link

Quest for Pandaria III., 3. kapitola

/pic/povidky/questfpanda/qfp-logo
„Na hranicích budeme nejpozdějc do dvou dnů,“ oznámila Felyae a prolomila tím ticho. „Co vůbec plánujete dělat v Uldumu?“ „Míříme to města,“ řekl Chen. „Ah, do Ramkahenu?“ „Eh, ano, do Ramkaaa… henu,“ odpověděla Li Li, přišlapujíc si jazyk nad tou krkolomnou výslovností. To jméno slyšela poprvé v životě. „To je to na břehu jezera, ne?“ „Na severním břehu, jo,“ potvrdila Felyae. „Pojmenovaný po tvorech, co tam žijou.“ „Tol’virové,“ doplnil Chen. Felyae přikývla a on pokračoval: „Víte o nich něco? Já totiž skoro nic.“ „Nu,“ začala Felyae přemýšlivě, „tol’virové jsou něco jako kentauři, akorát to nejsou koně, ale velký kočky.“ Chen se narovnal, viditelně fascinován. „Zajímavé.“ „To teda jo,“ potvrdila Felyae. „Párkrát jsem u Ramkahenů byla, pár jich potkala. Každopádně, tol’virové mají několik kmenů, který se jmenujou podle měst, ve kterých žijou. Takže Ramkaheni žijou v Ramkahenu. Pak byly ještě další dva kmeny - Neferset a Orsis - ale těch je většina už pryč.“ „Co se s nimi stalo?“ zeptala se Li Li. Felyae chmurně potřásla hlavou. „Válka. Občanská válka. Ramkaheni jsou jediný, co zbyli.“ „To je strašné,“ řekl Chen tiše. „Jo, to je,“ souhlasila Felyae. „Nebyla jsem ve městě od tý doby, co válka skončila, takže vám nemůžu říct, co můžete čekat, ale naposled, co jsem tam byla, to bylo děsivý místo. Krásný, ale plný smutku.“ Všichni tři chvíli mlčky seděli na kolébajícím se voze a pozorovali, jak se kolem nich plahočí velbloudi přes svah duny. Jak se blížili k vrcholu, uslyšeli hlasité zavýsknutí a Dalgin, vůdce karavany, zvolal: „Dole už můžete vidět údolí Thistleshrub! Už jsme skoro v Uldumu!“
Dalginovo nadšení bylo nakažlivé a Li Li, Chen i Felyae se na sebe navzdory ponurému tématu, které předtím probírali, široce usmáli. Li Li zamrazilo očekáváním. Uldum žádný z Chenových listů nepopisoval.
***
Když dorazili do údolí, nálada každého se značně pozvedla. Písek se změnil v pevnější zem a tempo karavany se tak zrychlilo. Přímo před jejich očima vyvstaly drsné hory a mezera ve svahu odhalila cestu vinoucí se skrz. Dalgin se postaral o to, aby k ničemu z toho nedošlo bez upozornění. „Blížíme se k průchodu!“ zahalekal. „K táboru dorazíme za soumraku.“ Karavana se šinula vpřed a mířila do stínů obklopujících úpatí příkrých horských srázů. Daleko nad nimi se tyčily strážné sochy, daleko větší než v Li Liině vizi. Otřásla se, když jí na mysli vytanul její sen, obrovské sochy - velkolepé, avšak neškodné - se však ani nepohnuly. Kopyta velbloudů jemně zazvonila o dláždění, podobna slabé ozvěně vyzvánějících zvonů. Li Li otáčela hlavou na všechny strany. Hluboce toužila po tom setkat se s lidmi, kteří vystavěli toto místo, naslouchat jejich příběhům, pochopit jejich umění. Když se rozhlížela, letmo zahlédla Chena a spatřila na jeho tváři stejný výraz fascinace a úcty. Cítil se stejně i Liu Lang? Byl to tento pocit, který dovedl jej a jeho následovníky k životu průzkumníků? Pak však pomyslela na otce a zabolelo ji u srdce. Neměl ani tušení, o co přichází.
***
Jakmile vyšli z průsmyku, přes karavanu se znovu přelilo světlo. Cesta pokračovala dál na západ a vedla skrz velkolepé ruiny. Velká socha jakéhosi kočičího tvora s křídly strážila hrobku, v rukou měla vetknutý obrovský meč. Li Li jí byla natolik uchvácená, že si ani nevšimla, když se karavana se zakymácením zprudka zastavila. Její omámení zlomil až Dalginův řízný hlas. „Co to má u Brannovejch vousů znamenat? Co na nás ukazujete těma věcma?“ Li Li, Chen i Felyae si vyměnili znepokojené pohledy. Li Li se natáhla za sebe, kde ležela opřena uvnitř vozu její hůl, avšak Chen jí sevřel zápěstí a zadržel ji. Druhou tlapou ukázal směrem k ruinám. Li Li sledovala jeho pohled. Ke karavaně mířilo několik vysokých tvorů se čtyřma nohama a tvarově lidskými trupy, hlavy a spodní části těla však měli kočičí a jejich kožichy byly sytě zlaté, temně hnědé a onyxově černé barvy. Li Li zalapala po dechu - tol’virové! Její vzrušení však mělo krátkého trvání. Tito tol’virové totiž nevypadali zrovna přátelsky a navíc byli všichni ozbrojeni. „Oi!“ vykřikl Dalgin a vyšel tol’virům vstříc. „Neuďáli sme nic špatnýho!“ Vůdce tol’virů vystoupil vpřed. Díky šatu, který mu splýval přes hruď až k nohám, byl snadno odlišitelný od ostatních. V jedné ruce držel zcela bez námahy obrovské kopí. Dalgin mu dosahoval stěží do pasu. Li Li musela obdivovat trpaslíkovu odvahu. Nebo zbrklost. „Půjdete s námi do Ramkahenu,“ zaburácel vůdce tol’virů. „Abyste vysvětlili svoji přítomnost králi Phaorisovi.“ „Ale no tak, jenom se tu porozhlížíme!“ oponoval mu Dalgin. „Chceme zdokumentovat ňáký věci, udělat záznamy…“ „Budete eskortováni do města,“ opakoval tol’vir neústupně. Dalgin si pro sebe zabručel něco v trpasličtině. Li Li poté strávila nějaký čas přemýšlením nad tím, co to mohlo být, a nad některými méně slušnými alternativami se musela zachichotat. Karavana se s rachocením vydala vpřed, z obou stran hlídaná přísnými tol’viry, kteří je mlčky vedli k městu Ramkahen.
<- Předchozí | Stránka 3 | Další ->


Naposledy upravil/a Mordecay 11.09.2014 v 23:31:28.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Žádné komentáře
Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet