link

The Council of Three Hammers: Fire and Iron, 4. kapitola

//pic/uploaded/council
<- Předchozí | Stránka 4 | Další ->
Eli instinktivně pozvedl svoje vidle proti trpaslíkově hrudi. „Neopovažuj se toho gryfona dotknout, chlapečku.“ Trpaslíkovy oči se při pohledu na vidle rozšířily. „Vidíte to, chlapi?“ řekl k ostatním Dark Ironům. „Wildhammer proti nám pozvednul zbraň.“ Eli vidle kvapně sklonil. „Nedělejte z toho něco, co to není.“ Pět jezdců na gryfonech dřepících kolem povstalo. Jeden z nich vykročil vpřed a píchl prstem do Dark Ironovy obrněné hrudi. „Vemte si zbytek toho svýho chlastu a padejte,“ řekl Wildhammer. Kurdran cítil, že to přichází. Kotel vřel a jeho plamenný obsah stoupal stále výš a výš. Po odhalení ohledně Modimova kladiva byla rvačka ta poslední věc, kterou by se teď chtěl zabývat. Vydal se směrem k Dark Ironským doufaje, že odvrátí nevyhnutelné. „Vy Wildhammeři byste radši viděli tohle město hořet, než aby se někdo dotkl těch vašich potvor!“ zařval jeden z Dark Ironů a obrátil se na svoje společníky. „Dejte jim něco, co jim zchladí nervy, chlapi.“ Dva Dark Ironští bez váhání pozvedli jeden soudek nad hnízdo. Bečka proletěla kolem Kurdranovy hlavy a roztříštila se vedle Sky´ree, přičemž zmáčela ji i gryfony sedící poblíž sprškou dark ironské pálenky. V Kurdranovi na malý okamžik začal stoupat vztek, ale trpaslík se zhluboka nadechl a znovu nabyl rozvahu. Vykročil k vůdci Dark Ironů, aby doporučil jemu i ostatním, že si mají jít svou cestou. Když spatřil Kurdrana, Dark Ironský trpaslík mimoděk o krok ustoupil, uklouzl na slámě a s hlasitým zaduněním skončil na zemi. Směrem od jezdců na gryfonech se ozval pronikavý smích. „Jenom Kurdrana uviděl a už je to mrňavý děcko celý vystrašený!“ zavýskl jeden z nich. Dark Iron se vztekle rozhlédl okolo, po tváři se mu rozlil výraz ponížení. Nakonec vstal a vykročil kupředu; od Kurdrana ho nyní dělilo jen pár coulů. „Mistře Motejle... Proč nejdete zpátky a nesednete si do slámy s těma ostatníma zvířatama?“ zavrčel trpaslík a pak plivl Kurdranovi do tváře. Ta drobná urážka v Kurdranovi něco uvolnila; něco, co se skrývalo v jeho nitru už od té doby, co přišel do Ironforge. Prchavý sen oblohy nad Aerie Peakem... jeho rozhodnutí vzdát se starého dědictví... stav, ve kterém nyní byla Sky´ree. Všechno to náhle explodovalo a oslepilo ho vztekem. Kurdranova pěst narazila do Dark Ironovy hlavy a poslala trpaslíka k zemi. Bez jakéhokoli rozkazu Wildhammeři po Kurdranově boku vyrazili vpřed. Dark Ironští proti nim vrhli svoje sudy, kterým se ale Wildhammerští obratně vyhnuli a soudky neškodně odletěly stranou. Od sedících gryfonů se ozvaly hlasité skřeky, když sudy přistály v hnízdě a roztříštily se na místech, kde ležela pouze tenká vrstva slámy. Poté se Wildhammeři a Dark Ironi srazili, svírajíce si navzájem jakékoli končetiny nebo části brnění, které se jim dostaly pod ruce. Skupina se přetahovala sem a tam, dokud Dark Ironi konečně neztratili rovnováhu a nenarazili do kovové nádoby naplněné ohněm, která stála poblíž. Z nádoby se vyvalily horké uhlíky a jedna hromada slámy poblíž byla během okamžiku pohlcena plameny. Oheň se rychle šířil do dalších hnízd, podněcován rozlitou Dark Ironskou pálenkou. Během několika vteřin bylo celé hnízdiště v plamenech a kouř se vlnil vzhůru ke stropu Great Forge. Několik gryfonů pronikavě zavřeštělo a vylétlo vzhůru, zanechávajíce pod sebou vířící příval peří, popela a žhavých uhlíků. „Vodu!“ zahřměl Kurdran, překračuje hromadu trpaslíků na zemi. Z ostatních částí Great Forge se začali trpaslíci sbíhat k hnízdišti. Gryfoni nyní kroužili kolem ztemnělých zákoutí města, ale čtyři zůstali na zemi, z nichž tři se choulili kolem Sky´ree a jejího hnízda. „Sky´ree!“ zařval Kurdran. „Vypadni vocaď!“ Z jejího směru zazněl skřek, který donutil Kurdrana bolestně zavřít oči. Byl to zvuk, který od doby v Outlandu neslyšel. Válečný pokřik, který v mnoha případech stačil na to, aby Sky´reeini protivníci se strachem prchli. Kolem gryfona zuřily plameny; Kurdran Sky´ree skrz těžký kouř obklopující hnízdiště stěží viděl. Jeden z gryfonů po jejím boku vystřelil vzhůru do mlhy, zanechávaje ve vzduchu za sebou stopu ohořelých per. Dva zbývající gryfoni rovněž vzlétli, ale neuletěli. Vznášeli se ve vzduchu a pařáty na zadních končetinách svírali Sky´reeina křídla, dorozumívajíce se tichým krákoráním. Společně se potom oba gryfoni pokusili zvednout Sky´ree ze země, zuřivě bušíce křídly; ona se ale z jejich držení osvobodila. Trpaslíci začali pomocí soudků vody hasit oheň, zatímco dva příchozí gnómové v dlouhých vlajících róbách mumlali zaklínadla, která na hnízdiště sesílala krystaly ledu. Oheň ale nepřestával zuřit. Kurdran se pokusil ze sebe sundat brnění, ale v šoku, ve kterém se nyní nacházel, nebyl schopen ničeho víc, než neobratně zatápat po řemíncích. Kurdran ten nápad tedy rychle zavrhl a vřítil se do plamenů. „Kurdrane!“ zakřičel Eli. Gryfoní ošetřovatel a další dva Wildhammeři obemkli paže kolem Kurdrana. I přes to, že ho drželi tři silní trpaslíci, se Kurdran dál přibližoval k plamenům. Museli jim přijít na pomoc další dva, než konečně Kurdrana zastavili. Sražen k zemi už mohl Kurdran pouze sledovat, jak oba gryfoni uletěli z hořícího hnízda, když už nemohli dále snést žár a dusivý kouř; Sky’ree po pár vteřinách agónie klesla k zemi. Když byl uhašen poslední žhavý uhlík, Eli a ostatní Wildhammeři Kurdrana pustili a on se vrhl k doutnajícímu hnízdu. Sky´ree tam nehybně ležela. Zčernalá, z jejího těla se kouřilo. Kurdranova ramene se dotkla něčí ruka. „Je... mi to líto,“ řekl Eli chraplavým hlasem. „Proč se bránila svým vlastním příbuzným? Chtěli ji zachránit...“ zamumlal Kurdran nevěřícně. „Och... no jasně, kámo. Chránila svoje vejce!“ řekl Eli náhle. Dva trpaslíci opatrně zvedli Sky´reeino tělo. Pod ní, kde bývala tři neposkvrněná vejce, zbyly pouze roztroušené úlomky ohořelých skořápek a zpola uvařené zbytky Sky´reeiných potomků. Kurdran zíral na ten hrozný pohled, neschopen slova. „...Snažila se,“ řekl Eli a pak poklekl před zčernalým hnízdem. Dav kolem zničeného gryfoního hnízdiště stál v tichosti. Dokonci i Dark Ironi, kteří byli za požár částečně zodpovědní, vypadali vyjeveně. Všechny oči se upíraly na Kurdrana. V kouři vířícím kolem něj byl patrný zápach spáleného masa a slámy a Kurdrana z něj jímala závrať.
*****
Kurdran se potuloval kolem Great Forge, zatímco gryfoni stále kroužili vzduchem a obyvatelé města se pokoušeli dát si dohromady, co se vlastně stalo. Bylo to vše, co mohl Kurdran dělat, aby se nezhroutil. Oheň v něm vypálil ránu a tou ranou ho opustily veškeré zbytky naděje, ctižádosti a radosti, které mu kolovaly v žilách. Celé hodiny proseděl o samotě v poloprázdné krčmě, s korbelem piva, kterého se ani nedotkl, a se vzpomínkami na Sky´ree. A každá z nich byla nakonec zastíněna obrazem její spálené mrtvoly. Měla zemřít v bitvě nebo přinejmenším v bezpečí svého domova na Aerie Peak. Ne zde v srdci hory. Přijít sem byla chyba, pomyslel si Kurdran. Jeho žal v něm probudil upomínku na někoho, na koho za poslední týdny ani nepomyslel: Falstada. Falstad převzal titul Wildhammerského vůdce v době, kdy Kurdran přebýval v Outlandu. Po návratu na Aerie Peak cítil Kurdran nesmírnou potřebu vynahradit svému klanu ta dvě desetiletí, na která opustil svou domovinu. Přestože oficiálně nevznesl nárok na svůj starý titul, vydal Kurdran několik příkazů, aniž by se byl poradil s Falstadem, což podrylo vůdcovskou autoritu. Kurdranova cesta do Ironforge byla dalším příkladem jeho fanatických pokusů dokázat, že je stále vůdcem, jímž býval. Předpokládalo se, že se Falstad jako současná hlava klanu připojí k Radě tří kladiv, ale Kurdran mu tu příležitost sebral; navíc to vysvětlil takovým způsobem, že jeho přítel nemá dostatečné zkušenosti, aby mohl být pověřen takovým úkolem. A klan Kurdrana v radosti z jeho návratu v tomto vysvětlení podpořil. Kurdran stále viděl vztek a bolest ve Falstadových očích po všem, co řekl a udělal, jako by snad měl Kurdran pocit, že celých těch dvacet let, kdy Falstad udatně vedl klan, bylo naprosto bezvýznamných. Nyní si Kurdran uvědomil, jak pošetile se zachoval. Poprvé si začal přát, aby mohl Falstad převzít jeho místo. Ne protože chtěl, aby Falstad musel snášet to napětí v Ironforge, ale protože věřil, že Falstad by se byl na jeho místě zachoval lépe. Ne, řekl si Kurdran sám sobě. Povolání Falstada, i po tom všem, k čemu došlo, by byla známka slabosti. Stále existoval způsob, jak zabránit Ironforge vzít mu to, co mu bylo nejdražší. Stále bylo něco, co si město nevzalo.
*****
Síň High Seat byla prázdná, když skrz ni Kurdran kráčel k Muradinovu trůnu. Vedle kamenné stolice ležela velká železná truhla, kde byly uskladněny všechny tři kusy Modimova kladiva. Každý člen rady k ní dostal masivní, těžký klíč. Kurdran nyní vzal ten svůj a vložil ho do zámku. Pomalu truhlu otevřel a vyňal z ní žezlo svého klanu. Zdálo se mu holé a pošpiněné, když na něm chyběla gryfoní pírka a stébla suché trávy, které z něj byly kvůli znovu zkutí kladiva odstraněny. „Věděla jsem, že si ho vezmeš zpátky,“ ozval se za ním hlas podbarvený škodolibou radostí. Kurdran se otočil. Moira stála na okraji rampy vedoucí k trůnům, na sobě stále své formální šaty a v náručí chovala Dagrana. Síň proťal paprsek světla dopadající z otevřených dveří její komnaty v zadní části místnosti.
<- Předchozí | Stránka 4 | Další ->


Naposledy upravil/a Mordecay 10.09.2014 v 18:20:17.

Chcete si povídat o World of Warcraft? Připojte se na náš Discord. Rádi vás uvidíme.

Diskuze

Petanurban 18.11.2011 16:15

Díky za překlad. Asi bych tim kladivem moire vymlatil hubu za taku ironii a po tom co se stalo Sky'ree. Dost mě zajímá jestli to i udělá .

Garick 17.11.2011 16:44

Už se teším na další.

Pro napsání komentáře musíte být přihlášený.
Přihlásit se
nebo
Zaregistrovat nový účet