednu z hlavních rolí v jednom z předchozích datadisků, skončí napíchnutá na kůlu zapomnění. Nemluvě o tom, že díky své roli v Mists of Pandaria měl tento pandaren mnohem větší potenciál předurčit dění navazujích expanzí. Současný datadisk Battle for Azeroth totiž sdílí s Mists of Pandaria mnoho paralel. Zapadne do toho i Taran Zhu? Těžko říci.

 

Thassarian

4z2briwpg5_d215ca3b9895e7e95bd76819ad972466f2bee5ee_1556395057_5739.jpg

Syn, voják, bratr, zrádce. To jsou slova, která jsou mnohdy s tímto rytířem smrti spojována. V případě posledního z těchto slov dokonce i neprávem. Za života byl Thassarian jedním z vojáků, kteří doprovázeli Arthase do Northrendu v jeho honbě za Mal'Ganisem, přičemž za sebou nechal matku a sestru. Vlákna času však jeho oddanost vůči svému princi protkala s osudem, který měl celý Lordaeron brzy postihnout, a Thassarian tak povstal jako jeden z prvních Ner'zhulových rytířů smrti. Doprovázel Arthase do hlavního města, během čehož i jakožto rytíř smrti dostal poněkud krutý rozkaz - zabít svou matku. Tento čin ho však pronásledoval po mnoho dalších let.

 

I přesto se ale účastnil téměř všech tažení Pohromy, ale bylo to během obléhání Quel'thalasu, kdy zkřížil svou cestu s elfem jménem Koltira, která předznamenala příběh obou postav na další roky. I když elf bojoval statečně, byl nakonec oživen do Arthasových služeb, přičemž mezi ním a Thassarianem vzniklo navzdory tomu zvláštní přátelské pouto. 

 

S oběma postavami se ve hře fyzicky setkáváme až v datadisku Wrath of the Lich King, konkrétně v jedné z počátečních quest linií pro death knighty, kde je jejich temné přátelství ve zbrani krásně znázorněno. Po Arthasově útěku a zformování Knights of the Ebon Blade se stal prvním rytířem smrti, který se oficiálně přidal k Alianci. Jeho cesta tedy přirozeně vedla do Northrendu, kde se téměř stal obětí manipulace Pohromy, jež si zvolila cestu skrze armádního úředníka Aliance. Je to přesně tento okamžik, kdy si Thassarian znovu uvědomil, že na tomto světě je stále – kromě pomsty na Arthasovi – za co bojovat. Během něj totiž zjistil, že jeho sestra vyhlazení Lordaeronu přežila, a neváhal ji zachránit ze spárů Lich Kingových poskoků. Ačkoli je nakonec nucen dát své sestře další sbohem, ujišťuje ji, že je to pro tentokrát naposledy a vyráží vstříc svému poslání...

 

Není však známo, jaký byl další osud jeho sestry Leryssy. Podivným však zůstává, že dále se Thassarian objevuje až v Cataclysmu, konkrétně v Andorhalu, který se jak Aliance, tak i Horda snaží očistit od zbytku Pohromy a nejlépe celé město dostat pod kontrolu své frakce. Thassarian byl pověřen velením Alianční jednotky a osud tomu napomohl tak, že se setkal s Koltirou jako svým protějškem na straně Hordy. Poté, co oba uspěli s vyhnáním Pohromy z Andorhalu, rozhodnou se pro proměří. To se však znelíbilo Sylvanas, která v reakci na to Koltiru uvěznila, a pomocí svých valkýr vyhnala Aliance z města. Thassarian proto začal spřádat plán, jak svého temného bratra ve zbrani vysvobodit.

 

Příležitost se mu naskytla až v datadisku Legion, kdy se i přes veškerý chaos způsobený Legií rozhodne Koltiru z útrob Undercity osvobodit. Jejich osudy se protkaly v jeden, a tím se stala porážka jednoho ze společných a dlouhověkých nepřátel Azerothu – Plamenné legie. Od té doby však nemáme o Thassarianovi žádné zprávy. Vzhledem k tomu, že Lich King Bolvar nepřímo přiznal možnost si Ebon Blade znovu podmanit, věci se ještě mohou odehrát zajímavě.

 

Thassarian je jednou z těch vedlejších postav, která si ke své roli a důležitosti přišla především svým zajímavým příběhem. O jeho životě od dob Warcraftu 3 až po Wrath of the Lich King pojednává manga Death Knight (Rytíř smrti). Druhou polovinu této mangy zároveň pokrývá alianční quest linie v Borean Tundře - quest #12088. Poněkud smutný je především fakt, že Thassarianův příběh je úzce spjat nejen s Koltirou, který se sice dočkal rozšíření v Cataclysmu a poté v Legionu, ale převážně jeho zbývající rodinou, sestrou Leryssou, jež v příběhu Warcraftu od Wrath of the Lich King nezanechala sebemenší stopu. Prozatím se však zdá, že Thassarianův příběh bude čistě provázán s Ebon Blade, a tím pádem nejspíše i Bolvarem.

 

Vanessa VanCleef

6erkkmp1ml_917ad61585cea37f7f11737c8f1cde0ec9c956ed_1556396117_0928.jpg

Na jméno VanCleef je napříč stormwindským královstvím nahlíženo převážně s nechutenstvím a strachem. Někteří tvrdí, že oprávněně, někteří zase, že se jednalo o snůšku nešťastných náhod, která tomu předcházela. Ve skutečnosti se jedná o hluboký příběh, který celé království strašil po mnohé roky a ve společnosti zanechal mohutnou jizvu.

 

Vše začalo koncem První války, kdy Stará Horda téměř zničila celé město Stormwind. Orkové postupem času začali expandovat na sever, což vedlo k nevyhnutelné Druhé válce. Stormwind mezitím měl šanci na renovace a opravy, čehož se chopil stavařský cech Stonemasons, který vedl Edwin VanCleef. Po značných opravách nastaly však výrazné komplikace, které vyústily v to, že cech nedostal za svou práci řádně zaplaceno, což pomalu ale jistě vedlo k velkým nepokojům. Když šlechtici oznámili, že cech žádné další peníze nedostane, vypuklo Edwinem vedené povstání, během kterého byla zabita královna Tiffin. Ve skutečnosti za vše mohla Onyxia, která se dlouhou dobu maskovala jako jeden z nejvýše postavených šlechticů, Lady Katrana Prestor.

 

Edwin byl s celým cechem donucen uprchnout z města a začali se skrývat v opuštěných dolech Deadmines, přičemž se z celé organizace stalo bratrstvo kriminálníků a zapřísáhlých nepřátelů koruny – Defias Brotherhood. Bratrstvo dlouhé roky využívalo slabosti celého království, které se zotavovalo z úmorné války. Těsně po skončení Třetí války se odhalil úkryt Defiasů a Stormwind našel dostatek síly se s touto hrozbou vypořádat za pomocí dobrodruhů. Ti Deadmines převrátili vzhůru nohama a dlouholetá hrozba v podobě Edwina tím nalezla svůj konec. Aspoň vzdálený.

 

Stejně jako Stormwind po První válce se celé bratrstvo tajně zotavovalo z Edwinovy smrti. Během Cataclysmu aktivita celého bratrstva opět vzrostla se šokujícím tajemstvím, o kterém ani mnozí členové neměli tušení – Edwin VanCleef měl dceru Vanessu, která se stala i nešťastným svědkem otcovy smrti. Jako malá holčička putovala napříč Westfallem, až ji našla rodina Saldean, která ji ihned adoptovala a pojmenovala Hope. Vanessa však o svém odkazu velmi dobře věděla a v Cataclysmu se jí dostalo příležitosti bratrstvo přivést ke své zašlé (ne)slávě. Ačkoli se jí to téměř podařilo, opět zasáhli dobrodruhové s podporou místní milice, díky kterým Vanessa nalezla konec na stejném místě jako její otec – v Deadmines. 

 

To by ale nebyla rodina VanCleefů, aby její členové nebyli zručná v umění iluzí a fingování. V Legionu se totiž roguny setkávají s organizací "Uncrowned", která vždy vystupovala ve stínech a čítala členy napříč všemi frakcemi Azerothu, kteří rádi operovali ze stínů. Vanessa se z ničeho nic objevila v dalaranských útrobách Uncrowned na pomoc, přičemž poznala dobrodruha, se kterým před dávnými roky utkala v Deadmines, a pustila se s ním do boje. Byla však poražena a navzdory tomu, co ji v životě potkalo, souhlasila s pomocí celé organizaci v boji proti Legii. Co se s ní stalo po událostech Legionu však není, k překvapení všech, známé.

 

Ačkoli její jméno zní dějinami Stormwindu do dnešních dní, je však dosti možné, že celé království o jejím úskoku samotné smrti nemá vůbec nejmenší tušení. Vanessa je postavou, která byla do WoW přidána v podstatě jako doplňující prvek do příběhu celého Stormwindského království, aby se ani postupem času nezapomnělo na odkaz, které jméno VanCleef představuje. Je proto smutné, že velmi podobný koncept byl použit v Legionu, kdy Blizzard odhalil, že Vanessa vlastně nezemřela, a nechal ji tím datadiskem doslova proplout bez toho, aniž by alespoň nastínil, co ji čeká dále.

 

Thomas Zelling

3k9jnhkict_5da4ae519960cc40c0f6ea2500177e2ded66f8c5_1556396149_2972.jpg

Dokud nás smrt nerozdělí. Thomas Zelling je postavou, která těmto slovům dává zcela nový rozměr, a kolem kterých se de facto točí jeho příběh, jenž začal se současným datadiskem Battle for Azeroth. Jedná se o tidesage (volně přeloženo jako "mořský mudrc") nadevše milujícího svou rodinu. Co je na tom divné, že? Ke vší smůle se Thomas stal obětí smrtelné nemoci, a proto se rozhodl opustit svou rodinu, aby ji ušetřil případné nákazy, a zemřel v pokoji v horách Stormsong Valley. 

 

Těsně předtím, než mu smrt poklepe na záda, je vyhledán agenty Hordy (Lilian Voss a Rexxarem), kteří hledají způsob, jak do Stormsong Valley efektivně dostat vojsko Hordy, a věří, že právě Thomas je klíčem. K jejich překvapení je tidesage ochoten jim pomoci výměnou za ušetření a ochrany jeho rodiny. Během těchto okamžiků ho díky Lilian Voss zaujala možnost nechat se oživit jako Opuštěný, což mu v jeho očích připadalo jako potencionální možnost, jak nadále být se svou rodinou.

 

Nemoc mu však v nejmenší vhodný okamžik pro Lilian a Rexxara zpřetrhá vazby se světem živých. Mudrcova poslední slova však inklinují k prosbě být oživen, čímž mu Lillian i po chvilkovém zaváhání vyhoví. Thomas však všechna s tím spjatá rizika nebral vážně a došlo k nevyhnutelnému – jeho rodina odmítla uvěřit, že je to on, a otočila se k němu zády jako k monstru. Navzdory tomu všemu v něm stále vůči nim dýmal plamen lásky a ochrany. Lillian ale dostála svému slovu a ubezpečovala ho, že jeho rodina je v bezpečí. Thomas vůči Lillian cítil vděk a dluh, který věděl, že splatí pouze svou oddaností k Hordě.

 

Ačkoli byl tidesage překvapen a udiven tím, co se z něj stalo, nadále si pokládal otázku smrtelnosti a jaké to je být jedním z Opuštěných. Cítil, že Horda ho přijala a byl závázán jí pomoci. Jeho pomoc byla velmi přínosná, jelikož převážně díky němu nalezla Horda, přestože náhodou, tělo Dereka Proudmoora. Thomase však jeho otázka ohledně smrtelnosti stále více sužovala. Bohužel pro něj se během toho dostal do paralely mezi rozporem ohledně směru, který Hordu opět začal rozdělovat, a tím, co znamená být Opuštěným. 

 

Thomas přesto vše nedal sbohem hodnotám, kterým věřil za svého života. Plán Sylvanas ohledně Dereka Proudmoora v něm zanechal stopu, díky které začal o motivech své náčelnice přemýšlet. Čest a hodnoty vnímal podobně jako Baine a začal mu asistovat v mnohých úlohách. Když se Baine rozhodl, že již nadále tyto Sylvanasiny způsoby tolerovat nebude a Dereka osvobodí, Zelling se ochotně nabídl mu v této záležitosti pomoci.

 

Blizzard však byl k Zellingovi poněkud krutý, protože přesně tento čin jej nakonec stál i jeho posmrtný život, kdy byl Sylvanas popraven jako zrádce a Baine uvězněn. Thomas tedy skončil jako postava s velebným příběhem, avšak velice tragickým osudem. Ve Warcraftu setrval pouze malinkou část jedné expanze. Dá se také spekulovat, že tento osud byl ze strany Blizzardu záměrný, aby v konečném důsledku posloužil jenom jako stínidlo k otázce: co znamená být Opuštěným?

 

Kdo ale ví?

 

Přáli byste si, aby některé z těchto postav dostaly více prostoru?  Která je vaše nejoblíbenější? Podělte se s námi v komentářích! 


Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Dabko 02.05.2019 00:33

Sir Thomas Zeliek

Elanthus 01.05.2019 19:47

Rozhodně dobrej článek k zamyšlení .
Párkrát jsem taky přemýšlel o podobnejch postavách a jak se na ně zapomnělo. Např. takovej hrdina jako Thargas Anvilmar, Elias Triag se kterym jsme si v původním wowku vyměňovali důvěrnosti a věděl toho až podezřele moc o všem možnym, naprosto zahozenej potenciál polního maršála Afrasiabiho nebo třeba takovej syn Turalyona a Allerie Arator the Redeemer.
Všechno postavičky starý jak Metuzalém a stejně se jen občas někde objevili či je odstřihli úplně

Lethal 01.05.2019 18:55

Velmi pekne napísaný článok ! Podľa môjho názoru - teda osobne si myslím, že Blizzard zbytočne zväčšuje svet o ďalšie kontinenty, postavy, keď už v tom terajšom sú veľké medzery, ktoré by sa mohli pokúsiť vyplniť. Toľko potencionálnych postáv z minulých datadiskov, na ktoré sa "zabudlo", resp. Blizzard už ich nerieši a tak vznikajú ďalšie a ďalšie "nekompletné" postavy. Podľa mňa je už čas na 2. Cataclysm - nevytvárať nič nové, skôr revampnúť to čo už je.

Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet